Střelecká medaile

Střelecká medaile je ražba vydaná ke střelecké soutěži nebo slavnosti – jako cena pro vítěze, upomínka pro účastníky nebo k jubileu střeleckého spolku. Oblíbená byla hlavně v 18. a 19. století. Ve Švýcarsku vznikly pětifrankové střelecké tolary, v Rakousku se ražby rozšířily za Františka Josefa I.
| Účel | cena pro vítěze nebo upomínka pro účastníky střelecké soutěže či slavnosti |
|---|---|
| Hlavní období | 18. a 19. století |
| Habsburská monarchie | ražby už za Františka II. (I.) a Ferdinanda I. Dobrotivého, masově za Františka Josefa I. |
| Švýcarské střelecké tolary | spolkové ražby v hodnotě 5 franků 1855–1885, poslední v letech 1934 a 1939 |
| Kovy | stříbro, bronz, měď, mosaz, cín, výjimečně zlato |
| Katalog | D. Janda, 2023 – 191 stříbrných a 17 ražeb z obecných kovů z doby Františka Josefa I., citace DJ-S |
Historie
Střelecké soutěže a slavnosti se v 18. a 19. století pořádaly často a medaile se k nim razily jako ceny pro vítěze i upomínky pro účastníky. V Čechách se dochovaly ražby městských ostrostřeleckých sborů a společností. Královéhradecká ostrostřelecká společnost dala roku 1810 vyrazit stříbrnou medaili od rytce Hutha s českým lvem, který drží terč, a s věnováním vynikajícímu střelci. Žatecký ostrostřelecký sbor měl pro nejlepšího střelce cínovou medaili s městským znakem od Václava Jana Seidana. Ke svěcení praporu plzeňského měšťanského ostrostřeleckého sboru vznikla roku 1866 dvojjazyčná cínová medaile.
V habsburské monarchii se střelecké medaile razily už za Františka II. (I.) a Ferdinanda I. Dobrotivého, skutečně masovou záležitostí po celé říši se ale staly až za Františka Josefa I. K I. rakouským spolkovým střelbám ve Vídni roku 1880 a ke II. v Innsbrucku roku 1885 vznikly stříbrné ražby s hodnotou 2 zlaté, na kterých se podílel vídeňský medailér Anton Scharff. Moravská Ostrava měla medaili k VI. moravské střelecké soutěži roku 1896 od Franze Xavera Pawlika, raženou ve zlatě, stříbře, bronzu i mědi. Ke II. moravským zemským střelbám v Olomouci roku 1884 vznikla stříbrná medaile o hmotnosti téměř 124 gramů v několika málo kusech.
Ve Švýcarsku se první střelecké medaile razily roku 1822 k důstojnickým střelbám v Langenthalu. Kantony Graubünden a Glarus vydaly ke střeleckým slavnostem v letech 1842 a 1847 řádné mince. Spolková mincovna pak v letech 1855–1885 razila k celostátním střeleckým slavnostem stříbrné tolary přesně podle norem oběžné pětifrankové mince, takže se jimi v praxi platilo. Po vstupu Švýcarska do Latinské mincovní unie ostatní členové s ražbami nesouhlasili a po roce 1885 skončily. Po zániku unie vznikly ještě tolary pro slavnosti ve Fribourgu roku 1934 a v Lucernu roku 1939.
Podoba a sbírání
Na rozdíl od oběžných mincí nese střelecká medaile vlastní motiv ke konkrétním střelbám: terče, zkřížené pušky, postavy střelců, znaky měst a pořadatelských spolků, na rubu často věnování nejlepšímu střelci nebo datum slavnosti. Vídeňský medailér Anton Scharff navrhoval střelecké medaile v duchu starých malovaných terčů.
Ražby z doby Františka Josefa I. nevznikaly jen na kulatém střížku, ale i jako plakety nebo hranaté klipy. Stříbrné ražby z let 1848–1916 popsal v katalogu z roku 2023 sběratel Dalibor Janda – 191 stříbrných medailí a mincí a 17 kusů z obecných kovů. Katalog se v aukcích cituje zkratkou DJ-S spolu s katalogy Hauser, Horsky nebo Wurzbach. Obecně o tomto druhu ražeb pojednává heslo Medaile.
