Bibliotheca Corviniana

Bibliotheca Corviniana byla humanistická knihovna Matyáše Korvína, budovaná na budínském dvoře v 15. století. Obsahovala zdobené rukopisy zvané korvíny, díla antických autorů a soudobou literaturu. Sloužila vzdělání i panovnické reprezentaci; po osmanském dobytí Budína roku 1541 byla rozptýlena.

Historie

Bibliotheca Corviniana vznikala v prostředí italského humanismu, který považoval studium antických textů za základ vzdělané vlády. Matyáš Korvín nastoupil na uherský trůn roku 1458 a postupně budoval dvůr schopný soupeřit s předními evropskými dynastiemi. Knihovna nebyla pouze soukromou zásobou četby. Dokládala panovníkovu učenost, bohatství a spojení s kulturním dědictvím Říma a Řecka.

Rozvoj sbírky urychlil Matyášův sňatek s Beatricí Neapolskou roku 1476. Královna a její doprovod posílili vazby na Neapol, Florencii a další italská centra. Matyáš zaměstnával humanisty, písaře, iluminátory a knihovníky a objednával rukopisy přímo v Itálii. Některé knihy vznikaly také v budínské dílně, kde se italské vzory spojovaly s místními řemeslníky.

Jednotlivé kodexy, označované jako corvinae, bývaly psány na pergamenu a opatřeny malovanými iniciálami, ornamenty, titulními listy a panovnickými znaky. Vazby mohly nést erb s havranem, od něhož se odvozuje latinské jméno Corvinus. Ne všechny svazky měly stejnou výzdobu a část knihovna získala nákupem starších rukopisů. Určení korvíny proto závisí na provenienci, heraldice, zápisech a stylu, nikoli na jediné dekoraci.

Obsah zahrnoval filozofii, historii, rétoriku, poezii, lékařství, astronomii, teologii a právo. Zastoupeni byli latinští i řečtí autoři, často v nových překladech. Knihovna podporovala okruh učenců, kteří připravovali texty, dedikace a politické projevy. Přesný počet svazků neznáme; starší odhady několika tisíc bývají korigovány podle jistě doložených knih a archivních zpráv.

Po Matyášově smrti roku 1490 se dvorský program rychle oslabil. Nástupce Vladislav II. Jagellonský některé rukopisy rozdával nebo nechal odvážet a objednané knihy nemusely být dokončeny. Přesto zůstávala značná část sbírky v Budíně. Politické a finanční podmínky nového dvora však neumožnily udržet soustavné nákupy a dílnu v rozsahu Matyášovy vlády.

Osmanské vítězství u Moháče roku 1526 a následné boje o Uhry ohrozily královské sbírky. Po obsazení Budína roku 1541 byly zbývající rukopisy odvezeny, rozprodány nebo zničeny. Některé se dostaly do Istanbulu, jiné už dříve do knihoven ve Vídni, Florencii, Wolfenbüttelu, Paříži a dalších městech. Rozptýlení znemožňuje obnovit původní pořadí a část evidence vychází z porovnání znaků jednotlivých svazků.

V 19. a 20. století se identifikace korvín stala důležitým tématem maďarské kulturní historie. Osmanská říše v několika případech vrátila rukopisy jako diplomatické dary a badatelé vytvářeli soupisy známých exemplářů. Dochované svazky jsou dnes chráněny v různých veřejných sbírkách. Program UNESCO Paměť světa připomíná mezinárodní význam knihovny a potřebu společné dokumentace.

Bibliotheca Corviniana bývá označována za jednu z největších renesančních knihoven mimo Itálii. Takové srovnání vyjadřuje mimořádnou kvalitu a ambici, nikoli přesně doložený žebříček. Její význam spočívá v propojení uherské monarchie s humanistickou vzdělaností a v tom, jak rukopis fungoval jako politický dar, nástroj učené komunikace i výtvarný předmět.

Korvíny, výzdoba a určování původu

Korvína je rukopis prokazatelně spojený s Matyášovou knihovnou, ne každá kniha s havranem nebo uherským erbem. Badatelé sledují vlastnické znaky, dedikaci, písmo, iluminaci, vazbu, cestu svazku mezi sbírkami a záznamy v katalozích. Erb mohl být doplněn až po dokončení textu, přemalován pro nového majitele nebo při restauraci obnoven.

Výzdoba často využívá renesanční architekturu, putti, rostlinné motivy, drahokamy a portrétní medailony. Titulní list může spojovat autora, téma a Matyášovu reprezentaci. Zlato a syté pigmenty zvyšovaly cenu, rozhodující však byla i práce písaře a správnost textu. Některé exempláře zůstaly nedokončené a ukazují jednotlivé fáze výroby od linkování pergamenu po malbu.

Vazba na mince je ikonografická a dvorská. Havran s prstenem, uherské znaky a panovnické tituly se objevují v rukopisech, pečetích, medailích i ražbách Matyáše Korvína. Shodný motiv neznamená, že jej vytvořila stejná dílna. U mince rozhoduje razidlo a mincovna, u kodexu písařská a malířská práce; oba předměty však společně ukazují panovníkovu vizuální politiku.

Při popisu je vhodné uvést dnešní signaturu, knihovnu, jazyk, autora, přibližné datum a doloženou vazbu na Budín. Faksimile může věrně reprodukovat barvy, není však původní korvínou. Digitalizace zpřístupňuje rozptýlené svazky společně, fyzický průzkum pergamenu, pigmentů a vazby ale zůstává důležitý pro ověření původu. Stejně důležitá je historie restaurátorských zásahů, které mohou změnit vazbu i jednotlivé heraldické detaily.