• Pražský groš

Pražský groš byla stříbrná mince zavedená českým králem Václavem II. kolem roku 1300, která se stala nejstabilnější a nejdéle raženou středověkou měnou střední Evropy. Pražský groš s charakteristickou českou korunou a lvem dominoval mezinárodnímu obchodu po 250 let, přičemž jeho kvalita a stálá hodnota učinily z Českého království ekonomickou velmoc a z Prahy jedno z nejbohatších měst kontinentu.

Historie

Vznik pražského groše souvisel s objevem bohatých stříbrných ložisek v Kutné Hoře kolem roku 1290. Těžba na Kutnohorsku poskytovala ročně až 20 tun stříbra, což představovalo třetinu evropské produkce. Václav II. využil tohoto bohatství k provedení měnové reformy, která měla nahradit chaotický systém brakteátů - tenkých jednostranných mincí vyměňovaných několikrát ročně s fiskálním ziskem pro panovníka. Inspirací byly úspěšné francouzské groše tournois Ludvíka IX. a benátské groše, které dominovaly mezinárodnímu obchodu. Václav pozval italské odborníky z Florencie, kteří pomohli organizovat těžbu a mincovní provoz podle nejmodernějších metod.

První pražské groše byly vyraženy mezi lety 1298-1300 v improvizované mincovně přímo v Kutné Hoře. Po stabilizaci produkce byla kolem roku 1300 založena královská mincovna v areálu Vlašského dvora, která se stala největším mincovním provozem ve střední Evropě. Reforma stanovila pevný standard: jeden pražský groš vážil 3,95 gramu při ryzosti 15 lotů (937,5/1000). Na lícní straně nesl korunu s nápisem DEI GRATIA REX BOEMIE, na rubu dvojocasého českého lva s nápisem GROSSI PRAGENSES. Design symbolizoval královskou moc a český státní znak, což posilovalo prestiž mince v zahraničí.

Za Jana Lucemburského (1310-1346) se pražský groš stal mezinárodní měnou používanou od Porýní po Polsko. Jan využíval příjmy z kutnohorského stříbra k financování svých zahraničních dobrodružství, ale udržel kvalitu groše na původní úrovni. Ročně se razilo 5-10 milionů grošů, které proudily do celé Evropy. V Polsku, Rakousku a Bavorsku se pražský groš stal vzorem pro místní ražby. Slezská knížata přejala český grošový systém a jejich groše nesly nápis GROSSI POLONICALES podle pražského vzoru.

Karel IV. (1346-1378) učinil z pražského groše základ prosperity svého císařství. Důsledně chránil kvalitu mince - padělání groše se trestalo drakonickými tresty. Zlatá bula Karlova z roku 1356 potvrzovala české mincovní právo jako nedotknutelné privilegium. Karel zavedl přísnou kontrolu kutnohorské mincovny prostřednictvím úřadu nejvyššího mincmistra a stanovil, že všechno vytěžené stříbro musí být povinně prodáno mincovně za pevnou cenu (ius regale montanorum). Za jeho vlády dosáhla produkce rekordních 20 tun stříbra ročně a pražský groš se stal faktickou rezervní měnou střední Evropy.

První krize přišla za Václava IV. (1378-1419), kdy pokles těžby stříbra a náklady na války s panskou jednotou vedly k první devalvaci. Váha groše klesla na 3,7 gramu při zachování nominální hodnoty. Husitské války (1419-1436) způsobily kolaps kutnohorské těžby a rozpad jednotného měnového systému. Husité, katolíci i neutrální strany razili vlastní groše často ze znehodnoceného stříbra. Zikmund Lucemburský se pokusil obnovit kvalitu, ale jeho groše s korunovaným lvem byly odmítány jako "heretické mince". Teprve Jiří z Poděbrad (1458-1471) částečně obnovil kutnohorskou produkci a kvalitu groše.

Jagellonci (Vladislav II. a Ludvík) čelili chronickému nedostatku stříbra a konkurenci nových tolarových ražeb. Pražský groš postupně ztrácel význam jako mezinárodní platidlo, ale zůstával hlavní domácí mincí. Ferdinand I. Habsburský provedl roku 1561 mincovní reformu, která formálně ukončila éru pražského groše jako samostatné měnové jednotky. Nový systém stanovil: 1 tolar = 30 grošů českých = 90 krejcarů. Groš se stal pouze účetní jednotkou a drobnější mincí. Poslední pražské groše v tradičním provedení byly raženy do roku 1564, poté je nahradily groše podle říšského vzoru.

Celkem bylo za 250 let vyraženo odhadem 0,5 miliardy pražských grošů, což představuje cca 2 000 tun stříbra. Pražský groš ovlivnil měnové systémy celé střední a východní Evropy - polské groše, slezské groše, míšeňské groše i uherské groše vycházely z českého vzoru. V době největšího rozšíření v 14. století tvořily pražské groše až 20% oběživa v Polsku a 10% v německých zemích. Archeologické nálezy pražských grošů sahají od Skandinávie po Balkán a od Francie po Rusko, což dokládá jejich mezinárodní význam.

Varianty a technické parametry

Pražský groš prodělal během své historie několik typologických změn při zachování základního designu. První groše Václava II. (1300-1305) měly váhu 3,95 g a průměr 27-29 mm, s jednoduchým perlovcem kolem koruny. Groše Jana Lucemburského (1310-1346) se vyznačují rozmanitostí mincovních značek - přes 200 variant podle pregéřů a mincmistrů. Karlovské groše (1346-1378) dosáhly nejvyšší kvality s ostrým reliéfem a čitelným opisem. Václavské groše (1378-1419) postupně degradovaly na 3,5-3,7 g s hrubším střížkem.

Husitské a pohusitské groše (1420-1470) vykazují největší rozmanitost - katolické s W (Wenceslaus), husitské s kalichem, městské ražby Prahy a Kutné Hory. Jagellonské groše (1471-1526) mají charakteristické značky: W s korunou (Vladislav), L (Ludvík). Technicky se groše razily na ručním šroubovém lisu z kvalitního stříbra rafinovaného kupelací. Střížky se připravovaly stříháním z vykovaných plechů kontrolované tloušťky. Razidla z kalené oceli vydržela 10-20 tisíc úderů. Denní produkce jednoho pregéře činila 500-700 kusů.

Zajímavosti

• Největší depot pražských grošů byl objeven roku 1961 v polské Środě Śląské - obsahoval přes 20 000 grošů z doby Karla IV. ukrytých během morové epidemie kolem roku 1360.
• Pražský groš byl tak stabilní měnou, že se v Polsku používalo rčení "pewny jak praski grosz" (jistý jako pražský groš) pro označení absolutní spolehlivosti.
• Alchymista Edward Kelley na dvoře Rudolfa II. tvrdil, že umí transmutovat měď na stříbro, a jako důkaz předložil falešné pražské groše, za což byl uvězněn na Křivoklátě.
• Poslední pražský groš v původním středověkém designu byl jako kuriozita vyražen v roce 1926 k oslavě 700. výročí korunovace Přemysla Otakara II.
• Kutnohorská mincovna vyprodukovala za dobu ražby pražských grošů více stříbrných mincí než všechny ostatní evropské mincovny kromě Benátek dohromady.
• V Sedlecké kostnici u Kutné Hory je lustru z lebek a kostí připevněno několik pražských grošů jako memento mori bohatství plynoucího ze stříbrných dolů.