Karel Alexandr Braniborsko-Ansbachský
Karel Alexandr Braniborsko-Ansbachský byl markrabě vládnoucí v letech 1757 až 1791 v Ansbachu a od roku 1769 také v Bayreuthu, jehož vláda představovala poslední období nezávislosti franských Hohenzollernů před prodejem obou markrabství Prusku. V numismatice představuje Karel Alexandr závěrečnou kapitolu jihoněmeckého hohenzollernského mincovnictví, přičemž jeho konvenční tolary, karoliny a poslední suverénní ražby z roku 1791 dokumentují snahu udržet prestiž malého knížectví v době dominance velkých mocností.
Historie
Karel Alexandr se narodil 24. února 1736 v Ansbachu jako nejstarší syn markraběte Karla Viléma Fridricha a pruské princezny Frederiky Luisy. Vychován v duchu osvícenského absolutismu, získal důkladné vzdělání zahrnující právo, ekonomii a vojenství. Po otcově smrti v roce 1757 nastoupil na ansbašský trůn jako jednadvacetiletý, v době probíhající sedmileté války. Jeho vláda začala v těžké situaci - Ansbach byl okupován francouzskými vojsky, státní pokladna prázdná, země vyčerpaná válečnými kontribucemi.
Příležitost k rozšíření moci přišla v roce 1769, kdy zdědil sousední Bayreuth po smrti bezdětného Fridricha Kristiána. Karel Alexandr Braniborsko-Ansbachský tak spojil obě franská markrabství pod jednou vládou, čímž vytvořil středně velký státní útvar s 400 000 obyvateli. Snažil se o ekonomickou modernizaci - zakládal manufaktury, reformoval správu, podporoval školství. Jeho anglická manželka Lady Elizabeth Craven přinesla na franské dvory britské vlivy a skandální životní styl, který pobuřoval konzervativní šlechtu.
Finanční problémy však markraběte donutily k fatálnímu rozhodnutí. V roce 1791 podepsal s pruským králem Fridrichem Vilémem II. tajnou smlouvu o prodeji obou markrabství Prusku výměnou za roční rentu 300 000 guldenů. Karel Alexandr abdikoval 2. prosince 1791 a odstěhoval se do Anglie. Prodej vyvolal pobouření - obyvatelé Frankonie nechtěli pruskou vládu, císař Leopold II. protestoval proti porušení říšského práva. Karel Alexandr zemřel 5. ledna 1806 v Benham Park v Berkshire, paradoxně jen několik měsíců před zánikem Svaté říše římské, která by stejně ukončila suverenitu jeho markrabství.
Mincovnictví posledního období
Karel Alexandr sjednotil mincovní systémy Ansbachu a Bayreuthu podle konvenční měny. Hlavní mincovna v Schwabachu produkovala kvalitní tolary, zlaté karoliny a dukáty. Design mincí kombinoval tradici obou markrabství - hohenzollernský čtvrcený štít s franskou orlicí, portrét markraběte v paruce s řádem Černé orlice.
Technicky dosáhly mincovny za Karla Alexandra vysoké úrovně - moderní šroubové lisy, přesná razidla od norimberských rytců. Kvalita zejména posledních ročníků 1790-1791 byla výjimečná, jako by markrabě chtěl zanechat důstojnou numismatickou památku. Celková produkce však byla omezená finančními problémy - mnoho plánovaných pamětních ražeb nebylo realizováno. Poslední ansbašsko-bayreuthské mince s datem 1791 jsou dnes vyhledávané jako symboly konce éry.
Zajímavosti
- Karel Alexandr razil speciální "rozloučkové tolary" v roce 1791, které rozdával šlechtě při abdikaci
- Lady Craven nechala razit vlastní žetony s jejím portrétem, což bylo skandální pro markraběnku
- Pruský král objevil po převzetí Ansbachu tajný sklad 100 000 tolarů, které Karel Alexandr "zapomněl" deklarovat
- Některé mince z roku 1791 nesou dvojí datum - franské i pruské, protože mincmistr nevěděl, komu slouží
- Karel Alexandr si do Anglie odvezl kompletní razidla, která později prodal Východoindické společnosti
- Poslední pokus o ražbu "ansbašských liber" v anglickém exilu skončil obviněním z padělání