Hřivna
Hřivna je historická jednotka hmotnosti a měny, která měla zásadní význam pro hospodářský a měnový systém středověké východní Evropy, zejména v Kyjevské Rusi a jejích nástupnických státech. Tato mnohostranně využívaná jednotka sloužila jako základ pro obchod, zdanění i akumulaci bohatství v období od 9. do 14. století. Staroruská hřivna (гривна, grivna) existovala ve formě stříbrných prutů specifického tvaru nebo jako účetní jednotka, podle které se přepočítávaly jiné platební prostředky. Její název i koncept se v různých modifikacích zachoval až do současnosti v některých východoevropských měnách.
Historie
Hřivna se jako měnová a váhová jednotka začala formovat v 9. a 10. století během vzniku Kyjevské Rusi. Její původ lze vysledovat k váhovým standardům používaným pro stříbro a ke staroslovanskému slovu "griva" (hříva), které označovalo ozdobu nošenou na krku – náhrdelník z drahých kovů. První písemné zmínky o hřivně jako jednotce hodnoty se nacházejí v nejstarším staroruském zákoníku "Ruská pravda" z 11. století, kde je stanovena jako základní jednotka pro výpočet pokut a náhrad. Původní kyjevská hřivna měla hmotnost přibližně 160 gramů stříbra, zatímco novgorodská varianta, která se vyvinula později, vážila kolem 200 gramů. Během 11.-13. století představovala hřivna jednu z mála stabilních hodnot v době, kdy v oběhu bylo množství různých zahraničních mincí. Zásadní změny nastaly po mongolských invazích ve 13. století, které vedly k rozpadu Kyjevské Rusi a narušení ekonomických vazeb. V různých ruských knížectvích se následně vyvinuly lokální varianty hřivny. S nástupem ražby vlastních mincí ve 14. století (především v Moskvě a Novgorodu) začala hřivna ztrácet svůj původní význam a postupně byla nahrazena rublem. Přesto v lidovém povědomí a v některých regionech přetrvala jako měnová jednotka nebo váhová míra i v následujících staletích, což dokládá její kulturní význam. V moderní době se název "hrivna" (ukrajinsky hryvnia) vrátil jako oficiální měna nezávislé Ukrajiny v roce 1996.
Popis a formy
Staroruská hřivna existovala ve dvou základních formách: jako fyzický platební prostředek a jako účetní jednotka. Jako fyzické platidlo měla podobu stříbrného prutu charakteristického tvaru, přičemž existovalo několik regionálních variant lišících se hmotností, formou a čistotou kovu. Nejvýznamnější typy zahrnovaly: kyjevskou hřivnu (tzv. hřivna kuna) o hmotnosti 160-165 gramů ve tvaru šestibokého prutu; novgorodskou hřivnu (hmotnost cca 200 gramů) v podobě dlouhého prutu ve tvaru poloviny tyčinky s charakteristickým zúžením uprostřed; černigovskou hřivnu (tzv. tatarská) v oválném tvaru; a litevskou hřivnu, která byla lehčí a měla tvar stříbrného prutu se zúženými konci. Kvalita stříbra se pohybovala obvykle mezi 900-960/1000. Kromě celistvých hřiven existovaly i jejich zlomky – poloviny a čtvrtiny, které sloužily pro menší transakce. Jako účetní jednotka hřivna reprezentovala určitý počet kožešin kuny (kuních kožek), které sloužily jako běžné platidlo. Poměr mezi fyzickou hřivnou a hřivnou kuny se v různých obdobích a regionech lišil, což odráží komplikovanost středověkého měnového systému východní Evropy. Důležitou roli hrály také zahraniční mince (především arabské dirhamy a západoevropské denáry), které obíhaly na území Rusi a byly často přepočítávány na hřivny pro větší obchodní transakce.
Význam pro investory a sběratele
Pro současné sběratele a investory představují originální staroruské hřivny mimořádně vzácné a cenné numismatické předměty. Jejich historická hodnota daleko převyšuje hodnotu obsaženého drahého kovu, a to z několika důvodů: jedná se o jedny z nejstarších doložených platebních prostředků východní Evropy; jsou přímým hmotným důkazem hospodářských vztahů a obchodních praktik středověké Rusi; a do současnosti se jich dochovalo relativně málo. Ceny autentických staroruských hřiven na numismatickém trhu dosahují desítek tisíc euro, přičemž exempláře s doloženou proveniencí nebo výjimečnou zachovalostí mohou být ještě hodnotnější. Pro vážné sběratele specializující se na východoevropské mince a platební prostředky představují hřivny vrchol sbírky. Vzhledem k vysoké ceně a vzácnosti autentických exemplářů je při nákupu nezbytné důkladné ověření pravosti, ideálně s expertním posudkem nebo od renomovaných aukčních domů. Pro investory zajímající se o historické platební prostředky nabízejí hřivny potenciál dlouhodobého zhodnocení vzhledem k jejich kulturnímu a historickému významu, omezenému počtu a rostoucímu zájmu o ranou historii východní Evropy.
Příklady
Mezi nejdůležitější historické typy hřiven patří:
- Kyjevská hřivna (hřivna kuna) – šestiboký stříbrný prut o hmotnosti kolem 160 g, používaný v 11.-13. století
- Novgorodská hřivna – podlouhlý stříbrný prut se zúžením uprostřed, hmotnost cca 200 g, typický pro severozápadní ruské oblasti
- Černigovská hřivna – oválný stříbrný prut používaný v jihoruských knížectvích
- Litevská hřivna – lehčí varianta ve tvaru stříbrného prutu se zúženými konci, běžná v pohraničních oblastech
Zajímavosti
- Staroruské hřivny byly často opatřeny znaky nebo puncy, které indikovaly jejich původ nebo ověřovaly kvalitu kovu, což lze považovat za ranou formu úředního puncu.
- V archeologických nálezech z období Kyjevské Rusi byly objeveny hromadné depoty stovek hřiven, což naznačuje, že mohly sloužit nejen jako platidlo, ale i jako prostředek pro uchovávání bohatství v nejistých dobách.
- Slovo "hřivna" má společný etymologický původ v mnoha slovanských jazycích – kromě ukrajinské hryvni existuje také polská "grzywna", která byla ve středověku rovněž používána jako měnová jednotka.
- Moderní ukrajinská hřivna, zavedená v roce 1996, záměrně navazuje na historickou tradici staroruského platidla, čímž symbolicky propojuje současnou ukrajinskou státnost s dědictvím Kyjevské Rusi.