Konstantin I. Veliký
Konstantin I. Veliký (272–337 n. l.), celým jménem Flavius Valerius Aurelius Constantinus Augustus, byl římským císařem vládnoucím v letech 306–337 n. l. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností pozdní antiky, která zásadně změnila směřování římské civilizace svým příklonem ke křesťanství a založením nového hlavního města Konstantinopole. Z numismatického hlediska je jeho nejvýznamnějším přínosem zavedení solidu, vysoce kvalitní zlaté mince, která se stala monetárním standardem na více než 700 let a zásadně ovlivnila vývoj měnových systémů středověké Evropy i Byzantské říše.
Historie
Konstantin se narodil kolem roku 272 n. l. v Naissus (dnešní Niš v Srbsku) jako syn důstojníka Constantia Chlora, který se později stal jedním z tetrarchů – čtyř spoluvládců římské říše. Po smrti svého otce v roce 306 byl Konstantin provolán císařem vojsky v Británii, což odstartovalo složité období bojů o moc. Po sérii občanských válek a politických aliancí se mu podařilo postupně eliminovat své soupeře, včetně Maxentia, kterého porazil v roce 312 v bitvě u Milvijského mostu. Před touto bitvou měl údajně vizi, která ho přivedla k přijetí křesťanských symbolů, což později vedlo k legalizaci křesťanství Milánským ediktem v roce 313. V roce 324, po porážce posledního rivala Licinia, se stal jediným vládcem celé římské říše. Jedním z jeho nejdůležitějších činů bylo založení nového hlavního města na místě řeckého Byzantia, které bylo pojmenováno Konstantinopolis (dnešní Istanbul) a slavnostně otevřeno v roce 330. Konstantin také inicioval První nikajský koncil (325), který řešil teologické spory raného křesťanství. Zemřel 22. května 337 krátce po svém křtu a byl pohřben v chrámu Apoštolů v Konstantinopoli.
Když Konstantin nastoupil na trůn, zdědil měnový systém, který byl v hluboké krizi. Po staletích nestability a inflace ztratily tradiční římské mince – aureus (zlatá), denarius (stříbrná) a sestercium (bronzová) – velkou část své hodnoty a důvěryhodnosti. Diocletianova měnová reforma (kolem roku 294) se pokusila situaci stabilizovat, ale nepřinesla dlouhodobé řešení. Konstantin proto kolem roku 312 zavedl zcela novou zlatou minci – solidus, někdy také nazývaný nomisma nebo byzant v pozdějších obdobích. Solidus měl hmotnost přesně 1/72 římské libry (4,5 gramu) a byl ražen z velmi čistého zlata (ryzost přibližně 98%). Díky své konzistentní hmotnosti a kvalitě se tato mince rychle stala respektovaným platidlem v celém Středomoří. Vedle solidu Konstantin reformoval i stříbrné mince, zavedl miliarense a siliquu, a zjednodušil systém bronzových mincí.
Konstantinovy mince jsou fascinujícím dokladem přechodu od pohanského Říma ke křesťanské civilizaci, neboť odrážejí postupnou transformaci císařské ikonografie. Na aversu (líci) jeho raných mincí byl zobrazen císař podle tradiční římské tradice – v profilu, s vavřínovým věncem nebo paprskovitou korunou. Nápisy uváděly jeho jméno a tituly, například IMP CONSTANTINVS P F AVG (Imperator Constantinus Pius Felix Augustus). V pozdější fázi jeho vlády se začalo objevovat více spiritualizované zobrazení panovníka – vznešenější, se zvednutým pohledem symbolizujícím spojení s božským světem. Na reversu (rubu) se projevil ještě dramatičtější přechod. Zatímco na počátku vlády byly zobrazovány tradiční římské božstva a personifikace jako Jupiter, Mars nebo Genius populi Romani (Duch římského lidu), po roce 312 se začaly objevovat neutrálnější motivy (Slunce, Viktorie) a postupně i otevřeně křesťanské symboly, zejména christogram (monogram Kristova jména kombinující řecká písmena chi a rho) a později i kříž. Významná byla také mince s nápisem SOLI INVICTO COMITI (Nepřemoženému Slunci, průvodci), která umožňovala dvojí interpretaci – jak pro stoupence tradičního kultu slunce, tak pro křesťany vidoucí v Kristu "Slunce spravedlnosti".
Význam pro investory a sběratele
Mince Konstantina I. patří mezi klíčové sběratelské předměty pozdně antické numismatiky. Pro sběratele jsou atraktivní díky své historické důležitosti, transformační povaze ikonografie a relativní dostupnosti některých typů. Obzvláště ceněné jsou solidy, které kombinují numismatickou hodnotu s obsahem zlata, a mince s explicitně křesťanskými symboly, které dokumentují zásadní kulturní přeměnu římského světa. Pro investory mohou Konstantinovy zlaté mince představovat zajímavou příležitost – díky své historické významnosti a souvislosti se vznikem křesťanské civilizace mají stabilní a rostoucí hodnotu. Bronzové nominály jsou cenově dostupnější a představují dobrý vstupní bod pro sběratele mincí z této fascinující epochy. Zvláštní sběratelskou hodnotu mají mince z přechodného období po roce 312, kdy se na reversech začaly objevovat první křesťanské symboly, a mince ražené při významných příležitostech jako založení Konstantinopole nebo oslavy třiceti let vlády (tricennalia).
Příklady
Nejvýznamnější mince ražené za vlády Konstantina I.:
- Solidus – nová zlatá mince vysoké kvality s portrétem císaře
- Miliarense – stříbrná mince odvozená z vojenského žoldu (stipendium)
- Siliqua – menší stříbrná mince běžnějšího oběhu
- Follis – velká bronzová mince pro každodenní transakce
- Solidus s christogramem – zlatá mince s křesťanským symbolem, značící císařův příklon ke křesťanství
Zajímavosti
- Konstantinem zavedený solidus byl tak úspěšnou a stabilní mincí, že byl prakticky beze změny ražen více než 700 let v Byzantské říši, až do vlády Alexia I. Komnena, který jej v 11. století nahradil hyperpyronem.
- Archeologové nacházejí Konstantinovy mince v oblastech daleko za hranicemi římské říše, od Skandinávie až po Indii, což svědčí o jejich široké akceptaci a důvěryhodnosti v mezinárodním obchodě.
- Podle historických pramenů Konstantin symbolicky nařídil roztavit zlaté a stříbrné sochy pohanských božstev, aby z nich bylo získáno zlato a stříbro pro ražbu nových, "křesťanských" mincí, což mělo jak ekonomický, tak propagandistický význam.
- První solidus s christogramem, ražený po bitvě u Milvijského mostu, je považován za první oficiální římskou minci s křesťanským symbolem, ačkoli byl umístěn na vojenském standardu zobrazeném na minci, nikoli jako samostatný motiv.