Markka
Markka byla měnou Finska od roku 1860 do 28. února 2002. Dělila se na 100 penniä, měla kód FIM a značku mk. Zpočátku odpovídala čtvrtině ruského rublu, roku 1865 se od něj oddělila a navázala na stříbro. Při přechodu na euro platil neodvolatelně pevný přepočet 5,94573 markky za 1 euro.
| Období platnosti | 1860 – 28. února 2002 |
|---|---|
| Dělení | 1 markka = 100 penniä |
| Kód a značka | FIM, mk |
| Vznik | 4. dubna 1860, povolení cara Alexandra II. Nikolajeviče; 1 markka = 1/4 rublu |
| Mincovna | Helsinky, první stříbrné markky raženy 15. října 1864 |
| Zlatá dvacetimarkka (od 1878) | 6,45 g, ryzost 900/1000 |
| Denominace 1963 | 1 nová markka = 100 starých |
| Přepočet na euro | 5,94573 FIM = 1 euro |
Historie
Finské velkoknížectví v rámci Ruského impéria používalo ruský rubl. Na návrh senátora Fabiana Langenskiölda povolil car Alexandr II. Nikolajevič 4. dubna 1860 Finské bance vydávat vlastní měnu. Nová markka odpovídala čtvrtině rublu; jméno vzešlo ze soutěže, v níž neuspěly návrhy sataikko („mající sto dílů“), omena („jablko“) nebo suomo. Slovo samo pochází ze středověké váhové jednotky a je příbuzné německé marce, stejně jako penni feniku.
Langenskiöldův nástupce Johan Vilhelm Snellman získal roku 1865 od cara souhlas vázat markku na stříbro nezávisle na rublu, čímž se finské peněžnictví oddělilo od ruského. Roku 1878 přešlo Finsko na zlatý standard se stejným obsahem zlata jako francouzský frank. Za první světové války trpěla markka vysokou inflací, po nezávislosti roku 1917 se Finsko ke zlatu vrátilo v letech 1926 až 1931.
Inflace za druhé světové války a v letech 1956 až 1957 vedla k denominaci: roku 1963 nahradila jedna nová markka sto starých. Od 1. ledna 1999 byla markka už jen národním vyjádřením eura a hotovostní euro přišlo 1. ledna 2002. Obě měny platily souběžně do 28. února 2002, markkové mince a bankovky šlo vyměnit do 29. února 2012.
Mince markky
První mince navrhl ruský výtvarník Alexandr Fadějev. Měděné byly hodnoty 1, 5 a 10 penniä, stříbrné 25 a 50 penniä a 1 a 2 markky, zlaté 10 a 20 marek. Plnohodnotné stříbrné markky a dvoumarkky měly ryzost 868/1000, drobné penni mince 750/1000. Zlatá dvacetimarkka vážila 6,45 gramu při ryzosti 900/1000.
Po první světové válce stříbro a zlato vystřídal měďnikl a v letech 1928 až 1931 přibyly hodnoty 5, 10 a 20 marek z hliníkového bronzu. Za druhé světové války se razilo z mědi a železa, některé mince měly otvor. Poslední řada nové markky měla pět hodnot: 10 penniä s včelí pláství, 50 penniä s medvědem, 1 markku se státním znakem, 5 marek s tuleněm saimaaským a dvoukovových 10 marek s tetřevem.