Brakteát

Brakteát je středověká stříbrná jednostranná mince ražená na velmi tenkém stříšku, která se v českých zemích používala od počátku 13. století do mincovní reformy Václava II. roku 1300. Název pochází z latinského slova bractea, což znamená tenký plech nebo plíšek.

Historie

Brakteáty pronikly na české území na rozhraní 12. a 13. století z oblasti Míšeňska, kde se tyto specifické mince razily již dříve. Jejich vznik souvisel s potřebou vytvořit nový typ mince, který by se odlišoval od znehodnocených denárů a umožňoval efektivnější kontrolu mincovního oběhu. Tyto poněkud nezvyklé ražby měly miskovitý až knoflíkovitý tvar, protože razidla byla užší než stříšek a mince se razbou u okrajů výrazně prohnula.

V Čechách v té době obíhal značně znehodnocený denár a oproti němu byla nová cizí mince ražena z velmi kvalitního stříbra. Navíc tenkost kovu a jednostrannost umožňovala razit i několik mincí najednou jediným úderem na razidla, což značně urychlilo ražbu. Experimentálně bylo prokázáno, že podložka, na které byla ražba provedena, byla s největší pravděpodobností z kůže.

Všechny uvedené přednosti spolu se silným přílivem této kvalitní cizí mince do země vedly k tomu, že český král Přemysl Otakar I. (1197-1230) zřejmě někdy kolem druhé poloviny 20. let 13. století přerušil dosavadní ražbu denárů a zavedl ražbu brakteátů českých. Tato změna byla pravděpodobně reakcí na vznik česko-míšeňské měnové unie, která usnadňovala obchod mezi oběma oblastmi.

První české brakteáty odpovídaly charakterem míšeňským vzorům a měly průměr 40-42 mm o hmotnosti téměř 1 g, což je řadí mezi tzv. velké brakteáty. Jediným rozlišovacím znamením je podle dosavadních názorů královská koruna na hlavě zobrazeného panovníka, která na míšeňských ražbách chybí. Od počátku druhé poloviny 13. století se průměr stříšku postupně zmenšoval z 34-37 mm až na 28 mm spolu s odpovídajícím poklesem hmotnosti, což vedlo ke vzniku tzv. středních brakteátů.

Ražby jsou převážnou náplní mincovních nálezů datovaných do doby po roce 1260, což dokazuje jejich převahu na domácím trhu. Na Moravě byly raženy zprvu po roce 1253 brakteáty o průměru 16-17 mm, později po roce 1278 byly raženy střední brakteáty o průměru 19-20 mm. Velké brakteáty přejímaly většinou motivy ražeb míšeňských, střední a malé brakteáty dokládají zcela novou kapitolu ve vývoji českého a moravského mincovnictví.

Vynikají velkým bohatstvím obrazových námětů: kromě obrazu panovníka, který je však často symbolizován pouze různými variantami korunovaného poprsí či hlavy, se na těchto ražbách s nástupem středověku stále více objevují znaky rozvinutého městského prostředí a především velké množství heraldických motivů. Na ražbách se vyskytují opisy jako ODAL REX, ODAT REX, OTADKARVS REX, OTAKARVS REX za Přemysla Otakara II. (1253-1278) a WENCEZLAVS REX za Václava II. (1283-1305).

Ražba českých brakteátů zanikla náhle roku 1300 mincovní reformou Václava II., kdy byla zavedena ražba pražských grošů. Tato reforma znamenala konec období regionálních mincí a začátek centralizovaného mincovního systému, který přetrval po staletí.

Technické vlastnosti a typologie

Příznačnou vlastností brakteátů byla jejich extrémní tenkost - stříšek měl tloušťku často menší než půl milimetru. Díky této tenkosti se při ražbě reliéf aversu otiskl jako negativ na reversu, což vedlo k charakteristickému miskovitému tvaru mince. Jednostranná ražba byla ekonomicky výhodná, protože umožňovala použití pouze jednoho razidla.

České brakteáty se dělí podle velikosti na tři základní typy: velké (40-42 mm), střední (28-37 mm) a malé (pod 20 mm). Moravské brakteáty byly obecně menší než české, což souviselo s odlišným ekonomickým vývojem obou zemí. Hmotnost se pohybovala od necelého gramu u velkých brakteátů až po desetiny gramu u malých exemplářů.

Obrazová náplň brakteátů představuje mimořádně cenný ikonografický materiál pro poznání středověké kultury. Kromě vyobrazení panovníka se objevují heraldické motivy (český lev, moravská orlice), církevní symboly, městské znaky a různé architektonické prvky. Tato rozmanitost odráží feudální roztříštěnost českého státu ve 13. století, kdy existovalo několik mincoven s určitou mírou autonomie.

Zajímavosti

• Největší český nález brakteátů byl učiněn v Dubnici pod Ralskem roku 1920 a v Českých Budějovicích roku 1936
• Přesná chronologie českých brakteátů není dodnes bez problémů kvůli feudální roztříštěnosti a decentralizaci mincoven
• Některé brakteáty bylo možné vylučovat jako "suberátní padělky" kvůli jejich extrémní tenkosti
• Jedním z nejcennějších nálezů jsou moravské brakteáty ze Strmilov, Střílic, Trnávky a Markvartic
• Teritorializace mincovních nálezů je jediným přesnějším ukazatelem připsání jednotlivých ražeb určitým mincovnám