Holandské hrabství

Holandské hrabství bylo hrabství Svaté říše římské na pobřeží Severního moře, na území dnešních provincií Severní a Jižní Holandsko. Od roku 1433 patřilo Burgundům, od roku 1482 Habsburkům a po roce 1581 se stalo vedoucí provincií Nizozemské republiky. Zaniklo roku 1795.

Útvar hrabství Svaté říše římské, od 1581 provincie Nizozemské republiky
Území dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko
Trvání 11. století – 1795
Vládnoucí rody holandský rod (do 1299), Avesnes (1299–1345), bavorští Wittelsbachové (do 1433), Burgundové (1433–1482), Habsburkové (1482–1581)
Hlavní mincovna Dordrecht (od 1366)
Mince provincie zlatý dukát (od 1586), lví tolar, rijksdaalder

Historie

Počátky hrabství leží v Kennemerlandu, přímořských dunách kolem Haarlemu. Roku 922 daroval západofranský král Karel III. Prostý hraběti Dirkovi I. kostel v Egmondu s jeho majetkem a Dirk zde založil ženský klášter, z něhož vzniklo Egmondské opatství, nejstarší klášter Holandska. Název Holandsko se v listinách objevuje roku 1101, hrabě Dirk V. se však holandským hrabětem psal už roku 1083.

Hrabata vedla dlouhé boje s Frísy. Floris V., který vládl v letech 1256–1296, si roku 1289 podrobil Západní Frísko a od roku 1291 se psal hrabětem holandským a zeelandským a pánem Fríska. Roku 1296 ho zajali spiklenci z řad šlechty a při pokusu o jeho převoz ho Gerard van Velsen zabil. Jeho syn Jan I. zemřel roku 1299 a hrabství zdědil Jan II. z rodu Avesnes, hrabě henegavský.

Po smrti Viléma IV. roku 1345 připadlo Holandsko jeho sestře Markétě Henegavské, manželce císaře Ludvíka IV. Bavora. Spor mezi ní a jejím synem Vilémem V. stál na počátku válek háčků a tresek (Hoekse en Kabeljauwse twisten), které s přestávkami trvaly v letech 1350–1490. Poslední hraběnka z bavorského rodu Jakoba Bavorská musela roku 1428 svěřit správu Filipovi III. Dobrému, vévodovi burgundskému, a roku 1433 se hrabství vzdala v jeho prospěch.

Roku 1482 přešlo Holandsko s ostatními burgundskými državami na Habsburky. Od roku 1572 ovládli vodní gézové spolu se Zeelandem i Holandsko a země se stala jádrem povstání proti Filipovi II. Španělskému, v jehož čele stál Vilém I. Oranžský. Po utrechtské unii z roku 1579 se povstalé provincie 26. července 1581 zřekly Filipa II., posledního holandského hraběte.

V Nizozemské republice bylo Holandsko nejbohatší a nejvlivnější provincií a Amsterdam se stal obchodním a finančním střediskem Evropy. Republika zanikla s batávskou revolucí 18. ledna 1795. Roku 1806 vzniklo Holandské království Ludvíka Bonaparta a od roku 1815 je území součástí Nizozemského království.

Holandské mincovnictví

Hlavní holandská mincovna sídlila v Dordrechtu. Pozemky a budovy pro ni roku 1366 dal koupit vévoda Albrecht Bavorský, tehdy správce hrabství, za Karla V. byla roku 1555 rozsáhle přestavěna. Ražba v ní skončila po francouzském obsazení roku 1795 a roku 1806 byla zrušena.

V Nizozemské republice razila každá provincie vlastní mince podle společných pravidel a se zkratkou provincie v nápisu. Holandsko razilo od roku 1586 zlatý dukát o hmotnosti 3,49 g a ryzosti 986/1000. Zobrazuje stojícího rytíře s mečem a svazkem šípů a heslo Concordia res parvae crescunt (Svornost dává malým věcem růst); na rubu je tabulka s nápisem, že jde o minci spojených provincií ražené podle říšského řádu.

Stříbrný lví tolar (leeuwendaalder) z roku 1575 vážil 27,68 g a nesl belgického lva. Nizozemci jím platili v Levantě a v Osmanské říši. Rijksdaalder z roku 1583 o hmotnosti 29,03 g měl na líci obrněnou polopostavu Viléma Oranžského a razilo ho i Holandsko. Účetní jednotkou byl zlatý (gulden) o 20 stuiverech.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet