Jihlava

Jihlava je historické horní město na pomezí Čech a Moravy, které ve středověku patřilo mezi nejbohatší města českého království díky těžbě stříbra. Jihlavské doly zásobovaly stříbrem královskou mincovnu, město mělo vlastní mincovní právo a jihlavské horní právo se stalo vzorem pro báňskou legislativu ve střední Evropě. Dnes je Jihlava statutárním městem a centrem Kraje Vysočina.

Historie

Jihlava vznikla ve třináctém století v souvislosti s objevem bohatých ložisek stříbrné rudy. První zmínka o osadě pochází z roku 1233, městská práva udělil Jihlavě král Václav I. kolem roku 1240. Objev stříbra přilákal horníky z německých oblastí, především ze Saska a Bavorska, kteří přinesli pokročilé těžební technologie. Město rychle rostlo a již v roce 1270 získalo od Přemysla Otakara II. právo svobodného královského horního města. Jihlava se stala druhým nejbohatším městem českého království po Praze. Stříbrné doly poskytovaly obrovské příjmy královské pokladně a umožnily ražbu kvalitních pražských grošů.

Ve čtrnáctém století dosáhla Jihlava vrcholu prosperity. Město bylo opevněno mohutými hradbami s pěti branami a vodním příkopem. Jihlavské horní právo kodifikované za Jana Lucemburského se stalo právním vzorem pro horní města v celé střední Evropě. Bohatí jihlavští patriciové stavěli honosné gotické domy a financovali stavbu chrámu svatého Jakuba s nejvyšší věží na Moravě. V roce 1436 se v Jihlavě konala basilejská kompaktáta, která dočasně ukončila husitské války. Vyhlášení kompaktát na jihlavském náměstí bylo diplomatickým triumfem císaře Zikmunda.

Vyčerpání snadno dostupných ložisek stříbra v patnáctém století vedlo k postupnému úpadku těžby. Jihlava se přeorientovala na soukenictví a obchod. Ve středověku a raném novověku byla Jihlava jazykovou hranicí mezi českým a německým obyvatelstvem, což město kulturně obohacovalo, ale také vedlo k národnostním sporům. Třicetiletá válka a několik ničivých požárů město těžce postihly. V devatenáctém století se Jihlava stala centrem textilního průmyslu, vznikly továrny na sukno a později i strojírny. Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a město dosídleno českým obyvatelstvem. Od roku 2000 je Jihlava krajským městem a prožívá období obnovy a rozvoje.

Jihlavské mincovnictví a hornictví

Jihlava získala právo razit mince ve čtrnáctém století v souvislosti se svým postavením předního producenta stříbra. Jihlavská mincovna razila především drobné stříbrné mince - haléře a feniky s moravskou orlicí a písmenem I jako značkou. Významnější byla role Jihlavy jako dodavatele stříbra pro královské mincovny. Jihlavské stříbro bylo mimořádně čisté a vhodné pro ražbu kvalitních mincí. Odhaduje se, že v době největšího rozkvětu poskytovaly jihlavské doly až 5 tun stříbra ročně, což představovalo třetinu produkce celého království.

Jihlavské horní právo regulovalo nejen těžbu, ale i zpracování a prodej drahých kovů. Město mělo právo předkupní na všechno vytěžené stříbro, které pak prodávalo královské mincovně nebo exportovalo. Jihlavští pregéři (zkušební mistři) kontrolovali kvalitu stříbra a označovali slitky puncem s jihlavským ježkem. Tento punč byl zárukou kvality uznávanou po celé Evropě. V šestnáctém století, kdy hlavní těžba již skončila, fungovala v Jihlavě ještě probírna, kde se zkušebně tavily rudy z okolních menších dolů. Tradici hornictví dnes připomíná jihlavské podzemí - rozsáhlý systém středověkých katakomb, které částečně vznikly těžbou a skladováním. Muzeum Vysočiny vlastní významnou numismatickou sbírku s důrazem na mince ražené z jihlavského stříbra.

Zajímavosti

• Jihlavské podzemí je druhým největším systémem historických katakomb v České republice po Znojmu
• Symbol ježka v jihlavském znaku připomíná německý název města Igel (ježek) odvozený od řeky Jihlavy
• V jihlavských dolech bylo ve středověku vytěženo odhadem 1000 tun čistého stříbra
• Kompaktáta vyhlášená v Jihlavě byla vytesána do kamenné desky, která je dodnes vzácnou památkou
• Gustav Mahler, slavný skladatel a dirigent, strávil v Jihlavě mládí a město ho inspirovalo v jeho tvorbě