Devalvace

Devalvace je úmyslné snížení oficiální hodnoty národní měny vůči jiným měnám nebo vůči zlatému standardu, prováděné vládou či centrální bankou. V numismatice se tento pojem vztahuje jak na historické změny obsahu drahých kovů v mincích, tak na moderní měnové krize ovlivňující hodnotu pamětních mincí a sběratelského materiálu.

Historie

Devalvace má v historii dlouhou tradici - už starověcí římští císaři snižovali obsah stříbra v denárech, což představovalo skrytou formu devalvace. Systematická devalvace se rozvinula s nástupem moderních měnových systémů v 19. století. Zlatý standard, který převládal od 70. let 19. století do první světové války, omezoval možnosti devalvace, protože měny byly vázány na zlato. Během první světové války mnohé země opustily zlatý standard a přešly na papírové peníze, což umožnilo rozsáhlé devalvace. Brettonwoodský systém (1944-1971) zavedl nové pravidla, kdy byly měny vázány na americký dolar a ten na zlato. Významnou devalvací byla devalvace britské libry v roce 1949 o 30% nebo devalvace francouzského franku v 50. a 60. letech. Konec zlatého standardu v roce 1971 zahájil éru plovoucích kurzů, kde se devalvace stala běžným nástrojem měnové politiky. V numismatickém kontextu měly devalvace zásadní vliv na obsah drahých kovů v mincích - například devalvace amerického dolaru v 30. letech vedla ke stažení zlatých mincí z oběhu.

Devalvace probíhá několika způsoby: oficiálním snížením směnného kurzu vůči jiným měnám, snížením obsahu drahých kovů v mincích, nebo změnou váhového standardu. Důvody devalvace zahrnují zlepšení konkurenceschopnosti exportu, snížení deficitu obchodní bilance, stimulaci ekonomiky nebo řešení dluhové krize. Devalvace má okamžité dopady na cenovou hladinu - dovozní zboží se zdražuje, což může vést k inflaci. V mincovnictví historicky znamenala devalvace snížení ryzosti nebo hmotnosti mincí při zachování nominální hodnoty. Moderní devalvace ovlivňuje především směnné kurzy a kupní sílu měny na mezinárodních trzích.

Význam pro investory a sběratele

Devalvace má přímý dopad na hodnotu numismatických sbírek a investic do mincí z drahých kovů. Při devalvaci domácí měny se mince obsahující zlato nebo stříbro stávají relativně cennějšími v místní měně. Sběratelé často využívají devalvaci k nákupu zahraničních mincí, které se stávají dostupnějšími. Investiční mince z drahých kovů slouží jako ochrana proti devalvaci, protože si uchovávají svou vnitřní hodnotu nezávisle na měnových fluktuacích.

Příklady

Klasickým příkladem je devalvace amerického dolaru v roce 1933, kdy Roosevelt zvýšil cenu zlata z 20,67 na 35 dolarů za unci. Devalvace československé koruny po roce 1953 vedla ke změně nominálních hodnot mincí. Moderní příklady zahrnují devalvaci argentinského pesa v roce 2001 nebo britské libry po brexitu, které ovlivnily ceny sběratelských mincí na mezinárodních trzích.

Zajímavosti

Římský císař Nero jako první systematicky devalvoval denáry snížením obsahu stříbra z 98% na 83%. Největší hyperinflace a devalvace v historii postihla německou marku v roce 1923, kdy se ceny zvyšovaly o miliony procent. Zajímavé je, že během devalvace se často zvyšuje zájem o historické mince z drahých kovů jako o "bezpečný přístav". Některé země jako Švýcarsko nebo Německo měly tradičně silné měny právě díky disciplinované měnové politice a vyhýbání se devalvacím. Paradoxně mohou být devalvované mince numismaticky velmi cenné - například hyperinflační bankovky z Výmarské republiky dosahují vysokých cen na sběratelském trhu. V numismatické terminologii se rozlišuje mezi "debasement" (snížení obsahu drahého kovu) a moderní devalvací (změna směnného kurzu).