Hannoversko

Hannoversko bylo kurfiřtství a později království v severním Německu, které existovalo od roku 1692 do roku 1866. Pod vládou welfské dynastie bylo Hannoversko v personální unii s Velkou Británií v letech 1714 až 1837. Pro numismatiku je Hannoversko významné ražbou kvalitních tolarů podle lipské mincovní stopy a jako důležité centrum těžby stříbra v Harzu, které zásobovalo mincovny v celém Německu.

Historie

Hannoversko vzniklo v roce 1692, když císař Leopold I. povýšil vévodu Arnošta Augusta Brunšvicko-Lüneburského na kurfiřta. Vévodství Brunšvicko-Lüneburg bylo rozdrobené území welfské dynastie, které Arnošt August postupně sjednotil. Hlavním městem se stal Hannover, kde vybudoval barokní rezidenci Herrenhausen. V roce 1714 nastoupil kurfiřt Jiří Ludvík na britský trůn jako Jiří I. podle aktu o nástupnictví, čímž začala personální unie s Británií.

Během 18. století vládli hannoverští kurfiřti především z Londýna a Hannoversko spravovali místodržící. Sedmiletá válka přinesla Hannoversku těžké ztráty, když ho v letech 1757 až 1758 okupovali Francouzi. Kurfiřt Jiří III., který byl zároveň britským králem, ztratil zájem o německé državy a soustředil se na Británii a její kolonie. V roce 1803 získalo Hannoversko biskupství Osnabrück a rozšířilo své území. Napoleonské války znamenaly pro Hannoversko katastrofu.

V letech 1803 až 1813 bylo Hannoversko postupně okupováno Francií a Pruskem. V roce 1807 ho Napoleon začlenil do Vestfálského království. Po Napoleonově porážce bylo Hannoversko na Vídeňském kongresu v roce 1814 obnoveno a povýšeno na království. Získalo Východní Frísko, Hildesheim a další území. Král Arnošt August I. zrušil v roce 1837 liberální ústavu, což vyvolalo protest göttingenské sedmičky. Personální unie s Británií skončila, protože hannoverský trůn nemohla podle salického práva dědit královna Viktorie.

Poslední hannoverský král Jiří V. se v roce 1866 postavil v prusko-rakouské válce na stranu Rakouska. Po porážce Rakouska anektovalo Prusko Hannoverské království a vytvořilo z něj pruskou provincii. Welfská dynastie odešla do exilu, ale udržovala nárok na hannoverský trůn až do roku 1918. Hannoverské území je dnes součástí spolkové země Dolní Sasko. Kulturní dědictví hannoverského období je patrné v architektuře a institucích regionu.

Mincovnictví Hannoverska

Hannoverské mincovnictví těžilo z bohatých stříbrných dolů v Harzu, zejména v Clausthalu a Zellerfeldu. Hannoverské tolary ražené podle lipské mincovní stopy patřily k nejkvalitnějším německým mincím. Charakteristické bylo zobrazení divokého muže držícího vyvrácený strom, symbol harského hornictví. Za personální unie nesly mince britský královský znak kombinovaný s hannoverským koněm. Zlaté pistole a dukáty doplňovaly stříbrný měnový systém.

Mincovny fungovaly v Hannoveru, Clausthalu a Brunšviku. Kvalita ražeb byla vysoká díky moderním technologiím včetně parních lisů zavedených v 19. století. Po povýšení na království v roce 1814 razilo Hannoversko tolary s královskou korunou a nápisem König von Hannover. Vereinstaler zavedený v roce 1857 sjednotil hannoverské mincovnictví s ostatními německými státy. Hannoverské mince dokumentují ekonomickou prosperitu založenou na těžbě a obchodu.

Zajímavosti

• Hannoverští králové Jiří I. a Jiří II. nikdy nenaučili anglicky a vládli přes německé ministry
• Göttingenská univerzita založená v roce 1737 byla nejmodernější univerzitou osvícenství
• Hannoverský bílý kůň se stal symbolem Dolního Saska
• Stříbrné doly v Harzu produkovaly ročně přes 40 tun stříbra
• Poslední hannoverská královna Marie byla slepá, ale vládla do pruské anexe
• Hannoverské tolary s divokým mužem jsou dnes vyhledávané sběrateli pro svou originalitu