Milánská mincovna
Milánská mincovna byla jedna z nejvýznamnějších italských mincoven, činná s přestávkami od roku 260 do roku 1887. Razila mince římských císařů, zlaté i stříbrné ambrosiny milánské obce, renesanční testony Sforzů i mince rakouského Lombardsko-benátského království.
| Římská mincovna Mediolanum | 260–498 s přestávkami, naposledy ražby Theodoricha jménem císaře Anastasia I. |
|---|---|
| Římské mincovní značky | M, SMMED, MED, MDOB, MD, MDPS |
| Budova ve Via Zecca Vecchia | 1474–1887, z vůle Galeazza Marii Sforzy |
| Uzavření | 1887, za Umberta I. |
| Zlatý ambrosino | ražen za první milánské republiky (1250–1310) jako obdoba florentského florénu |
| Testone | poprvé ražen 1474 za Galeazza Marii Sforzy |
| Mincovní značka v Lombardsko-benátském království | M (do roku 1859) |
Historie Milánské mincovny
Římskou mincovnu v Mediolanu založil císař Gallienus: budova vznikla v letech 259–260 a ražba začala v letech 260–261. Roku 274 byla ražba přenesena do Ticina (dnešní Pavie). Po dalších přestávkách se v Miláně ražba obnovila v listopadu 352 za Constantia II. a trvala až do roku 498. Poslední ražby, solidy, tremisy a siliquy, vydal ostrogótský král Theodorich jménem byzantského císaře Anastasia I. Po dlouhé přestávce obnovil ražbu langobardský král Desiderius (756–774).
Ve 13. století razila milánská obec stříbrné a zlaté ambrosiny, pojmenované po patronu města svatém Ambrožovi. Stříbrný ambrosino je poprvé zmíněn v listině z roku 1256, zlatý ambrosino za první republiky (1250–1310) odpovídal florentskému florénu.
Za vévody Galeazza Marii Sforzy přesídlila mincovna roku 1474 do nové budovy v dnešní ulici Via Zecca Vecchia, kde zůstala až do uzavření. Téhož roku zde poprvé vznikl testone, stříbrná mince s realistickým portrétem panovníka o ryzosti 962/1000. Testone sehrál zásadní roli v rozvoji portrétu na renesančních mincích.
Po vymření Sforzů roku 1535 připadl Milán Španělsku a mincovna razila mince jménem španělských králů, mezi nimi zlaté dublony Filipa II. Po válce o španělské dědictví přešlo Milánsko pod Rakousko. Roku 1778 provedla Marie Terezie v Miláně měnovou reformu, která obnovila ražbu cekinů a dublonů a zavedla nové stříbrné scudo.
V napoleonském Italském království (1805–1814) byl Milán hlavním městem a mincovna razila mince v lirách, mimo jiné zlaté čtyřicetiliry s portrétem Napoleona. Po vzniku Lombardsko-benátského království v roce 1815 razila rakouské mince se značkou M, od roku 1822 také rakouskou liru. Po ztrátě Lombardie roku 1859 přešla pod Sardinské a poté Italské království. Uzavřel ji roku 1887 král Umberto I.
Sídla a mincovní značky
Římská mincovna stála vedle fóra antického Milána, zhruba v místě dnešní ulice Via Moneta. Od roku 1474 sídlila mincovna v budově ve Via Zecca Vecchia.
Za Galliena a Aureliana nesou milánské mince značku M s písmenem dílny P, S, T nebo Q. Od Constantia II. se používaly značky SMMED, MED a MDOB, později MD na zlatě a MDPS či MD na stříbře. Mince Lombardsko-benátského království mají značku M. Rozsáhlou sbírku milánských ražeb uchovává Gabinetto Numismatico e Medagliere na hradě Castello Sforzesco.
