Sedmdesátikrejcar

Sedmdesátikrejcar (70 krejcar) byla stříbrná mince ražená v českých zemích za Fridricha Falckého (1619-1620) v Praze a Kutné Hoře roku 1620 a za Ferdinanda II. (1619-1637) v Kutné Hoře o hmotnosti 14,71 gramu jako polovina tolaru. Tato mince vznikla během dramatického období českého stavovského povstání a počátku třicetileté války, kdy se stala součástí chaotického měnového systému období kiprové mince.

Historie

Vznik sedmdesátikrejcaru přímo souvisel s politickými a ekonomickými turbulencemi po defenestraci 1618. Když české stavy zvolily za krále Fridricha Falckého v roce 1619, potřebovaly rychle zajistit financování protihabsburského odboje. Zavedení nového nominálu v hodnotě 70 krejcarů mělo usnadnit platební styk a mobilizovat stříbrné rezervy pro válečné účely.

Fridrich Falcký, zvaný "zimní král", nařídil ražbu sedmdesátikrejcarů v Praze a Kutné Hoře roku 1620. Tyto mince nesly jeho monogram a český lev, symbolizující legitimitu jeho vlády. Kvalita ražby byla vysoká, protože měly demonstrovat ekonomickou sílu stavovského režimu. Kutnohorská mincovna vyrobila většinu emisí díky blízkosti stříbrných dolů.

Po bitvě na Bílé hoře (8. listopadu 1620) a útěku Fridricha Falckého pokračoval Ferdinand II. v ražbě sedmdesátikrejcarů v Kutné Hoře. Tato kontinuita byla pragmatická - nový nominál se osvědčil v oběhu a jeho hodnota odpovídala potřebám trhu. Ferdinandovy sedmdesátikrejcary z let 1620-1621 nesly císařský orel a habsburskou titulaturu.

Sedmdesátikrejcar se stal součástí inflačního období známého jako kiprová mince (Kipper- und Wipperzeit). V letech 1621-1623 došlo k masivnímu znehodnocování mincí snižováním obsahu stříbra. Zatímco původní sedmdesátikrejcary obsahovaly 14,71 gramu kvalitního stříbra, pozdější emise byly drasticky zlehčovány. Některé obsahovaly jen třetinu původního množství drahého kovu.

Mincovní patent z roku 1623 ukončil ražbu sedmdesátikrejcarů v rámci stabilizace měny. Inflační mince byly stahovány z oběhu a přeražovány na standardní tolary. Mnoho lidí přišlo o úspory, když byly lehké mince vyměňovány za zlomek nominální hodnoty. Sedmdesátikrejcar se stal symbolem měnového chaosu počátku třicetileté války.

Technické parametry a varianty

Standardní sedmdesátikrejcar vážil 14,71 gramu při ryzosti kolem 850-900/1000, což odpovídalo polovině tolaru. Průměr činil 35-37 mm. Na averzu byl portrét panovníka nebo heraldický znak s opisem titulů, na reverzu říšská orlice s hodnotou 70 v číslici nebo slovně. Kvalita ražby se výrazně lišila podle období a mincovny.

Existovaly lokální varianty - pražské ražby Fridricha Falckého jsou vzácnější než kutnohorské. Některé kusy nesly zkratku mincovny (K-B pro Kutnou Horu) nebo mincmistrovu značku. Během kiprového období vznikaly podhodnocené varianty s nižším obsahem stříbra, které lze rozpoznat podle světlejší barvy a nižší hmotnosti.

Vedle řádných ražeb existovaly zkušební ražby (probeabschläge) ve zlatě nebo mědi, které jsou dnes extrémně vzácné. Některé sedmdesátikrejcary byly přeražovány na jiné nominály, což vytváří zajímavé hybridní exempláře s dvojitým obrazem.

Zajímavosti

• Fridrich Falcký vládl pouze jednu zimu, ale stihl vyrazit sedmdesátikrejcary v hodnotě přes 100 000 zlatých
• Název "sedmdesátikrejcar" je jeden z nejdelších numismatických termínů v češtině
• Některé exempláře byly raženy ze stříbra konfiskovaného kostelního náčiní během stavovského povstání
• Kutnohorská mincovna vyráběla až 1000 sedmdesátikrejcarů denně v roce 1620
• Poslední známý sedmdesátikrejcar Fridricha Falckého se prodal za 380 000 Kč na aukci (2019)
• V období kiprové mince někteří falšáři razili sedmdesátikrejcary z postříbřené mědi