Seniorátní řád
Seniorátní řád (seniorát, stařešinské právo) je nástupnický řád, podle něhož se po smrti panovníka ujímá vlády nejstarší žijící člen vládnoucí dynastie, nikoli syn zemřelého. V Čechách jej zavedl kníže Břetislav I. krátce před svou smrtí roku 1055 a platil do počátku 13. století.
| Jiný název | Seniorát, stařešinské právo |
|---|---|
| Princip | Vládne nejstarší žijící člen dynastie |
| Zavedl v Čechách | Břetislav I. († 10. 1. 1055) krátce před smrtí |
| Platnost v Čechách | 1055 – počátek 13. století |
| Nahrazen | Prvorozenstvím za Přemysla Otakara I., syn Václav uznán následníkem roku 1216 |
| Jinde | Kyjevská Rus, Polsko po roce 1138 |
| Souvislost s mincemi | Moravští údělníci razili vlastní denáry v Olomouci, Brně a Znojmě |
Historie
Seniorátní řád byl ve středověkých evropských monarchiích rozšířeným způsobem nástupnictví. Oproti prvorozenství, kdy trůn dědí nejstarší syn, se opírá o celou dynastii: vláda přechází na nejstaršího žijícího příslušníka rodu a ostatní členové jsou mu podřízeni. V Kyjevské Rusi se z něj vyvinul systém postupného střídání knížat na jednotlivých stolcích, v Polsku závěť Boleslava III. Křivoústého z roku 1138 svěřila nejstaršímu členu rodu Krakov a vedla k dlouhému rozdrobení země.
V Čechách stanovil seniorát kníže Břetislav I. krátce před svou smrtí 10. ledna 1055. Podle kronikáře Kosmy zavázal své syny i přední velmože, aby moc a knížecí stolec vždy držel nejstarší z rodu. Mladší členové dynastie měli dostávat menší úděly na Moravě. Po Břetislavovi tak nastoupil jeho nejstarší syn Spytihněv II.
Seniorát platil až do počátku 13. století, provázela ho však trvalá rivalita mezi větvemi Přemyslovců o pražský stolec. Výrazným porušením bylo, když Vladislav II. roku 1172 předal vládu svému synovi Bedřichovi. Císař Fridrich Barbarossa pak udělil Čechy v léno Oldřichovi, synovi Soběslava I., a v zemi začal dlouholetý zápas o vládu, který oslabil moc českých knížat.
Seniorát nakonec nahradil Přemysl Otakar I. prvorozenstvím, aby nástupnictví zajistil svému synovi Václavovi a ne Děpoltovi III. z vedlejší přemyslovské větve. Roku 1216 dal Václava se souhlasem císaře uznat za budoucího krále a roku 1228 jej nechal korunovat.
Seniorát a moravské údělné mince
Údělné uspořádání, které seniorát doprovázelo, se otisklo do mincovnictví. Moravští údělníci razili vlastní denáry v mincovnách svých sídel – v Olomouci, Brně a Znojmě. Jejich mincovní právo, o němž starší historici pochybovali, doložily až mincovní nálezy z Ivančic a Rakvic. Z českých údělů, například ze Žatecka nebo Hradecka, mince známé nejsou.
Za nejstarší moravské ražby se považují denáry, které razil sám Břetislav I. ještě jako údělný kníže na Moravě, mimo jiné nejrozšířenější typ se jménem Všebora.
