Augustalis
Augustalis je středověká zlatá mince, kterou od roku 1231 razil římský císař a sicilský král Fridrich II. Štaufský v mincovnách Brindisi a Messina. Vážila 5,24 g, měla ryzost 20,5 karátu (854/1000) a platila čtvrtinu sicilské zlaté unce. Nese anticky pojaté poprsí císaře s vavřínovým věncem.
| Panovník | Fridrich II. Štaufský, římský císař a sicilský král |
|---|---|
| Zavedení | 1231 |
| Mincovny | Brindisi a Messina |
| Kov a ryzost | zlato 20,5 karátu (854/1000) |
| Hmotnost | 5,24 g |
| Hodnota | čtvrtina sicilské zlaté unce |
| Díly | půlaugustalis |
| Opis | CESAR AVG IMP ROM / FRIDERICVS |
| Výzdoba | poprsí císaře s vavřínovým věncem, na rubu orel |
Historie
Po pádu Západořímské říše se v západní Evropě zlaté mince razily jen omezeně a v oběhu převládlo stříbro. Ve Středomoří však zlaté peníze dál hrály významnou roli díky byzantským a islámským ražbám, které byly v mezinárodním obchodě důvěryhodné. V jižní Itálii zlato z oběhu nikdy zcela nezmizelo – razily se tu drobné zlaté tari.
Právě do tohoto prostředí vstupuje Fridrich II. Štaufský, římský císař a zároveň král Sicílie, jehož mocenské zázemí leželo v bohaté a správně vyspělé jižní Itálii. Fridrich budoval centralizovanou správu a k jejím nástrojům patřila i kontrola peněžního oběhu. Kronikář Richard ze San Germana zaznamenal k roku 1231, že se z císařova příkazu v Brindisi a Messině razí zlaté mince, „které se nazývají augustales“. Název se odvozuje od císařského titulu augustus, který stojí v opisu ve zkratce AVG, a od napodobení zlatých aureů římských císařů.
Výtvarná koncepce mince se od běžných středověkých ražeb zřetelně liší. Na rozdíl od nich, které pracují spíše s kříži a stylizovanou heraldikou, augustalis nese portrét panovníka v antickém duchu – poprsí s vavřínovým věncem, atributem římských císařů. Na rubu je orel jako symbol říšské moci. Celý opis zní v rozepsané podobě Fridericus Imperator Romanorum Caesar Augustus. Fridrich II. se tak záměrně prezentoval jako vladař navazující na starověký Řím.
Augustalis patří k nejvýraznějším zlatým mincím vrcholného středověku v západní Evropě. O dvě desetiletí později, roku 1252, začaly vlastní zlaté mince razit Florencie a Janov; florentský florén se pak rozšířil po celé Evropě a na něj navázaly dukáty a další zlaté ražby. Augustalis takového rozšíření nedosáhl, zůstává však dokladem toho, jak se ve 13. století znovu rodila evropská zlatá měna.
Podoba a díly
Augustalis váží 5,24 g a odpovídá čtvrtině sicilské zlaté unce. Vedle celé mince se razil i půlaugustalis stejného vzhledu o poloviční hmotnosti. Pro rozpoznání je klíčová kombinace motivů: anticky pojaté poprsí Fridricha II. Štaufského s vavřínem a orel. V opisu se písmeno V používá i tam, kde dnes píšeme U – proto FRIDERICVS.
