Banát

Banát je historická oblast v jihovýchodní Evropě rozkládající se mezi řekami Dunajem, Tisou a Maruškou a jižními Karpaty. Toto území na pomezí dnešního Rumunska, Srbska a Maďarska bylo po osvobození od Osmanů součástí habsburské monarchie a prošlo rozsáhlou kolonizací a hospodářským rozvojem.

Historie

Název Banát pochází od slovanského titulu bán, který označoval správce pohraničního území. Ve středověku byl Banát součástí Uherského království a spravovali jej bánové podřízení uherské koruně. Oblast měla strategický význam jako hraniční území mezi křesťanskou Evropou a expandující Osmanskou říší, což se odrazilo v četných vojenských konfliktech.

Po bitvě u Moháče roku 1526 a následném rozpadu středověkého Uherska se Banát stal postupně součástí Osmanské říše. Téměř dvě století osmanské nadvlády přinesla značnou depopulaci – válečné konflikty, epidemie a útěk obyvatelstva proměnily kdysi prosperující kraj v řídce osídlenou pohraničí. Hlavním městem oblasti byl Temešvár (dnešní Timișoara), sídlo osmanského pašalíku.

Zlom přinesly války habsburské monarchie s Osmany na přelomu 17. a 18. století. Během Velké turecké války byl Banát osvobozen císařskými vojsky a Požarevackým mírem roku 1718 definitivně připojen k habsburské monarchii. Celé území získalo zvláštní status jako Temešvárský Banát (Temescher Banat) podřízený přímo vídeňskému dvoru, nikoliv uherské koruně.

Císař Karel VI. a následně Marie Terezie zahájili systematickou kolonizaci zpustošeného území. Kolonisté přicházeli především z německých zemí – Švábska, Bavorska, Lotrinska a Porýní – a usazovali se v nově založených vesnicích s pravidelným půdorysem. Tito přistěhovalci, později známí jako Banátští Švábové (Banater Schwaben), přinesli pokročilé zemědělské metody a řemeslné dovednosti.

Vedle Němců kolonizovali Banát také Srbové, Rumuni, Maďaři, Slováci, Češi, Bulhaři, Italové a příslušníci dalších národností. Vznikla tak mimořádně pestrá etnická mozaika, která přetrvala až do 20. století. Náboženská tolerance habsburské správy umožňovala soužití katolíků, pravoslavných, protestantů i židů. Hlavní město Temešvár se stalo kosmopolitním centrem s vícejazyčným obyvatelstvem.

Hospodářský rozvoj Banátu byl pozoruhodný. Vysoušení močálů a regulace řek proměnily bažinaté nížiny v úrodnou zemědělskou půdu. Rozvíjela se těžba uhlí a kovů v banátských horách, vznikaly manufaktury a později průmyslové podniky. Budovala se silniční síť a v 19. století železnice spojující Banát s Vídní, Budapeští i dalekým Konstantinopolem.

Po revolučním roce 1848 byl Banát nakrátko vyčleněn jako samostatná korunní země Srbská Vojvodina a Temešvárský Banát, ale rakousko-uherským vyrovnáním roku 1867 byl začleněn do uherské části monarchie. Po první světové válce bylo území rozděleno mezi Rumunsko, Srbsko (později Jugoslávii) a Maďarsko podle etnického složení a strategických zájmů vítězných mocností. Toto rozdělení trvá dodnes.

Numismatické souvislosti

V období přímé habsburské správy (1718–1778) fungoval Banát jako vojenská hranice s vlastním správním aparátem odděleným od uherské administrativy. Mince používané v oblasti pocházely z vídeňské, kremnické a dalších habsburských mincoven. Specifické ražby pro Banát neexistovaly, ale oblast byla významným odbytištěm rakouské měny.

Těžba drahých kovů v banátských horách, zejména v okolí Oravice a Sasca Montană, přispívala k zásobování habsburských mincoven. Měděné doly v Moldavě zásobovaly mincovny surovinou pro drobné nominály. Hornictví představovalo jeden z pilířů ekonomiky regionu a přitahovalo další kolonisty se zkušenostmi z alpských zemí.

Po začlenění do Uher se v Banátu používaly uherské mince ražené především v Kremnické mincovně. Vícejazyčné obyvatelstvo používalo rozmanité názvy pro měnové jednotky – německé Gulden a Kreuzer, maďarské forint a krajcár, srbské a rumunské varianty. Tato měnová pluralita odrážela etnickou pestrost regionu.

Zajímavosti

• Temešvár byl prvním městem v Evropě s elektrickým pouličním osvětlením – v roce 1884, ještě před Vídní či Berlínem.
• Čeští kolonisté založili v Banátu několik vesnic, které si dodnes zachovaly český jazyk a tradice – například Svatá Helena, Gerník či Rovensko.
• Banát byl v 18. století nazýván malou Amerikou pro množství přistěhovalců hledajících nový domov a příležitosti.
• Během druhé světové války a po ní byla většina Banátských Švábů vysídlena nebo uprchla – původně dominantní německé obyvatelstvo téměř zmizelo.