Milánská mincovna

Mince z mincovny MilánMilánská mincovna byla jedna z nejvýznamnějších italských mincoven, činná s přestávkami od roku 260 do roku 1887. Razila mince římských císařů, zlaté i stříbrné ambrosiny milánské obce, renesanční testony Sforzů i mince rakouského Lombardsko-benátského království.

Římská mincovna Mediolanum 260–498 s přestávkami, naposledy ražby Theodoricha jménem císaře Anastasia I.
Římské mincovní značky M, SMMED, MED, MDOB, MD, MDPS
Budova ve Via Zecca Vecchia 1474–1887, z vůle Galeazza Marii Sforzy
Uzavření 1887, za Umberta I.
Zlatý ambrosino ražen za první milánské republiky (1250–1310) jako obdoba florentského florénu
Testone poprvé ražen 1474 za Galeazza Marii Sforzy
Mincovní značka v Lombardsko-benátském království M (do roku 1859)

Historie Milánské mincovny

Římskou mincovnu v Mediolanu založil císař Gallienus: budova vznikla v letech 259–260 a ražba začala v letech 260–261. Roku 274 byla ražba přenesena do Ticina (dnešní Pavie). Po dalších přestávkách se v Miláně ražba obnovila v listopadu 352 za Constantia II. a trvala až do roku 498. Poslední ražby, solidy, tremisy a siliquy, vydal ostrogótský král Theodorich jménem byzantského císaře Anastasia I. Po dlouhé přestávce obnovil ražbu langobardský král Desiderius (756–774).

Ve 13. století razila milánská obec stříbrné a zlaté ambrosiny, pojmenované po patronu města svatém Ambrožovi. Stříbrný ambrosino je poprvé zmíněn v listině z roku 1256, zlatý ambrosino za první republiky (1250–1310) odpovídal florentskému florénu.

Za vévody Galeazza Marii Sforzy přesídlila mincovna roku 1474 do nové budovy v dnešní ulici Via Zecca Vecchia, kde zůstala až do uzavření. Téhož roku zde poprvé vznikl testone, stříbrná mince s realistickým portrétem panovníka o ryzosti 962/1000. Testone sehrál zásadní roli v rozvoji portrétu na renesančních mincích.

Po vymření Sforzů roku 1535 připadl Milán Španělsku a mincovna razila mince jménem španělských králů, mezi nimi zlaté dublony Filipa II. Po válce o španělské dědictví přešlo Milánsko pod Rakousko. Roku 1778 provedla Marie Terezie v Miláně měnovou reformu, která obnovila ražbu cekinů a dublonů a zavedla nové stříbrné scudo.

V napoleonském Italském království (1805–1814) byl Milán hlavním městem a mincovna razila mince v lirách, mimo jiné zlaté čtyřicetiliry s portrétem Napoleona. Po vzniku Lombardsko-benátského království v roce 1815 razila rakouské mince se značkou M, od roku 1822 také rakouskou liru. Po ztrátě Lombardie roku 1859 přešla pod Sardinské a poté Italské království. Uzavřel ji roku 1887 král Umberto I.

Sídla a mincovní značky

Římská mincovna stála vedle fóra antického Milána, zhruba v místě dnešní ulice Via Moneta. Od roku 1474 sídlila mincovna v budově ve Via Zecca Vecchia.

Za Galliena a Aureliana nesou milánské mince značku M s písmenem dílny P, S, T nebo Q. Od Constantia II. se používaly značky SMMED, MED a MDOB, později MD na zlatě a MDPS či MD na stříbře. Mince Lombardsko-benátského království mají značku M. Rozsáhlou sbírku milánských ražeb uchovává Gabinetto Numismatico e Medagliere na hradě Castello Sforzesco.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet