Báthoryové
Báthoryové byli uherský šlechtický rod, z něhož v letech 1571–1613 vzešlo pět vládců Sedmihradska. Nejznámější z nich, Štěpán Báthory, byl v letech 1576–1586 polským králem a litevským velkoknížetem a za jeho vlády prošla polská měna reformou. Sedmihradská knížata z rodu razila zlaté mince i tolary.
| Původ | uherský rod z rodu Gutkeledů, pojmenovaný podle panství Bátor (dnes Nyírbátor) |
|---|---|
| Hlavní větve | starší ze Somlyó, mladší z Ecsedu |
| Vládci Sedmihradska | Štěpán (od 1571), Kryštof (1576–1581), Zikmund (s přestávkami do 1602), Ondřej (1599), Gabriel (1608–1613) |
| Polský král | Štěpán Báthory, korunován 1. května 1576, vládl do 1586 |
| Sedmihradské mincovny | Sibiu, Kluž, Baia Mare, za Gabriela i Alba Iulia |
| Mincovny za Štěpána v Polsku a Litvě | Vilnius, Olkusz, od 1584 Poznaň a Malbork; městské Gdaňsk, Toruň, Elbląg a od 1581 Riga |
| Polská měnová reforma | mincovní řády z 24. dubna 1578 a 5. ledna 1580 |
Historie
Rod Báthoryů patřil k uherskému rodu Gutkeledů. Roku 1279 udělil král Ladislav IV. Kumán čtveřici příbuzných panství Bátor, dnešní Nyírbátor, podle něhož se pojmenoval zakladatel rodu Briccius (zemřel 1322). Rod se rozdělil na starší větev ze Somlyó a mladší z Ecsedu.
V 16. století se z východní části Uher stalo Sedmihradské knížectví pod osmanskou svrchovaností. Po smrti Jana Zikmunda Zápolského zvolili sedmihradští stavové roku 1571 vojvodou Štěpána Báthoryho, narozeného 27. září 1533. Roku 1576 byl zvolen polským králem, oženil se s Annou Jagellonskou a 1. května 1576 byli oba korunováni ve Wawelu. Vzpurný Gdaňsk podrobil, když 17. dubna 1577 porazil jeho vojsko, a v livonské válce dobyl Polock (1579) a Velikije Luki (1580). Příměří v Jamu Zapolském z 15. ledna 1582 přiznalo Polsku Polock a většinu Livonska. Štěpán zemřel 12. prosince 1586 v Grodnu.
V Sedmihradsku za nepřítomného Štěpána vládl jako vojvoda jeho bratr Kryštof Báthory a po něm Štěpánův synovec Zikmund Báthory, který vládl jako kníže s přestávkami do roku 1602 a roku 1595 přijal i titul knížete Valašska a Moldavska. Roku 1599 krátce vládl kardinál Ondřej Báthory, posledním sedmihradským knížetem z rodu byl Gabriel Báthory (1608–1613). Z rodu pocházela také Alžběta Báthoryová (zemřela 1614), manželka Františka Nádasdyho, obviněná z vražd mladých žen a doživotně uvězněná na jednom z báthoryovských hradů.
Mince Báthoryů
Sedmihradská knížata razila v Sibiu, Kluži a Baia Mare, za Gabriela přibyla Alba Iulia. Od Štěpána jsou ze Sedmihradska známé jen zlaté forinty, které nesou pouze jeho jméno. Kryštof užíval titul vaivoda Transilvaniae, Zikmund jako první princeps Transilvaniae. Mincovnu v Baia Mare postoupil císař Rudolf II. roku 1585 i s mincovním právem Štěpánovi a do roku 1598 razila pro Báthoryovce, tolary od roku 1583 válcovým lisem. Za Zikmunda tu vznikaly tolary s poprsím knížete ve zdobené zbroji a s rodovým erbem s vlčími zuby, kterým dobové prameny říkaly „zubaté tolary“. Za Zikmunda a Gabriela se pravidelně razila i drobná mince – podle polského vzoru šestigroše, trojgroše a groše, podle uherského denáry.
V Polsku povolil mincovní řád z 24. dubna 1578 tolary, půltolary, trojgroše, groše a šilinky, řád z 5. ledna 1580 snížil mincovní stopu a přidal šestigroše, půlgroše a denáry. Erby Koruny a Litvy se na rubu nově objevily vedle sebe. Obléhaný Gdaňsk vydal roku 1577 nouzové mince s Kristem a opisem DEFENDE NOS CHRISTE SALVATOR.
