České království

České království byl středoevropský státní útvar existující od roku 1198 do roku 1918, který vznikl povýšením českého knížectví na království a stal se jedním z významných států Svaté říše římské. České království je v numismatice proslulé svými charakteristickými českými denáry, pražskými groši a pozdějšími habsburskými ražbami s českým lvem.

Historie

České království má své kořeny v raně středověkém českém knížectví založeném Přemyslovci v 9. století. První historicky doložený český kníže Bořivoj I. přijal křesťanství od sv. Metoděje a položil základy křesťanského českého státu. Jeho vnuk sv. Václav (907-935) se stal národním patronem, zatímco jeho bratr Boleslav I. Ukrutný rozšířil české panství na Moravu a Slezsko.

Definitivní povýšení na království přišlo roku 1198, kdy papež Inocenc III. udělil Přemyslu Otakaru I. dědičný královský titul. Zlatá bula sicilská z roku 1212 potvrdila české královské právo a začleněna Čech mezi kurfiřtství Svaté říše římské. Čechy se tak staly jediným slovanským královstvím v rámci říše a získaly významné postavení v středoevropské politice.

Vrcholu moci dosáhlo České královstvím za vlády Přemysla Otakara II. Železného a zlatého krále (1253-1278), který rozšířil české panství až k Jaderskému moři. Jeho říše zahrnovala Čechy, Moravu, Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kranjsko a části Slovinska. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli roku 1278 se však české panství zmenšilo na původní území.

Po vymření přemyslovské dynastie nastoupili na český trůn Lucemburkové. Jan Lucemburský (1310-1346) rozšířil české území a zasahoval do celoevroiské politiky, ale skutečnou slávu přinesla vláda jeho syna Karla IV. (1346-1378). Karel se stal nejen českým králem, ale i císařem Svaté říše římské a učinil z Prahy významné evropské centrum.

Zlatá éra Karla IV. znamenala největší rozkvět českého království. Karel založil Karlovu univerzitu (1348) jako první univerzitu ve střední Evropě, nechal postavit Karlův most a Karlštejn, vydal Zlatou bulu a rozšířil České království o Lužice a Braniborsko. Praha se stala faktickým hlavním městem Svaté říše římské a jedním z největších evropských center.

15. století přineslo husitské revoluce (1419-1436), které zásadně změnily charakter království. Po upálení Jana Husa roku 1415 vypukly husitské války, během nichž se České království de facto osamostatnilo od Svaté říše římské. Husitští vojáci pod vedením Jana Žižky a Prokopa Holého porazili několik křížových výprav a vytvořili originální vojenské taktiky.

Po skončení husitských válek nastoupili na český trůn Jagellonci, kteří vládli také Polsku a Uhrám. Vladislav Jagellonský a Ludvík Jagellonský se snažili o kompromis mezi katolíky a utrakvisty, ale po Ludvíkově smrti v bitvě u Moháče roku 1526 přešlo České království na Habsburky.

Habsburská nadvláda (1526-1918) představovala nejdelší období v dějinách českého království. Ferdinand I. a jeho nástupci postupně omezovali českou svébytnost a prosazovali rekatolizaci. Situace vyvrcholila stavovským povstáním roku 1618, které zahájilo třicetiletou válku. Porážka českých stavů v bitvě na Bílé hoře roku 1620 znamenala konec české politické samostatnosti na tři století.

18. a 19. století bylo charakterizováno národním obrozením a postupným probouzením českého národního vědomí. Osobnosti jako Josef Dobrovský, Josef Jungmann a František Palacký obnovili český jazyk a kulturu. Po revoluci 1848 začaly pokusy o federalizaci monarchie, které však nebyly úspěšné.

Konec českého království přišel 28. října 1918 vyhlášením československé samostatnosti. Tisícileté České království zaniklo a na jeho místě vznikla Československá republika jako nástupnický stát českých zemí.

České královské mincovnictví

České mincovnictví má tisíciletou tradici sahající do 10. století. První české mince razil kníže Boleslav I. kolem roku 935 - byly to stříbrné denáry s nápisem "BOLEZLAV DX" napodobující bavorské vzory. Tyto rané české mince měly často primitivní vzhled, ale postupně se kvalita zlepšovala s rozvojem řemeslných dovedností a kontakty s pokročilejšími mincovnami.

Za Přemyslovců se vyvinul charakteristický systém českých denárů s motivy českého lva, chrámů, svatých patronů a královských portrétů. Nejkrásnějšími jsou denáry Vratislava II., prvního českého krále, s motivem korunovaného panovníka na trůně. Přemysl Otakar II. razil mince s dvojitým křížem a nápisem "REX BOEMIE", což zdůrazňovalo královské právo.

Revoluční změnu přinesl pražský groš zavedený Václavem II. kolem roku 1300. Tyto stříbrné mince vysoké kvality se staly mezinárodním platidlem používaným po celé střední Evropě. Pražský groš zobrazoval na líci českou korunu s nápisem "WENCEZLAUS REX BOEMIE" a na rubu český lev v gotickém štítě. Kvalita a množství českého stříbra z kutnohorských dolů učinily z pražského groše jednu z nejdůležitějších evropských mincí.

Za Karla IV. dosáhlo české mincovnictví vrcholu. Kromě grošů se razily zlaté mince - dukáty a jejich násobky s císařskými portréty a heraldickými motivy. Karlův zlatý dukát s císařem na trůně patřil mezi nejkrásnější gotické mince vůbec. Po husitských válkách se kvalita mincí dočasně snížila, ale Jagellonci obnovili vysoké standardy.

Habsburské období přineslo zavedení tolarů a velkých stříbrných mincí. České tolary s dvojhlavým orlem a českým lvem se razily v Praze a později v Jáchymově. Jáchymovské tolary (joachimstaler) daly název celé skupině velkých stříbrných mincí a ovlivnily světové mincovnictví. Moderní české mincovnictví navázalo na tyto historické tradice při vzniku Československé republiky.

Zajímavosti

• Svatováclavská koruna z 14. století patří k nejcennějším evropským korunovačním klenotům a podle legendy zabíjí každého, kdo si ji nasadí bez oprávnění.
• Defenestrace byla typicky česká forma politického protestu - nejslavnější pražská defenestrace roku 1618 zahájila třicetiletou válku.
• Karlova univerzita založená roku 1348 je nejstarší univerzitou střední Evropy a čtvrtou nejstarší v Evropě vůbec.
• Husitské vozy představovaly revoluční vojenskou taktiku, která ovlivnila evropské válečnictví a inspirovala pozdější tanková vojska.
• České království bylo nejbohatší částí Rakouska-Uherska a jeho ztráta roku 1918 znamenala pro monarchii ekonomickou katastrofu.