Půltolar

Půltolar (1/2 tolar) byla stříbrná mince o hmotnosti 14,22 gramu, která představovala poloviční hodnotu tolaru a byla ražena v českých zemích od roku 1516 do roku 1827. Tato mince sdílela obrazovou náplň s tolary, ale byla ražena v daleko menším množství, což z ní činí vyhledávaný sběratelský artikl s výrazně vyšší vzácností než běžné tolary.

Historie

První půltolary na území českých zemí byly raženy jako rodové mince ve šlikovské mincovně v Jáchymově. Tyto takzvané rodové půltolary razili Šlikové za Ludvíka I. Jagellonského v letech 1516-1526. Šlikovská mincovna, založená na bohatých stříbrných dolech v Krušných horách, se tak stala průkopníkem této nominální hodnoty v českém prostředí.

Vznik půltolarů souvisel s rozvojem tolarového měnového systému, který vyžadoval různé nominály pro usnadnění obchodu. Zatímco tolar sloužil pro velké transakce, půltolar představoval praktický mezistupeň mezi tolarem a drobnějšími stříbrnými mincemi. Rodové ražby Šliků měly vysokou kvalitu a obsahovaly stejné množství ryzího stříbra jako polovina standardního tolaru, což zajišťovalo jejich přijetí v mezinárodním obchodě.

Přelomový okamžik nastal za vlády Ferdinanda I. (1526-1564), který zahájil ražbu vládních půltolarů. Od roku 1530 začala jáchymovská mincovna razit půltolary s císařským portrétem a říšskou orlicí. Tyto první vládní půltolary stanovily standard pro všechny následující emise a postupně se jejich ražba rozšířila do dalších královských mincoven v Čechách.

V průběhu 16. a 17. století razily půltolary všechny významné české mincovny - kromě Jáchymova také Praha, Kutná Hora a České Budějovice. Produkce však byla vždy výrazně nižší než u celých tolarů. Důvodem byla menší poptávka po tomto nominálu a vyšší výrobní náklady v poměru k hodnotě mince. Většina půltolarů byla ražena při zvláštních příležitostech nebo na specifické objednávky.

Období třicetileté války přineslo dočasný útlum ražby půltolarů kvůli nedostatku stříbra a ekonomickému chaosu. Po válce byla produkce obnovena, ale v ještě omezenějším rozsahu. Za vlády Marie Terezie a Josefa II. byly půltolary raženy pouze příležitostně, často jako reprezentační mince určené spíše pro sběratele a diplomatické dary než pro běžný oběh.

Poslední kapitolu historie českých půltolarů napsal František II. (jako rakouský císař František I.), za jehož vlády byl v pražské mincovně vyražen poslední půltolar roku 1827. Mincmistr Jan Hippmann vytvořil ražbu, která se stala symbolickým zakončením více než třísetleté tradice. Po zavedení konvenční měny a později zlatníkové měny již půltolary nebyly raženy a definitivně zanikly jako nominál.

Technické parametry a ikonografie

Půltolar měl standardní hmotnost 14,22 gramu při ryzosti přibližně 875/1000, což odpovídalo 12,44 gramům čistého stříbra. Průměr se pohyboval mezi 35-38 milimetry, síla mince dosahovala 2-2,5 milimetru. Tyto parametry odpovídaly přesně polovině hodnoty a hmotnosti běžného tolaru.

Obrazová stránka půltolarů byla identická s tolary stejného období. Na averzu byl zpravidla zobrazen portrét vládnoucího panovníka s latinským opisem titulů, na reverzu pak říšská nebo uherská orlice, případně zemský znak. Jediným rozlišovacím prvkem byla často značka hodnoty "1/2" nebo zkratka nominální hodnoty v opisu.

Kvalita ražby půltolarů byla obecně velmi vysoká, protože menší objem produkce umožňoval použití čerstvějších razidel a pečlivější kontrolu. Mnoho půltolarů bylo raženo technikou takzvaného dvojúderu, kdy byla mince ražena dvakrát pro dosažení ostřejšího reliéfu. To přispívá k jejich dnešní sběratelské hodnotě.

Zajímavosti

• Nejstarší český půltolar Šliků z roku 1520 se v roce 2021 prodal za 750 000 Kč na pražské aukci
• Půltolary byly často rozřezávány na čtvrtiny, které pak sloužily jako nouzové platidlo v dobách nedostatku drobných mincí
• Za celou dobu ražby vzniklo odhadem pouze 1 procento množství půltolarů oproti tolarům
• Některé půltolary nesou kontramarky cizích zemí, což dokládá jejich mezinárodní oběh
• Poslední pražský půltolar z roku 1827 existuje pouze v 17 známých exemplářích
• V 17. století stál půltolar přibližně stejně jako týdenní mzda kvalifikovaného řemeslníka