Třicetikrejcar

Třicetikrejcar (30 krejcar) byla stříbrná mince v hodnotě třiceti krejcarů neboli poloviny tolaru, ražená v českých zemích od zavedení zlatníkové měny v roce 1561. Tento významný nominál o hmotnosti přibližně 6,9 gramu stříbra představoval přechodný článek mezi drobnými krejcarovými mincemi a velkými tolary. V numismatice patří třicetikrejcary k důležitým dokladům vývoje habsburského mincovního systému a jsou ceněny pro svou výtvarnou kvalitu.

Historie

Vznik třicetikrejcaru je spojen s měnovou reformou Ferdinanda I. z roku 1561, která zavedla v českých zemích tzv. zlatníkovou měnu. Tento systém stanovil tolar v hodnotě 60 krejcarů jako základní stříbrnou minci, přičemž třicetikrejcar představoval jeho polovinu. První české třicetikrejcary byly raženy v letech 1561 až 1573 v rámci postupného přechodu od starého grošového systému k novému zlatníkovému.

Ražba třicetikrejcarů probíhala zpočátku pouze v hlavních českých mincovnách - Praze a Kutné Hoře. Praha zahájila produkci těchto mincí hned v roce 1561 pod vedením mincmistra Tobiáše Gebharta. Kutnohorská mincovna následovala o rok později. Kvalita těchto raných ražeb byla vysoká, s ostrým reliéfem a pečlivě provedenými detaily, což svědčí o důležitosti, kterou jim panovník přikládal.

V období tzv. dlouhé mince (kiprové období) v letech 1621-1623 byly třicetikrejcary raženy jako půltolary ve značně znehodnocené kvalitě. Mincovny v Praze, Kutné Hoře a Brně produkovaly tyto mince s výrazně sníženým obsahem stříbra, což vedlo k inflaci a hospodářskému chaosu. Po stabilizaci měny v roce 1624 byla ražba třicetikrejcarů na několik desetiletí přerušena.

Zásadní obnovení přinesla vláda Marie Terezie (1740-1780), která v roce 1746 znovu zavedla třicetikrejcar jako součást své měnové reformy. Tyto nové třicetikrejcary měly ustálenou váhu 6,9 gramu při ryzosti přibližně 500/1000, což představovalo 3,45 gramu čistého stříbra. Mariánské třicetikrejcary se vyznačovaly charakteristickým kosočtvercovým rámováním portrétu panovnice.

V českých zemích byla obnovená ražba třicetikrejcarů soustředěna do pražské mincovny, která je produkovala v letech 1758 až 1765 pod vedením mincmistra Petera Erdmanna. Tyto mince nesly portrét Marie Terezie v kosočtverci s korunou a bohatým účesem, na rubu pak rakouský státní znak s hodnotovým označením. Zajímavostí je, že u ročníků 1764 a 1765 někdy chybí označení hodnoty pod portrétem.

Po měnové reformě v roce 1762, která zavedla konvenční měnu, se hodnota třicetikrejcaru změnila na 20 konvenčních krejcarů. To vedlo k postupnému stažení starších třicetikrejcarů z oběhu a jejich nahrazení novými nominály. Poslední pravidelná ražba třicetikrejcarů v habsburské monarchii skončila v roce 1765.

V následujících desetiletích se třicetikrejcar objevoval již jen příležitostně jako pamětní nebo zkušební ražba. Definitivní konec této mincovní jednotky přišel s přechodem na zlatníkovou měnu v roce 1857, kdy byly všechny staré nominály postupně nahrazeny novými založenými na desetinném principu.

Technické parametry a ikonografie

Standardní třicetikrejcar období Marie Terezie měl váhu 6,9 gramu při průměru přibližně 30 až 32 milimetrů. Ryzost stříbra se pohybovala kolem 500/1000, což bylo méně než u větších nominálů, ale zajišťovalo dostatečnou tvrdost pro běžný oběh. Síla střížku dosahovala 1,8 až 2 milimetry.

Ikonografie třicetikrejcarů sledovala vývoj habsburského dvorského umění. Rané ražby z období Ferdinanda I. a Maxmiliána II. nesly renesanční portréty s latinskými opisy. Za Marie Terezie dominoval barokní styl s bohatě zdobeným portrétem v charakteristickém kosočtverci, který se stal poznávacím znamením jejích mincí.

Výtvarné zpracování pražských třicetikrejcarů vykazovalo vysokou kvalitu. Portrét Marie Terezie byl proveden s důrazem na detaily - včetně perel ve vlasech, krajkového živůtku a řádových insignií. Rub s říšským orlem byl komponován symetricky s heraldickými štíty jednotlivých zemí koruny.

Technologie ražby využívala vřetenové lisy, které umožňovaly dosažení vyššího tlaku a kvalitnějšího vyražení než starší kladivové ražby. Razidla vyřezávali dvorní rytci podle oficiálních portrétních předloh, což zajišťovalo jednotnost zobrazení napříč různými nominály.

Zajímavosti

• Název "třicetikrejcar" se v lidové mluvě zkracoval na "třicátník" nebo "půltolar"
• Během kiprového období obsahovaly některé třicetikrejcary pouze 15 procent stříbra, zbytek tvořila měď
• Nejcennější jsou třicetikrejcary s chybějící hodnotou z let 1764-1765, které dosahují cen přes 50 000 korun
• Marie Terezie nechala razit speciální korunovační třicetikrejcary v roce 1743 pro českou korunovaci
• V Brně se třicetikrejcary razily pouze v letech 1621-1623 během období dlouhé mince
• Poslední oficiální třicetikrejcar byl vyražen v Kremnici v roce 1765 pro uherské území