Devalvace

Devalvace představuje snížení oficiální hodnoty domácí měny ve vztahu k zahraničním měnám. Tento ekonomický nástroj se uplatňuje v režimu pevných kurzů, kde hodnota měny není určována trhem, ale je stanovena centrální bankou, která aktivně zasahuje pro zachování určeného kurzu.

Historie

Koncept devalvace se plně rozvinul v éře brettonwoodského systému (1944-1971), kdy byly světové měny navázány pevnými kurzy na americký dolar, který byl směnitelný za zlato. Členské země mohly provést devalvaci pouze se souhlasem Mezinárodního měnového fondu, pokud čelily fundamentální nerovnováze platební bilance.

První významnou poválečnou devalvaci provedla Velká Británie v září 1949, když snížila hodnotu libry vůči dolaru o 30,5 procent z 4,03 na 2,80 USD za libru. Tento krok vyvolal řetězovou reakci - během několika týdnů devalvovalo své měny dalších 23 zemí včetně většiny evropských států. Československo tehdy devalvovalo korunu z 50 na 7,20 Kčs za dolar při měnové reformě 1953.

Dramatickou kapitolu představuje britská devalvace z listopadu 1967, kdy labouristická vláda Harolda Wilsona snížila hodnotu libry o 14,3 procent. Premiér pronesl legendární větu, že "libra ve vaší kapse neztratila hodnotu", což se stalo učebnicovým příkladem politické komunikace během měnové krize.

V československém kontextu byla významná devalvace z roku 1989, kdy komunistický režim třikrát během roku upravil oficiální kurz koruny. Nejdramatičtější změna přišla s ekonomickou transformací - v prosinci 1990 byla koruna devalvována z 15 na 28 Kčs za dolar. Tato devalvace o 87 procent měla připravit ekonomiku na liberalizaci zahraničního obchodu.

Poslední devalvace v našem prostoru proběhla fakticky při opuštění fixního kurzu v květnu 1997. Česká národní banka po spekulativním útoku upustila od udržování koruny v úzkém fluktuačním pásmu. Koruna během několika měsíců oslabila o více než 10 procent, což pomohlo obnovit konkurenceschopnost exportu.

Ve světě 21. století provedly významné devalvace Argentina (2002 - peso ztratilo 70% hodnoty), Venezuela (opakované devalvace bolívaru o stovky procent) nebo Egypt (2016 - libra devalvována o 48%). Tyto případy ukazují, že devalvace zůstává relevantním nástrojem i v éře převážně plovoucích kurzů.

Mechanismus a ekonomické dopady

V systému pevných kurzů centrální banka udržuje stanovený kurz prostřednictvím devizových intervencí - nákupem či prodejem zahraniční měny. Když se tento mechanismus stane neudržitelným kvůli vyčerpání devizových rezerv nebo ekonomickým tlakům, přistoupí autorita k administrativnímu přecenění - vyhlášení nového, nižšího oficiálního kurzu.

Devalvace teoreticky zvyšuje konkurenceschopnost exportu - domácí zboží se stává levnějším pro zahraniční kupce. Současně však zdražuje dovozy, což může vyvolat inflační tlaky. Efektivnost devalvace závisí na elasticitě poptávky po exportu a importu - takzvaná Marshall-Lernerova podmínka určuje, kdy devalvace skutečně zlepší obchodní bilanci.

Protikladem devalvace je revalvace - zvýšení oficiální hodnoty měny. K revalvaci přistupují země s přebytkem platební bilance a inflačními tlaky. Německo například revalvovalo marku čtyřikrát mezi lety 1961-1973, Čína postupně revalvovala juan o 21% v období 2005-2008.

Zajímavosti

• Francie provedla mezi lety 1945-1958 celkem sedm devalvací franku, což vedlo k zavedení "nového franku" v poměru 100:1
• Největší jednorázová devalvace historie nastala v Zimbabwe 2009 - dolar zimbabwe ztratil fakticky 100% hodnoty a byl opuštěn
• Island po finanční krizi 2008 nechal korunu oslabit o 50%, což paradoxně pomohlo rychlé ekonomické obnově
• Termín "devalvace" se lidově používá i pro denominaci - škrtnutí nul z bankovek, což je ale technicky jiný proces
• Švýcarsko jako jediná rozvinutá země nikdy nedevalvovalo svou měnu od zavedení moderního franku v roce 1850