Půldenár

Půldenár (1/2 denár), též obol, byla stříbrná mince v hodnotě poloviny denáru, která představovala nejmenší nominál v českém denárovém systému. Česká denárová měna byla od počátku založena na celém denáru a půldenáry byly raženy zřejmě zcela ojediněle, proto se v nálezech vyskytují velmi zřídka a jsou sběratelsky vysoce vzácné.

Historie

Počátky ražby půldenárů v českých zemích jsou předmětem numismatických diskusí. Nejstarší mince označované za půldenáry pocházejí z období vlády Boleslava II. (972-999). Mezi nimi vyniká exemplář s antropomorfní maskou a opisem OTTO, který představuje unikátní ikonografický typ neznámý u běžných denárů. Tyto rané ražby však často nesplňují přesná váhová kritéria poloviny denáru.

Problematická je skupina mincí z druhé poloviny 10. století s takzvanými korumpovanými opisy. Jejich hmotnost je zpravidla nižší než u standardních denárů, ale není jasné, zda jde o záměrný nominál. Mohlo se jednat o výjimečně lehké kusy vzniklé při ražení způsobem "al marco", kdy se z určité hmotnosti stříbra vyrazil předepsaný počet mincí bez individuálního vážení střížků.

Skutečné a prokazatelné půldenáry se objevují až od druhé poloviny 11. století. Z tohoto období pocházejí ražby knížat jako Konrád I. na Brněnsku (1055-1092), Bořivoj II. (1100-1107, 1109-1110, 1118-1120) a Svatopluk (1107-1109) v Čechách. Tyto mince již vykazují systematičtější charakter a pravděpodobně byly raženy záměrně jako poloviční nominál pro usnadnění drobného obchodu.

Důvody omezené ražby půldenárů spočívaly v ekonomické neefektivnosti. Výrobní náklady na ražbu půldenáru byly téměř stejné jako u celého denáru, zatímco hodnota byla poloviční. Navíc český denár byl již sám o sobě poměrně drobnou mincí, takže potřeba ještě menšího nominálu nebyla urgentní. To vysvětluje, proč se půldenáry nikdy nestaly běžnou součástí oběživa.

Zajímavou paralelu představují uherské oboly ražené od druhé poloviny 15. století. Na rozdíl od českých zemí se v Uhrách půldenáry (oboly) etablovaly jako standardní nominál a byly raženy ve větším množství. Uherský model ovlivnil pozdně středověké pokusy o zavedení podobných drobných nominálů v okolních zemích, včetně Moravy a Slezska.

Poslední doložené ražby českých půldenárů pocházejí z 12. století, kdy končí éra denárové měny. S nástupem brakteátů a později grošové reformy Václava II. roku 1300 zanikla potřeba tak drobného stříbrného nominálu. Půldenáry se staly numismatickou raritou, která dokumentuje rané experimenty s nominální strukturou českého mincovního systému.

Technické parametry a typologie

Určení půldenáru je často problematické kvůli variabilitě hmotnosti středověkých mincí. Teoreticky by měl půldenár vážit polovinu standardního denáru, tedy přibližně 0,5-0,7 gramu. V praxi však mnoho mincí označovaných za půldenáry tato kritéria nesplňuje - některé jsou výrazně lehčí než celý denár, ale těžší než jeho polovina.

Průměr půldenárů se pohybuje mezi 12-15 milimetry, což je znatelně méně než u běžných denárů. Tloušťka střížku byla často větší, aby se kompenzoval menší průměr. Obrazová náplň většinou odpovídala současným denárům, ale v jednodušším provedení kvůli menší ploše. Některé typy však nesou unikátní motivy neznámé z denárových ražeb.

Mezi nejvýznamnější typy patří takzvané následné denáry - skupina mincí s horší výtvarnou úrovní obrazu i opisu. Tyto ražby jsou někdy interpretovány jako napodobeniny oficiálních mincí, jindy jako provinční emise určené pro lokální oběh. Jejich zařazení mezi půldenáry zůstává předmětem odborných diskusí.

Zajímavosti

• Název obol pochází ze starořečtiny, kde označoval drobnou minci v hodnotě 1/6 drachmy
• Nejlehčí český půldenár váží pouhých 0,35 gramu a je menší než dnešní desetihaléř
• Půldenár s maskou a opisem OTTO je tak vzácný, že existuje pouze ve třech exemplářích
• Ve středověku stál půldenár přibližně stejně jako jeden slepičí vejce
• Některé půldenáry byly používány jako pohřební oboly - mince vkládané zemřelým do úst
• Falšování půldenárů bylo ekonomicky nevýhodné, proto téměř neexistují dobové padělky