Jean Froissart

Jean Froissart (asi 1337–asi 1405) byl francouzsky píšící kronikář a básník z Henegavska. Jeho rozsáhlé Kroniky zachycují západní Evropu let 1326 až přibližně 1400, zejména počátky stoleté války, dvorskou politiku a rytířskou kulturu. Patří k nejvlivnějším vypravěčským pramenům pozdního středověku.

Historie

Jean Froissart se narodil přibližně roku 1337 ve Valenciennes v Henegavsku, tehdy významném městě na pomezí francouzského a nizozemského kulturního prostoru. O jeho rodině a dětství se ví málo. Vzdělání mu však umožnilo psát vytříbenou francouzštinou, skládat poezii a pohybovat se v prostředí evropských dvorů.

Kolem roku 1361 vstoupil do služeb Filipy Henegavské, manželky anglického krále Eduarda III. Jako dvorský básník a později kronikář získal přístup k lidem, kteří se účastnili válek mezi Anglií a Francií. Cestoval po Anglii, Skotsku, Francii, Flandrech i Pyrenejském poloostrově a shromažďoval zprávy od rytířů, úředníků a svědků.

Jeho hlavním dílem jsou čtyři knihy Kronik. Vyprávění začíná událostmi roku 1326, tedy ještě před autorovým narozením, a pokračuje téměř do konce 14. století. První knihu opakovaně přepracoval a využil také starší kroniku Jeana le Bela. Další části stále více čerpaly z vlastních rozhovorů a cest.

Kroniky popisují dynastický spor, který přerostl ve stoletou válku, bitvy u Kresčaku a Poitiers, zajetí Jana II. Francouzského, povstání ve Flandrech i anglické nepokoje roku 1381. Zajímají se o obléhání, výpravy, sňatky, jednání a slavnosti, nikoli pouze o sled panovnických rozhodnutí.

Froissart psal pro aristokratické publikum. Obdivoval statečnost, věrnost a štědrost a události často uspořádal jako dramatické příběhy jednotlivých rytířů. Tento pohled poskytuje jedinečný obraz hodnot vyšších vrstev, zároveň však omezuje pozornost věnovanou venkovanům, městským chudým a hospodářským příčinám konfliktů.

Historik proto jeho vyprávění nečte jako neutrální zápis. Autor měnil patrony, přebíral ústní svědectví a některé rozhovory rekonstruoval literárně. Chronologie, počty vojáků i hrdinské epizody se ověřují s listinami, účty a jinými kronikami. Rozdílné verze první knihy navíc ukazují, jak přizpůsoboval pohled novému publiku.

Po smrti královny Filipy roku 1369 se Froissart vrátil do Henegavska a přijal duchovní obročí, mimo jiné v Estinnes. Nadále cestoval a získával ochranu šlechticů, například Václava Lucemburského a Guyho z Blois. Roku 1395 znovu navštívil Anglii a zaznamenal proměnu dvora Richarda II.

Přesné datum a místo Froissartovy smrti nejsou jisté; obvykle se kladou kolem roku 1405. Jeho dílo však nezmizelo. Dochovalo se ve více než 150 rukopisech, často bohatě iluminovaných. Jednotlivé svazky byly nákladnými prestižními předměty a jejich výzdoba spojovala text s vizuální představou války a dvora.

Rozšíření knihtisku přineslo další vydání a překlady. Froissart ovlivnil obraz stoleté války v pozdější historiografii i literatuře, ale také romantickou představu rytířského středověku. Moderní bádání porovnává rukopisné větve, protože neexistuje jediná neměnná podoba celého textu.

Kroniky pomáhají vysvětlit svět, v němž mince vyjadřovaly panovnickou autoritu a současně financovaly dlouhé války. Froissart se však nesmí používat jako úplný mincovní katalog. Peněžní údaje a názvy měn zachycuje v příběhovém kontextu; jejich hodnotu, ryzost a konkrétní emise je nutné ověřovat numismatickými a účetními prameny.

Rukopisy Kronik jako historický a obrazový pramen

Froissartovy Kroniky se dochovaly v mnoha rukopisech, které nevznikly současně ani v jediné dílně. Opisovači mohli měnit pravopis, vynechávat pasáže a spojovat různé redakce. Badatel proto určuje konkrétní svazek, jeho původ, vlastníky a vztah k ostatním rukopisům, místo aby citoval neurčitou „Froissartovu kroniku“.

Luxusní exempláře obsahují stovky miniatur bitev, přísah, korunovací a příjezdů panovníků. Obraz není fotografickým záznamem popisované události. Malíř často zobrazil zbroj, oděv, heraldiku a architekturu své vlastní doby, která mohla být o desetiletí pozdější než děj textu.

Miniatury přesto dokládají, jak objednavatelé pozdního středověku chápali válku a legitimní moc. Erby rozlišují strany, trůn a baldachýn vyjadřují hodnost a uspořádání postav vytváří společenskou hierarchii. Rozdíl mezi textem a obrazem může odhalit záměr dílny nebo přání patrona.

Pro dějiny peněz jsou užitečné zmínky o výkupném, žoldu, darech a nákladech tažení. Názvy jako libra, frank či florén však mohou označovat účetní jednotku, konkrétní minci nebo přepočet překladatele. Bez určení místa, data a měnového systému nelze z jediné věty odvodit přesnou kupní sílu.

Na trhu se objevují jednotlivé listy i faksimile. Pravý středověký pergamenový list se posuzuje podle písma, pigmentů, děr po šití, ořezu, návaznosti textu a doloženého původu. Tištěná reprodukce nebo pozdější iluminace může být dekorativně hodnotná, nesmí však být označena za část rukopisu 14. století. Digitální knihovny umožňují porovnat nabízený motiv s úplnými svazky a ověřit, zda list nebyl vyjmut nebo nesprávně připsán.