Černé vojsko

Černé vojsko byla armáda žoldnéřů Matyáše Korvína, budovaná od šedesátých let 15. století. Pěšáci, jezdci a dělostřelci různého původu umožnili králi válčit se sousedy i opozicí. Vojsko financovaly mimořádné daně a příjmy koruny; po Matyášově smrti roku 1490 se kvůli neplacení a sporům rozpadlo.

Historie

Matyáš Korvín nastoupil na uherský trůn roku 1458 v zemi oslabené dynastickými zápasy, tureckým tlakem a mocí velmožů. Tradiční šlechtická hotovost byla svolávána jen na omezenou dobu a obtížně se používala pro dlouhá tažení. Král proto stále více spoléhal na placené jednotky, které mohl držet ve službě i mimo sezónu a přesouvat podle vlastních politických cílů.

Základ tvořili zkušení žoldnéři ze střední Evropy. Po dohodě s Janem Jiskrou z Brandýsa vstoupila část jeho někdejších českých bratříků do královských služeb. Další vojáci pocházeli z Uher, německých zemí, Polska, Balkánu a jiných oblastí. Označení Černé vojsko se patrně rozšířilo až v pozdější tradici; jeho původ se vysvětluje černou zbrojí, přezdívkou velitele nebo smuteční symbolikou, jistý výklad chybí.

Armáda nebyla jednolitým plukem v moderním smyslu. Zahrnovala těžkou i lehkou jízdu, pěchotu s píkami, pavézami, kušemi a palnými zbraněmi, dělostřelectvo a technické složky. Matyáš využíval vozovou taktiku známou z husitských válek, ale přizpůsoboval ji jiným operacím. Význam pěších střelců rostl a kombinace zbraní poskytovala větší pružnost než krátkodobě svolané feudální oddíly.

Černé vojsko bojovalo proti Jiřímu z Poděbrad a jeho stoupencům, podílelo se na obsazení Moravy, Slezska a Lužice a později vedlo války proti císaři Fridrichu III. Roku 1485 Matyáš dobyl Vídeň a učinil z ní jedno ze svých sídel. Vojenské úspěchy rozšířily jeho moc, zároveň však vyžadovaly stálý tok peněz na žold, zásoby, koně a posádky.

Král zavedl mimořádnou daň označovanou jako daň královské pokladny a opakovaně ji vybíral, přestože měla být původně výjimečná. Zvyšoval také příjmy z cel, solního monopolu a královských statků. Centralizované finance umožňovaly platit profesionály, vyvolávaly však odpor stavů a měst. Když se žold opozdil, jednotky si mohly vynucovat zásoby na obyvatelstvu nebo přecházet k jinému zaměstnavateli.

Mezi známé velitele patřili Balázs Magyar, Pavel Kinižský, Jan Haugwitz a další vojáci různých jazyků a původu. Jejich vztah ke králi byl založen na odměně, příležitosti k postupu i osobní věrnosti. Matyáš vyvažoval velitele a svěřoval jim pevnosti, tažení a správní úkoly. Armáda současně vytvářela skupinu lidí, jejichž živobytí záviselo na pokračující válce.

Po Matyášově smrti roku 1490 se o nástupnictví ucházelo více kandidátů. Vladislav II. Jagellonský neměl stejné daňové zdroje ani politickou možnost udržovat rozsáhlé žoldnéřské vojsko. Neplacené oddíly se bouřily a plenily. Pavel Kinižský část z nich roku 1492 porazil u řeky Sávy a organizovaná síla se postupně rozpadla nebo přešla do jiných služeb.

Černé vojsko bývá označováno za jednu z prvních stálých armád Evropy. Přesnější je mluvit o mimořádně rozsáhlém a dlouhodobě placeném žoldnéřském systému, nikoli o národní armádě s jednotnou uniformou a kasárnami. Jeho výkon dokazoval sílu centralizovaných příjmů, jeho rychlý zánik po smrti panovníka však ukázal závislost na osobní dynastické a finanční konstrukci. Byla nákladná i v míru.

Složení armády, žold a vztah k Matyášovým mincím

Žold se vyplácel v mincích, ale jeho výše závisela na druhu vojáka, koni, výstroji, délce služby a smlouvě. Těžký jezdec potřeboval více prostředků než pěšák a velitel mohl dostávat peníze za celý oddíl. V praxi se část odměny hradila kořistí, ubytováním, příděly nebo zástavou příjmů. Účetní částka proto nemusí odpovídat jednomu vaku mincí.

Matyáš Korvín razil uherské zlaté dukáty, stříbrné denáry i další nominály a reformoval obraz některých mincí. Stabilní zlatá ražba podporovala mezinárodní platby, běžný vojenský žold však využíval více druhů peněz. V obsazených zemích obíhaly místní a cizí mince podle kurzu. Mince s havranem či Madonou dokládá Matyášovu vládu, ne příslušnost ke konkrétní jednotce.

Vojenské nálezy mohou spojovat mince se zbraněmi, podkovami, střelivem a táborovým vybavením. Bez přesné polohy a vrstvy nelze určit, zda peníz ztratil člen Černého vojska, civilista nebo pozdější cestující. Zvláštní opatrnost vyžadují romantické soubory sestavené bez archeologické dokumentace.

Pozdější medaile a ilustrace často zobrazují vojáky v jednotné černé zbroji. Dobová výstroj byla rozmanitější a žoldnéři si ji pořizovali různými cestami. Černá barva v názvu není dostatečný podklad pro rekonstrukci uniformy. Odborný popis odděluje historii armády, panovnickou minci a novodobou vizuální legendu.

Písemný údaj o žoldu se čte spolu s měnou a datem splatnosti. Částka ve zlatých může být účetní jednotkou a skutečná výplata mohla obsahovat stříbrné nominály různého původu. Směnný kurz, srážky a prodlení rozhodovaly o tom, kolik si voják reálně koupil.