Leopold I.

Leopold I. byl český a uherský král a císař Svaté říše římské vládnoucí v letech 1657-1705, jehož mimořádně dlouhá vláda trvající téměř půl století formovala habsburskou monarchii v období baroka. Tento panovník, původně určený pro církevní dráhu, se stal vládcem v době válek s Osmanskou říší a Francií, přičemž jeho éra znamenala pro české země období rekatolizace, hospodářských reforem a významných změn v mincovním systému.

Historie

Budoucí císař Leopold I. se narodil 9. června 1640 ve Vídni jako druhorozený syn císaře Ferdinanda III. a Marie Anny Španělské. Jako mladší syn byl původně připravován na církevní kariéru a získal důkladné teologické a humanistické vzdělání. Osud mladého prince se dramaticky změnil v roce 1654, kdy nečekaně zemřel jeho starší bratr Ferdinand IV. na neštovice. Sedmnáctiletý Leopold se tak stal následníkem trůnu a musel opustit plánovanou duchovní dráhu.

Nástup Leopolda I. k moci probíhal postupně v několika krocích. V roce 1655 byl zvolen uherským králem, následující rok 1656 přijal korunu českého království při slavnostní korunovaci v pražské katedrále svatého Víta. Po smrti svého otce Ferdinanda III. v roce 1657 převzal vládu nad dědičnými zeměmi a 18. července 1658 byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen a korunován římsko-německým císařem.

Počátek vlády Leopolda I. byl poznamenán pokračující válkou s Osmanskou říší a uherskými magnáty. V roce 1663-1664 proběhla první významná válka s Turky, ukončená příměřím ve Vasváru, které však bylo v monarchii přijato s nevolí kvůli ústupkům vůči Portě. Nespokojenost uherské šlechty vyústila ve spiknutí Wesselényiho (1664-1671), které bylo krvavě potlačeno a vedlo k zavedení absolutistické vlády v Uhrách.

V českých zemích prosazoval Leopold I. důslednou rekatolizaci a centralizaci správy. Nekatolická šlechta byla donucena ke konverzi nebo emigraci, majetek emigrantů konfiskován. V roce 1680 vypuklo velké selské povstání vedené Janem Sladkým Kozinou, které bylo reakcí na zostřující se nevolnictví a rostoucí robotní povinnosti. Císař reagoval vydáním robotního patentu, který sice formálně upravoval povinnosti poddaných, ale v praxi nepřinesl výrazné zlepšení jejich postavení.

Vrcholným bodem panování Leopolda I. se stala Velká turecká válka (1683-1699). Osmanská armáda pod vedením velkovezíra Kara Mustafy oblehla v létě 1683 Vídeň. Leopold s dvorem uprchl do Lince, zatímco obrana města byla svěřena hraběti Starhembergovi. Rozhodující bitva u Vídně 12. září 1683, v níž spojená křesťanská vojska pod velením polského krále Jana III. Sobieského porazila Turky, znamenala obrat ve válce. Následná osvobozovací tažení vedla k dobytí Budína (1686), vítězství u Moháče (1687) a postupnému osvobození Uher.

Souběžně s tureckými válkami musel Leopold I. čelit agresivní politice francouzského krále Ludvíka XIV. Válka o falcké dědictví (1688-1697) a následná válka o španělské dědictví (1701-1714) vyčerpávaly finanční zdroje monarchie. Císař byl nucen zavádět nové daně, devalvovat měnu a zadlužovat se u bankéřů. Přesto se mu podařilo udržet integritu monarchie a připravit půdu pro mocenský vzestup Habsburků v 18. století.

Osobnost Leopolda I. byla plná rozporů. Současníci jej popisovali jako váhavého a nerozhodného panovníka, který se často spoléhal na rady svých ministrů. Na druhou stranu byl pracovitý, svědomitý a hluboce zbožný. Velkým koníčkem císaře byla hudba - sám komponoval a jeho dvůr se stal významným centrem barokní hudební kultury. Za jeho vlády působili ve Vídni skladatelé jako Johann Heinrich Schmelzer nebo Antonio Draghi.

Leopold I. byl třikrát ženatý. První manželkou byla španělská infantka Markéta Tereza (1651-1673), druhou Klaudie Felicitas Tyrolská (1653-1676) a třetí Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1655-1720). Z těchto manželství vzešlo 16 dětí, z nichž dospělosti se dožili budoucí císařové Josef I. a Karel VI. Císař zemřel 5. května 1705 ve Vídni na následky zánětu pohrudnice.

Mincovní politika a numismatické památky

Mincovní systém za Leopolda I. prošel významnými reformami reagujícími na ekonomické potřeby monarchie. K pražské korunovaci v září 1656 byly vyraženy pamětní tolary, půltolary a reprezentativní zlaté a stříbrné žetony s portrétem mladého panovníka. Základní mincovní systém vycházel z augsburského řádu z roku 1625, který císař postupně rozšiřoval o nové nominály.

V roce 1659 zavedl Leopold I. patnáctikrejcar a šestikrejcar jako mezičlánky stávajícího systému. Následovaly další drobné nominály - půlkrejcar a čtvrtkrejcar (1680). Kvůli finančním potřebám válek došlo v roce 1680 ke snížení ryzosti drobných stříbrných nominálů, což vyvolalo inflační tlaky. Zásadní měnová reforma přišla patentem z roku 1694, který zavedl nový říšský tolar v hodnotě 2 zlatníků nebo 120 krejcarů.

Za vlády Leopolda I. fungovaly v českých zemích mincovny v Praze, Kutné Hoře a Jáchymově (uzavřena 1671), ve Slezsku pak Vratislav, Kladsko, Opole a Břeh. Technologickým průlomem bylo zavedení válcovacích strojů, které poprvé v Čechách umožnily mechanizovanou výrobu mincí. Charakteristickým rysem této éry byl nedostatek domácího stříbra - většina kovu pocházela z pagamentu, tedy přetavování starších mincí a stříbrných předmětů.

Zajímavosti

• Korunovační medaile Leopolda I. z roku 1658 patří mezi nejkrásnější barokní ražby své doby
• Císař osobně komponoval přes 150 hudebních děl včetně oper a oratorií
• Během jeho vlády bylo v monarchii vyraženo více typů mincí než za kteréhokoliv jiného habsburského panovníka
• Leopold nikdy nepobýval v Čechách déle než několik měsíců, přesto nechal razit mince s českým lvem
• Jeho tolerance k židovské obci ve Vídni byla výjimečná pro svou dobu - udělil jim četná privilegia
• Turecké kořistní mince z bitvy u Vídně 1683 byly přeraženy na speciální pamětní tolary