Alexander Bach

Alexander Bach (1813–1893) byl rakouský právník a politik, v letech 1849–1859 ministr vnitra habsburské monarchie. Podle něj se nazývá období neoabsolutismu za Františka Josefa I., známé jako Bachův absolutismus: centralizovaná správa, omezení svobody tisku a konkordát s církví z roku 1855.

Historie

Alexander Bach se narodil roku 1813 v Loosdorfu v Dolních Rakousích a vystudoval práva na vídeňské univerzitě. Do veřejného života vstoupil jako advokát v revolučním roce 1848, kdy patřil k liberálům. V červenci 1848 se stal ministrem spravedlnosti a v úřadu zůstal i po nástupu vlády knížete Schwarzenberga. Brzy se však stal jedním z nejviditelnějších představitelů návratu k pevně řízenému státu. Revoluční otřes otevřel otázky ústavy, národních práv i moderní správy, ale zároveň vyvolal obavu z rozpadu mnohonárodní říše – a na ní stavěla politika následujících let.

Od 28. července 1849 byl Bach ministrem vnitra a získal mimořádný vliv na podobu státu. Jeho politika je spojená s obdobím, kdy se monarchie opírala o byrokratický aparát, policejní dohled a pevné řízení z centra. Prosazoval jednotné předpisy a centralizaci, která nebrala ohled na neněmecké národy, a oslabení politické autonomie zemí. Vláda omezila svobodu tisku a zrušila veřejná soudní líčení. Současně se za jeho úřadu dokončilo vyvázání rolníků z poddanské závislosti a proběhly reformy finanční správy a školství. V českých zemích se tato éra promítla do citelného policejního dohledu a do napětí mezi státní mocí a národním hnutím.

Pro tuto fázi se vžil termín Bachův absolutismus. Nejde o absolutismus v barokním smyslu, ale o modernější formu centralizované správy, která se opírala o úřady, statistiku a bezpečnostní složky. Bach byl jeho nejviditelnější tváří a hlavním vykonavatelem, nikoli však jediným tvůrcem. Roku 1854 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v srpnu 1855 monarchie uzavřela se Svatým stolcem konkordát, který svěřil katolické církvi vliv na školství a rodinné právo.

Bachův systém se zhroutil po prohrané válce se Sardinským královstvím a Francií roku 1859. V srpnu 1859 Bach z vlády odešel a do roku 1867 působil jako rakouský velvyslanec u Svatého stolce v Římě. Monarchie se mezitím vydala cestou opatrných ústavních pokusů a obnovy parlamentních forem. V českém prostředí se jméno „Bach“ stalo zkratkou pro policejní dohled, cenzuru a úřednickou přísnost, i když skutečné dějiny období byly složitější než karikatura jednoho muže. Zemřel 12. listopadu 1893.

Měna v době Bachova úřadu

Do let Bachova ministrování spadá konec konvenční měny. Vídeňská mincovní smlouva Rakouska a německých států z 24. ledna 1857 zavedla rakouskou měnu: z 500 g ryzího stříbra se razilo 45 zlatníků a zlatník se poprvé dělil desetinně na 100 krejcarů místo dřívějších 60. Nová měna platila od 1. listopadu 1857. Téhož roku, 19. března 1857, byla definitivně zrušena pražská mincovna, od roku 1727 jediná státní mincovna v Čechách.