Holandské hrabství
Holandské hrabství bylo hrabství Svaté říše římské na pobřeží Severního moře, na území dnešních provincií Severní a Jižní Holandsko. Od roku 1433 patřilo Burgundům, od roku 1482 Habsburkům a po roce 1581 se stalo vedoucí provincií Nizozemské republiky. Zaniklo roku 1795.
| Útvar | hrabství Svaté říše římské, od 1581 provincie Nizozemské republiky |
|---|---|
| Území | dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko |
| Trvání | 11. století – 1795 |
| Vládnoucí rody | holandský rod (do 1299), Avesnes (1299–1345), bavorští Wittelsbachové (do 1433), Burgundové (1433–1482), Habsburkové (1482–1581) |
| Hlavní mincovna | Dordrecht (od 1366) |
| Mince provincie | zlatý dukát (od 1586), lví tolar, rijksdaalder |
Historie
Počátky hrabství leží v Kennemerlandu, přímořských dunách kolem Haarlemu. Roku 922 daroval západofranský král Karel III. Prostý hraběti Dirkovi I. kostel v Egmondu s jeho majetkem a Dirk zde založil ženský klášter, z něhož vzniklo Egmondské opatství, nejstarší klášter Holandska. Název Holandsko se v listinách objevuje roku 1101, hrabě Dirk V. se však holandským hrabětem psal už roku 1083.
Hrabata vedla dlouhé boje s Frísy. Floris V., který vládl v letech 1256–1296, si roku 1289 podrobil Západní Frísko a od roku 1291 se psal hrabětem holandským a zeelandským a pánem Fríska. Roku 1296 ho zajali spiklenci z řad šlechty a při pokusu o jeho převoz ho Gerard van Velsen zabil. Jeho syn Jan I. zemřel roku 1299 a hrabství zdědil Jan II. z rodu Avesnes, hrabě henegavský.
Po smrti Viléma IV. roku 1345 připadlo Holandsko jeho sestře Markétě Henegavské, manželce císaře Ludvíka IV. Bavora. Spor mezi ní a jejím synem Vilémem V. stál na počátku válek háčků a tresek (Hoekse en Kabeljauwse twisten), které s přestávkami trvaly v letech 1350–1490. Poslední hraběnka z bavorského rodu Jakoba Bavorská musela roku 1428 svěřit správu Filipovi III. Dobrému, vévodovi burgundskému, a roku 1433 se hrabství vzdala v jeho prospěch.
Roku 1482 přešlo Holandsko s ostatními burgundskými državami na Habsburky. Od roku 1572 ovládli vodní gézové spolu se Zeelandem i Holandsko a země se stala jádrem povstání proti Filipovi II. Španělskému, v jehož čele stál Vilém I. Oranžský. Po utrechtské unii z roku 1579 se povstalé provincie 26. července 1581 zřekly Filipa II., posledního holandského hraběte.
V Nizozemské republice bylo Holandsko nejbohatší a nejvlivnější provincií a Amsterdam se stal obchodním a finančním střediskem Evropy. Republika zanikla s batávskou revolucí 18. ledna 1795. Roku 1806 vzniklo Holandské království Ludvíka Bonaparta a od roku 1815 je území součástí Nizozemského království.
Holandské mincovnictví
Hlavní holandská mincovna sídlila v Dordrechtu. Pozemky a budovy pro ni roku 1366 dal koupit vévoda Albrecht Bavorský, tehdy správce hrabství, za Karla V. byla roku 1555 rozsáhle přestavěna. Ražba v ní skončila po francouzském obsazení roku 1795 a roku 1806 byla zrušena.
V Nizozemské republice razila každá provincie vlastní mince podle společných pravidel a se zkratkou provincie v nápisu. Holandsko razilo od roku 1586 zlatý dukát o hmotnosti 3,49 g a ryzosti 986/1000. Zobrazuje stojícího rytíře s mečem a svazkem šípů a heslo Concordia res parvae crescunt (Svornost dává malým věcem růst); na rubu je tabulka s nápisem, že jde o minci spojených provincií ražené podle říšského řádu.
Stříbrný lví tolar (leeuwendaalder) z roku 1575 vážil 27,68 g a nesl belgického lva. Nizozemci jím platili v Levantě a v Osmanské říši. Rijksdaalder z roku 1583 o hmotnosti 29,03 g měl na líci obrněnou polopostavu Viléma Oranžského a razilo ho i Holandsko. Účetní jednotkou byl zlatý (gulden) o 20 stuiverech.
