Lisování mincí
Lisování mincí je strojová výroba mincí, při které se kovový střížek pod vysokým tlakem vtlačí mezi dvě razidla. Oproti ruční kladivové ražbě dává jednotný tvar, ostrý reliéf a pravidelnou hranu. Prosazovalo se od poloviny 16. století, dnešní mincovní lisy vycházejí z kloubového lisu z roku 1817.
| Princip | střížek se vtlačí mezi dvě razidla tlakem stroje místo úderu kladiva |
|---|---|
| Počátek ve Francii | Paříž, Moulin des Étuves, 1551 |
| Konec ruční ražby | Francie 1645, Anglie trvale od 1662 |
| Šroubový lis (balancier) | 16. století |
| Parní pohon | Matthew Boulton a James Watt, konec 18. století |
| Kloubový lis | Diedrich Uhlhorn, 1817 |
Historie
Do konce 15. století se mince v Evropě razily ručně. Střížek se položil na spodní razidlo, přiložilo se horní razidlo a úderem kladiva se motiv přenesl do kovu. Výsledkem byly nepravidelné, mnohdy nevycentrované mince s nestejnou hranou. Nerovná hrana usnadňovala ostřihávání a pilování drahého kovu.
S rozšířením velkých stříbrných mincí, jako byly tolary, rostl význam jednotnosti a mincovny začaly ruční práci nahrazovat stroji. Roku 1551 jmenoval francouzský král Jindřich II. Aubina Oliviera hlavním mechanikem nové pařížské mincovny Moulin des Étuves, kde se mince razily strojově. Ve střední Evropě se zároveň šířila válcová ražba: v Hallu v Tyrolsku se trvale ujala roku 1567, odtud se dostala do Kolína nad Rýnem (1568), Drážďan (1574) a Kremnice (1577).
Hlavním nástrojem strojové ražby se stal šroubový lis (balancier), vyvinutý v 16. století. Velký šroub otáčený ramenem se závažími převáděl sílu obsluhy na tlak razidel. Ve Francii skončila ruční ražba roku 1645. V Anglii zavedl Pierre Blondeau roku 1662 trvalou strojovou ražbu včetně nápisu na hraně; ručně ražené mince tam roku 1695 přestaly platit. Nápis nebo vroubkování hrany ztěžovaly ubírání kovu a každý zásah na nich byl vidět.
Na konci 18. století postavili Matthew Boulton a James Watt lisy poháněné parním strojem. Roku 1817 sestrojil Diedrich Uhlhorn kloubový lis, na jehož principu pracuje většina dnešních mincovních lisů. Stroje z konce 20. století razily 400 až 500 mincí za minutu.
Jak lisování probíhá a co na minci prozradí
Základem je připravený střížek se správnou hmotností, průměrem a povrchem. Před ražbou se na něm vytlačí vyvýšená obruba, která chrání reliéf před otěrem a usnadňuje skládání mincí do sloupků. Při lisování leží střížek v objímce – kruhu, který určí přesný průměr a vytvoří hranu hladkou nebo vroubkovanou. Razidla pak tlakem vtlačí motiv do kovu.
Mince v provedení proof se razí leštěnými razidly na pečlivě připravené střížky opakovanými údery, aby byl motiv co nejostřejší. Opotřebované razidlo naopak zanechává neostrý detail nebo tenký otřep u okraje; jde o stav nástroje, nikoli o zásah do mince.
K výrobním vadám lisovaných mincí patří excentrická ražba (posunutý střížek), dvojráz (druhý úder s posunem), stopy prasklého razidla (vystouplé linky v poli) a vady hrany ze špatného usazení v objímce. Lisovaná mince má pravidelný tvar a stejnoměrný reliéf; při posuzování pravosti se proto sleduje hlavně hrana a ostrost písma.
