Hřivna

Hřivna byla základní hmotnostní jednotka středověkého a novověkého mincovnictví, která od 11. století určovala váhový standard pro ražbu mincí v českých zemích a celé střední Evropě. S hmotností kolísající mezi 183-280 gramy podle regionu a období představovala hřivna základ monetárních systémů, přičemž z jedné hřivny stříbra se razil přesně stanovený počet denárů, později grošů a nakonec tolarů.

Historie

Hřivna jako váhová jednotka vznikla ve Skandinávii, kde je poprvé připomínána k roku 857 s hmotností 210 gramů. Do střední Evropy pronikla s rozvojem obchodu a postupně nahradila starší římskou libru. Název pochází ze staroslovanského výrazu pro krk nebo týl, protože hřivny ve formě kruhů z drahých kovů se nosily jako ozdoba kolem krku.

V českých zemích byla hřivna zavedena od 11. století, první písemně doložený výskyt pochází z roku 1074. Podle historiků G. Skalského byla hřivna na našem území zavedena spolu s mincovní reformou Břetislava I. (1035-1055) kolem roku 1050. Současná hmotnost byla vypočtena na 210 gramů, z nichž bylo raženo 200 denárů.

S postupným znehodnocováním mince se měnil počet denárů ražených z jedné hřivny. Za Vratislava II. (1061-1092) to bylo 344 denárů, za Břetislava II. (1092-1100) již 612, za Vladislava I. (1109-1118, 1120-1125) téměř 2000 denárů. Tento vývoj dokumentuje postupnou inflaci a snižování obsahu stříbra v jednotlivých mincích.

Na Moravě byla v 11. a 12. století používána hřivna o hmotnosti 211 gramů, později ve 13. století je doložena takzvaná těžká moravská hřivna vážící 280 gramů, na rozdíl od lehké hřivny české. Ve Slezsku do roku 1300 měla hřivna 183,5 gramu. Tato regionální diferenciace komplikovala obchod a vedla k potřebě unifikace.

V grošovém období počínaje rokem 1300 se začala používat pražská hřivna o hmotnosti 253 gramů, která se dělila na 4 věrdunky (ferta), 16 lotů a 64 kventlíků. Protože 64 pražských grošů vážilo pražskou hřivnu, jeden groš vážil zpočátku právě jeden kventlík. Vedle pražské hřivny existovaly i lehčí varianty jako královská hřivna o 56 groších nebo hornická hřivna o 48 groších.

V tolarovém období se používala sazená hřivna u prvních českých tolarů, která obsahovala 14 lotů a 16 grénů ryzího stříbra (zrna), protože lot se dělil na 18 grénů. Sazená hřivna tedy měla 268 grénů (218 gramů). Ferdinand II. (1619-1637) zavedl nařízením z roku 1624 pro české země jako jednotnou hřivnu vídeňskou o hmotnosti 280 gramů, čímž ukončil období regionálních variant.

Regionální varianty a význam

Hmotnost středověké hřivny se v různých místech středoevropského regionu výrazně lišila. Pražská hřivna vážila 253 g, moravská 280 g, vídeňská také 280 g, zatímco krakovská pouze 195 g. Západoevropské hřivny měly vlastní standardy: rýnsko-kolínská 234 g, augšpurská 235 g, frankfurtská 229 g. Tato rozmanitost odrážela politickou roztříštěnost a ekonomickou autonomii jednotlivých regionů.

Nejvýznamnější evropské obchodní centra používala vlastní hřivny: antverpská (245 g), benátská (238 g), mnichovská (225 g). Alpské země měly specifické standardy: tyrolská (254 g), salcburská (256 g), štýrskohradecká (249 g). Nejlehčí byla zhořelecká hřivna s pouhými 220 gramy.

V dalším průběhu času se postupně přecházelo z hmotnostních jednotek na početní, jejichž základem byla pražská kopa v hodnotě 60 pražských grošů. Tato transformace od váhového k početnímu systému představovala důležitý krok k modernímu pojetí měny, kde nominální hodnota převážila nad skutečnou váhou kovu.

Hmotnostní základy ražby českých mincí založené na hřivně určovaly produkci od počátku mincovnictví až do roku 1857, kdy byla zavedena metrická soustava. Hřivna tak po více než 800 let tvořila páteř českého a středoevropského monetárního systému.

Zajímavosti

• Největší rozdíl mezi hřivnami byl 85 gramů – mezi krakovskou (195 g) a moravskou/vídeňskou (280 g)
• Z jedné pražské hřivny za Vladislava I. bylo raženo téměř 2000 denárů – každý vážil pouhých 0,13 gramu
• Slovo „hřivna" přežilo jako název moderní měny na Ukrajině a v Bělorusku
• Středověcí kupci nosili speciální hřivnové váhy pro kontrolu hmotnosti v různých městech
• Falšování hřivny olověným jádrem se trestalo useknutím ruky – váha byla snadno kontrolovatelná
• Archeologové našli v Čechách přes 200 depotů se sekanými hřivnami – stříbrnými pruty lámanými na platby