Adolf Burger

Adolf Burger (1917–2016) byl československý židovský typograf, protinacistický odbojář a přeživší holokaustu. Jako vězeň byl nucen pracovat v padělatelské dílně operace Bernhard v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po válce vydal svědectví o výrobě falešných britských bankovek i o životě vězňů.

Historie

Adolf Burger se narodil 12. srpna 1917 ve Velké Lomnici na území tehdejšího Rakouska-Uherska, dnes na Slovensku. Vyrůstal v židovské rodině a vyučil se sazečem a tiskařem. Odborná znalost písma, sazby a tiskových postupů později ovlivnila jeho válečný osud. Po vzniku Slovenského státu pracoval v Bratislavě a zapojil se do protinacistického odporu.

Odbojová skupina využívala tiskárenské dovednosti k výrobě falešných křestních listů a dalších dokladů pro Židy ohrožené deportací. Dokumenty měly jejich držitele vydávat za křesťany nebo doložit odlišný osobní stav. Burger byl roku 1942 zatčen. Spolu s manželkou Giselou byl deportován do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau; Gizela holokaust nepřežila. Burger dostal vězeňské číslo 64401.

V roce 1944 byl kvůli své profesi přemístěn do koncentračního tábora Sachsenhausen severně od Berlína. Zde pracovala uzavřená skupina vězňů na operaci Bernhard, rozsáhlém projektu řízeném nacistickým bezpečnostním aparátem. Cílem bylo vyrábět vysoce přesvědčivé padělky britských liber. Falešné bankovky měly sloužit k financování zpravodajských operací, nákupu strategických surovin a dalších tajných výdajů; dřívější plán na hromadné rozšiřování peněz nad Británií nebyl uskutečněn.

Vězni byli vybráni podle profesí, mezi nimi byli tiskaři, typografové, rytci, bankovní odborníci a lidé se zkušeností s papírem. Museli napodobit papír, vodoznak, tisk, číslování a vzhled používaných britských bankovek. Pracovali v oddělených blocích a měli lepší materiální podmínky než většina vězňů tábora, protože jejich zdraví bylo pro projekt potřebné. Zároveň věděli, že jsou svědky tajné operace a mohou být po dokončení práce zavražděni.

Ke konci války byla padělatelská skupina evakuována ze Sachsenhausenu přes další tábory do Rakouska. Burger se dostal do pobočného tábora Ebensee, kde jej v květnu 1945 osvobodila americká armáda. Bezprostředně po osvobození se snažil uchovat fotografie a svědectví o spoluvězních. Jeho vzpomínky se staly základem knihy Číslo 64401 mluví, vydané již roku 1945.

Později žil v Praze, pracoval v různých vedoucích a technických funkcích a znovu se k příběhu padělatelského komanda vracel. Roku 1983 vydal knihu Komando padělatelů, později známou také jako Ďáblova dílna. Vystupoval jako pamětník a upozorňoval na nacistické zločiny i popírání holokaustu. Jeho vzpomínky inspirovaly film Ďáblova dílna, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Burger zemřel 6. prosince 2016 v Praze.

Padělky z operace Bernhard dosáhly takové technické úrovně, že mohly procházet běžnou kontrolou a byly využívány mimo tábor. Po zhroucení nacistického režimu se část bankovek a výrobního materiálu dostala do rakouských jezer, zejména do Toplitzsee, kde byly později nalezeny bedny s falešnými librami. Jiné kusy zůstaly v oběhu. Bank of England proto po válce čelila dlouhodobým důsledkům a nové vyšší nominály začala zavádět až s odlišným, barevnějším a technicky vyspělejším řešením.

Burgerovo svědectví se v čase proměňovalo. Od sedmdesátých let veřejně vystupoval zejména v reakci na popírání holokaustu. Technický příběh padělaných bankovek pro něj nebyl dobrodružstvím o zručných tiskařích, ale prostředkem, jak mluvit o zavražděných spoluvězních a o systému nucené práce.

Operace Bernhard a význam svědectví

Operace Bernhard byla státem řízená padělatelská akce využívající nucenou práci vězňů. Největší pozornost se soustředila na bílé bankovky Bank of England, jejichž ochranu tvořil zvláštní papír, vodoznak, jemný černý tisk, podpisy a promyšlené číslování. Nestačilo napodobit obraz: padělek musel působit věrohodně na pohled, v ruce i při bankovní kontrole. Vyrobené libry se používaly při tajných operacích a část zůstala v oběhu i po válce.

Burger v dílně pracoval jako vězeň a pod přímou hrozbou smrti. Označení „padělatel“ proto popisuje vynucenou činnost, nikoli svobodně zvolený trestný čin. Relativně lepší jídlo nebo ubytování v odděleném bloku neznamenaly bezpečí; skupina byla izolována a její členové zůstávali součástí systému koncentračních táborů. Tento rozdíl je důležitý pro historicky přesný výklad.

Burgerovy knihy propojují technický popis tisku s osobní zkušeností vězně. Jako každý pamětnický pramen zachycují události z určité perspektivy a jednotlivé údaje je vhodné porovnávat s archivními dokumenty a svědectvími dalších účastníků. Jejich význam však spočívá v zachování podoby nucené práce, vztahů mezi vězni a vědomí trvalého ohrožení. Burgerův veřejný život po válce proměnil tajný finanční projekt v součást širší paměti holokaustu.

Dochované padělky jsou historickými předměty, nikoli platnými penězi. Popis rozlišuje nominál, variantu podpisu, sériové číslo, papír a kvalitu tisku. Původ z operace Bernhard nelze určit jen podle starého vzhledu. Rozhoduje také provenience, evidované série a odborné posouzení tisku.