Mississipská bublina

Mississipská bublina byla spekulační horečka ve Francii v letech 1719–1720 kolem akcií společnosti Johna Lawa, která spojila obchodní monopoly, správu státního dluhu a bankovní emisi. Růst ceny akcií a množství bankovek vystřídala ztráta důvěry, propad trhu a zhroucení Lawova finančního systému.

Historie

Francie po válkách Ludvíka XIV. nesla vysoký státní dluh, nepravidelné příjmy a nedůvěru věřitelů. Po králově smrti roku 1715 vládl za nezletilého Ludvíka XV. regent Filip II. Orleánský. Hledal způsob, jak zlevnit obsluhu dluhu a oživit nedostatek oběživa.

Skotský finanční teoretik a dobrodruh John Law prosazoval bankovky kryté aktivy a pružnější nabídku peněz. Tvrdil, že dobře spravovaný úvěr může podpořit obchod a výrobu lépe než závislost na omezeném množství kovových mincí. Jeho myšlenky spojovaly postřehy o penězích s nebezpečnou koncentrací pravomocí.

Roku 1716 získal povolení založit soukromou Banque Générale. Přijímala vklady, vydávala bankovky splatné v minci a prováděla platby. Stabilnější účetní hodnota bankovek byla přitažlivá v době, kdy vláda měnila hodnotu kovových peněz a veřejnost nesla náklady přeražování.

Roku 1717 Law převzal společnost s právy k francouzské Louisianě, známou jako Západní nebo Mississippská společnost. Rozsáhlé americké území bylo v Evropě málo známé a jeho hospodářské možnosti se v reklamě přeháněly. Společnost prodávala akcie a slibovala výnosy z obchodu a kolonizace.

Postupně získala monopoly na tabák, obchod s Afrikou a další zámořské aktivity a spojila se s francouzskými obchodními společnostmi. Jako Compagnie des Indes ovládala velkou část koloniálního obchodu, výběr některých daní a mincovní kontrakty. Podnik se propojil se státními financemi.

Banque Générale byla roku 1718 převzata státem jako Banque Royale. Její bankovky nyní nesly královskou záruku, zatímco Law zůstával ve vedení. Důvěra v papírové peníze rostla a banka rozšiřovala emisi, aby financovala nákup akcií i převod státního dluhu.

Společnost nabízela nové série akcií, které bylo možné platit částečně státními dluhopisy. Věřitelé tak vyměňovali relativně málo výnosný dluh za účast na očekávaném koloniálním bohatství. Stát získával jednodušší financování a Lawův systém stále větší kontrolu nad penězi i úvěrem.

Cena akcie během roku 1719 prudce rostla. Pařížská ulice Quincampoix se zaplnila makléři, investory a spekulanty z různých vrstev. Úspěch prvních kupců přitahoval další peníze a růst se sám posiloval, i když skutečné výnosy z Louisiany nemohly odpovídat tržnímu ocenění.

Propaganda popisovala úrodnou a bohatou kolonii, zatímco skutečné osidlování čelilo nemocem, nedostatku zásob a nucenému přesunu lidí. Společnost se zavázala dopravit tisíce evropských osadníků i zotročených Afričanů. Lidské náklady systému se v burzovním příběhu často ztrácejí.

Na vrcholu byl Law jmenován generálním kontrolorem financí. Pokusil se sjednotit akcie společnosti a bankovní peníze do řízeného systému. Množství vydaných bankovek však rostlo rychleji než důvěryhodné rezervy a stále více držitelů chtělo převést papír zpět na zlato či stříbro.

Vláda reagovala zákazy držení většího množství kovu, změnami nominální hodnoty mincí a plánem snížit hodnotu akcií i bankovek. Časté obraty ničily důvěru. Opatření z května 1720 bylo po odporu odvoláno, ale veřejnost už pochopila, že sliby systému nelze všechny současně splnit.

U pokladen se tvořily zástupy a cena akcií klesala. V červenci došlo v Paříži při tlačenici k úmrtím. Banka omezovala výměnu a papírové peníze se znehodnocovaly. Do konce roku byl Law odstraněn z úřadu a uprchl z Francie.

Akcie, bankovky a mechanismus zhroucení

Růst akcií nebyl založen jen na naivitě. Investoři mohli akcie kupovat na splátky, platit státními dluhopisy a očekávat podporu banky i vlády. Rostoucí cena zvyšovala hodnotu zástavy a umožňovala další nákupy. Systém tak vytvářel kladnou zpětnou vazbu mezi úvěrem a trhem.

Bankovka Banque Royale byla závazkem banky, nikoli akcií společnosti. Oba nástroje se však propojily, protože nové peníze financovaly akciovou poptávku a společnost spravovala státní závazky. Ztráta důvěry v jednu část proto rychle zasáhla ostatní.

Kovové mince hrály dvojí roli: byly rezervou pro výměnu a alternativou, do níž lidé utíkali. Vládní změny jejich účetní hodnoty měly udržet bankovky v oběhu, ale působily jako svévolný zásah. Zákazy vývozu a držení kovu nemohly samy vytvořit důvěru.

Slovo bublina označuje cenu oddělenou od realistického očekávání výnosů, nikoli přesně měřitelný okamžik. Cena začala klesat po sérii rozhodnutí a výběrů; neexistuje jediný den, kdy by celý systém praskl. Chronologie má rozlišit vrchol trhu, bankovní paniku a pozdější likvidaci.

Dochované akcie, bankovky, vyhlášky a satirické tisky jsou odlišné druhy předmětů. Jejich hodnota pro sběratele závisí na emisi, podpisu, číslování, stavu a provenienci. Historický význam dokumentu není zárukou finančního výnosu ani jeho pravosti. Padělaný nebo pozdější dekorativní certifikát může kopírovat dobový vzhled; ověřuje se papír, tisk, podpisy i archivní řada.