Jan Arnošt z Thun-Hohensteinu
Jan Arnošt z Thun-Hohensteinu (1643–1709) byl pražský rodák, biskup sekavský a od roku 1687 kníže-arcibiskup salcburský. Byl mecenášem Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a tvrdě pronásledoval tajné protestanty. Jeho salcburské tolary a dukáty nesou svaté Ruperta a Virgila.
| Život | 3. 7. 1643 Praha – 20. 4. 1709 Salcburk |
|---|---|
| Rodiště | Praha |
| Biskup sekavský | 1679–1687 |
| Salcburský kníže-arcibiskup | 1687–1709 |
| Stavební mecenášství | Kolejní kostel, kostel Nejsvětější Trojice a Klessheim |
| Mincovna | Salcburk |
| Motivy mincí | Svatý Rupert, svatý Virgil, arcibiskupský erb pod legátským kloboukem |
| Ražba k volbě 1687 | Vícenásobné dukáty, mimo jiné desetidukát (KM 263) |
Historie
Jan Arnošt se narodil 3. července 1643 v Praze jako syn Jana Zikmunda z Thun-Hohensteinu z české linie tohoto šlechtického rodu původem z Tyrolska. Thunové byli roku 1629 povýšeni na říšská hrabata a v 17. století zastávali vysoké církevní i světské úřady; jeho starší nevlastní bratr Guidobald z Thun-Hohensteinu byl v letech 1654–1668 rovněž salcburským arcibiskupem. Jan Arnošt byl jako mladší syn určen k církevní dráze a na kněze byl vysvěcen roku 1677.
Dne 29. prosince 1679 byl zvolen biskupem sekavským (Seckau) ve Štýrsku a následujícího roku ho vysvětil salcburský arcibiskup Max Gandolf z Kuenburgu. V Seckau ho později vystřídal jeho bratr Rudolf Josef.
Dne 30. června 1687 byl zvolen kníže-arcibiskupem salcburským. Salcburské arcibiskupství bylo jedním z nejvýznamnějších církevních knížectví Svaté říše římské a velkou část příjmů mu přinášela sůl. Jan Arnošt v něm byl světským i duchovním vládcem.
Stavební a umělecká činnost charakterizovala jeho salcburskou vládu. Jeho architektem byl Johann Bernhard Fischer z Erlachu, který pro něj navrhl Kolejní kostel, kostel Nejsvětější Trojice s kněžským domem, kostel voršilek a zámek Klessheim. Italské stavitele a řemeslníky naopak odmítal – nařízením z roku 1690 vyloučil „Vlachy“ z měšťanského práva a propustil architekta Giovanniho Gaspara Zuccalliho, který musel zastavit stavbu kostela theatinů.
Rekatolizační politika byla nejkontroverznějším aspektem Jana Arnoštovy vlády. Arcibiskup tvrdě pronásledoval krypto-protestanty ve svém knížectví. Roku 1697 zavedl povinnost všech absolventů Salcburské univerzity složit přísahu věrnosti dogmatu Neposkvrněného početí.
Během bavorského povstání v letech 1705–1706 podporoval vůdčí představitele takzvaného Braunauského parlamentu proti okupačním vojskům císaře Josefa I. a u císaře se úspěšně přimluvil za braunauského purkmistra Franze Dürnhardta a mědikovce Andrease Thannera.
Roku 1701 založil rytířský řád svatého Ruperta k poctě patrona Salcburského arcibiskupství; ještě téhož roku jej potvrdil císař Leopold I.
Jan Arnošt zemřel 20. dubna 1709 v Salcburku po dvaadvacetileté vládě a byl pohřben v salcburském dómu. Jeho dědictví zahrnuje barokní přestavbu Salcburku a tvrdou rekatolizaci.
Jan Arnošt v numismatice
Salcburské tolary a dukáty Jana Arnošta z Thun-Hohensteinu nesou nejčastěji svatého Ruperta se solnicí a berlou, samotného nebo spolu se svatým Virgilem, na některých ražbách nad salcburským dómem či s jeho modelem. Na druhé straně je arcibiskupský erb pod legátským kloboukem, položený na berlu a meč – znak jeho dvojího postavení duchovního a světského knížete.
K volbě arcibiskupem roku 1687 se razily vícenásobné dukáty (například desetidukát) se svatými patrony nad salcburským dómem a s letopočtem 16–87 pod erbem.
