Karel I. Rumunský
Karel I. Rumunský (20. dubna 1839 Sigmaringen – 10. října 1914 Sinaia) byl rumunský panovník z rodu Hohenzollern-Sigmaringen, v letech 1866–1881 kníže a v letech 1881–1914 první rumunský král. Za jeho vlády získalo Rumunsko nezávislost a roku 1867 vlastní měnu leu o 100 bani.
| Život | 20. dubna 1839 Sigmaringen – 10. října 1914 zámek Peleș, Sinaia |
|---|---|
| Rumunské jméno | Carol I |
| Dynastie | Hohenzollern-Sigmaringen |
| Knížecí vláda | 1866–1881 |
| Královská vláda | 1881–1914 |
| Nezávislost | vyhlášena 1877, uznána Berlínskou smlouvou 1878 |
| Měnový zákon | 22. dubna 1867 |
| Měnová jednotka | 1 leu = 100 bani; 1 leu = 5 g stříbra ryzosti 835/1000 nebo 0,29032 g zlata |
| Státní mincovna | Bukurešť, otevřena 24. února 1870 |
| Nástupce | synovec Ferdinand I. Rumunský |
Historie
Karel I. Rumunský, rodným jménem Karl Eitel Friedrich von Hohenzollern-Sigmaringen, se narodil na zámku Sigmaringen jako syn knížete Karla Antonína Hohenzollernského a Josefíny Bádenské. Roku 1866, po svržení knížete Alexandra Jana Cuzy, byl zvolen knížetem Spojených knížectví Valašska a Moldávie a v květnu téhož roku vstoupil do Bukurešti. Ještě roku 1866 země přijala ústavu. Roku 1869 se oženil s princeznou Alžbětou z Wiedu; jejich jediná dcera Marie zemřela roku 1874 jako malé dítě.
Za rusko-turecké války vyhlásilo Rumunsko 10. května 1877 nezávislost na Osmanské říši. Karel osobně velel spojeným rusko-rumunským vojskům při obléhání Plevna, které se vzdalo koncem roku 1877. Nezávislost uznala Berlínská smlouva roku 1878. V březnu 1881 byl Karel prohlášen králem a 10. května 1881 korunován ocelovou korunou, ukovanou z ukořistěného osmanského děla od Plevna.
Ve druhé balkánské válce roku 1913 získalo Rumunsko jižní Dobrudžu. Po vypuknutí první světové války se Karel přikláněl k Ústředním mocnostem, korunní rada ale v srpnu 1914 rozhodla o neutralitě. Zemřel 10. října 1914 na zámku Peleș v Sinaii a byl pohřben v Curtea de Argeș. Nástupcem se stal jeho synovec Ferdinand I.
Měna a mince za vlády Karla I.
Zákon z 22. dubna 1867 zavedl leu o 100 bani v bimetalové soustavě: jeden leu odpovídal 5 g stříbra ryzosti 835/1000 nebo 0,29032 g zlata, tedy stejně jako frank Latinské mincovní unie. Ještě roku 1867 vyšly první měděné mince v hodnotě 1, 2, 5 a 10 bani. Dne 24. února 1870 byla v Bukurešti otevřena státní mincovna; jejími prvními ražbami byly zlatá dvacetilei a stříbrný leu s portrétem knížete Karla. V letech 1870–1873 následovaly stříbrné mince 50 bani, 1 a 2 lei a od roku 1880 stříbrná pětilei.
Od roku 1880 papírové peníze vydávala Národní banka Rumunska, první vlastní bankovky v hodnotách 20, 100 a 1 000 lei uvedla roku 1881. Roku 1889 Rumunsko přešlo na zlatý standard a stříbrné mince byly zákonným platidlem jen do částky 50 lei. Zlatý standard opustilo roku 1914, v roce Karlovy smrti.
