Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský
Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský (1625–1679) byl welfský vévoda, od roku 1665 vládce knížectví Calenberg se sídlem v Hannoveru. Roku 1651 přestoupil ke katolictví a roku 1676 povolal ke dvoru Leibnize. Z harcského stříbra razil v Clausthalu a Zellerfeldu tolary i lösery.
| Dynastie | Welfové |
|---|---|
| Život | 25. 4. 1625 Herzberg am Harz – 1679 Augsburg |
| Vláda v Calenbergu | 1665–1679 |
| Území | Calenberg, Grubenhagen a Göttingen |
| Konverze ke katolicismu | 1651 |
| Leibniz u jeho dvora | Od roku 1676 jako dvorní historiograf a knihovník |
| Mincovny doložených ražeb | Clausthal a Zellerfeld |
| Výrazné mincovní motivy | Portrét, korunovaný monogram, palmové ratolesti a kůň nad důlní krajinou |
Historie
Jan Fridrich se narodil 25. dubna 1625 na zámku v Herzbergu am Harz jako třetí syn vévody Jiřího Brunšvicko-Lüneburského, vládce Calenbergu. Jako mladší syn nebyl původně určen k vládě. Na vzdělávacích cestách navštívil Francii a Itálii. Roku 1651 v Assisi po setkání s Josefem Kupertinským přestoupil od luterství ke katolictví. Když mu bratři odmítli povolit soukromé katolické bohoslužby v Celle, opustil rodové země.
Po smrti nejstaršího bratra Kristiána Ludvíka roku 1665 se pokusil zmocnit lüneburského sídla v Celle, které náleželo staršímu bratrovi Jiřímu Vilémovi. Po půlročním vyjednávání přijal Calenberg rozšířený o Grubenhagen a Göttingen a začal vládnout z Hannoveru. Stavové mu holdovali až roku 1671, když luterským poddaným zaručil zachování jejich vyznání.
Vládl centralisticky v duchu absolutismu a omezoval moc stavů. Roku 1674 vydal úřední řád, který platil až do roku 1808. Rozšířil stálé vojsko, což bylo možné jen díky zahraničním subsidiím; nákladný dvůr financoval z velké části z francouzských peněz.
Roku 1666 si zvolil za letní sídlo ves Haringehusen, přejmenovanou na Herrenhausen, kde dal postavit první zámek a založit Velkou zahradu. Zámecký kostel v hannoverském Leineschlossu dal vysvětit podle římského obřadu a do Hannoveru povolal kapucíny. Roku 1676 jmenoval třicetiletého Gottfrieda Wilhelma Leibnize dvorním historiografem a knihovníkem; Leibniz pak sloužil i jeho nástupcům.
Jan Fridrich zemřel roku 1679 v Augsburgu na cestě do Itálie a byl pohřben v knížecí hrobce Leineschlossu. Měl jen dcery, z nichž nejmladší Amálie Vilemína se stala manželkou císaře Josefa I.; nástupcem se proto stal bratr Arnošt August, který roku 1692 získal kurfiřtskou hodnost.
Mincovnictví Jana Fridricha
Jan Fridrich razil ze stříbra z dolů v Harcu v mincovnách Clausthal a Zellerfeld. Škála nominálů sahala od jednostranného feniku po vícenásobné tolary zvané lösery v hodnotě až deseti tolarů. V Clausthalu působili mincmistři Leopold Weber (LW, do roku 1675) a po něm Heinrich Bonhorst, v Zellerfeldu mimo jiné Rudolf Bornemann (RB).
Lösery nesou na líci korunovaný monogram ve vavřínovém věnci, obklopený malými korunovanými znaky na palmových ratolestech; na části z nich je hodnota dodatečně vyražena číslicí. Na rubu skáče brunšvický kůň nad důlní krajinou s horníky při práci a nad ním drží ruka z oblaků vavřínový věnec. Na tolarech ze Zellerfeldu se objevuje i divý muž s jedlí. Portrét vévody v brnění nesou mimo jiné ražby z roku 1679, vydané k jeho úmrtí.
