Moravské stavy

Moravské stavy byly politické sbory zastupující panstvo, rytířstvo, preláty a královská města v Markrabství moravském. Zasedaly na zemském sněmu, kde rozhodovaly o daních, zákonech a zemských záležitostech. V letech 1619–1620 razily vlastní mince s moravskou orlicí.

Historie

Počátky stavovské reprezentace na Moravě sahají do 13. století, kdy se při výjimečných příležitostech scházeli zástupci vysoké šlechty, rytířstva, olomouckého biskupa a královských měst. První doložené shromáždění s názvem colloquium generale pochází z roku 1288. Postupně se z těchto sjezdů vyvinul moravský zemský sněm jako klíčová instituce vedle zemského soudu.

Důležitým mezníkem byly inaugurační diplomy Jana Lucemburského z roku 1311, jimiž nový panovník uznal širokou moravskou samosprávu výměnou za přijetí za markraběte. Tím položil základy politické moci zemského sněmu. V roce 1348 pak Karel IV. včlenil Moravu do soustavy zemí Koruny české jako léno českého krále, přičemž zachoval její vnitřní autonomii. Na rozdíl od Čech husitská revoluce na Moravě tolik neotřásla postavením církve a preláti si uchovali vliv na sněmu.

V 16. století dosáhly moravské stavy vrcholu svého vlivu. Zemský sněm měl právo povolovat berně, disponoval zákonodárnou mocí a střežil zemské svobody. V zahraničí byla Morava vnímána téměř jako samostatná stavovská republika. V roce 1608 z iniciativy Karla staršího ze Žerotína vznikla rakousko-uhersko-moravská konfederace podporující arciknížete Matyáše proti císaři Rudolfovi II. Na bartolomějském sněmu v Brně 24. srpna 1608 Matyáš přiznal moravským stavům právo zákonodárné i bez souhlasu markraběte, právo vypovídat válku a uzavírat mír a bránit zemské zřízení zbraní. Morava se na čas stala svrchovaným subjektem mezinárodního práva.

V květnu 1619 se moravské stavy po váhání připojily k českému stavovskému povstání proti císaři Ferdinandovi II. Zemským hejtmanem se stal Ladislav Velen ze Žerotína a v zemi bylo ustaveno direktorium. Porážka v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 však znamenala konec stavovské moci. Morava kapitulovala, třetina šlechty přišla o majetek a města ztratila značnou část pozemků. V roce 1628 vydal Ferdinand II. Obnovené zřízení zemské, které zrušilo volbu panovníka, práva protestantů i nezávislé schvalování zákonů. Zemský sněm se nadále mohl scházet jen se souhlasem markraběte a moravská stavovská samospráva prakticky zanikla.

Mincovnictví moravských stavů

V době stavovského povstání byly roku 1619 zřízeny na Moravě dvě stavovské mincovny pracující podle mincovního řádu schváleného v Praze 28. června 1619. Brněnská mincovna zahájila provoz ve starém mincovním domě na Mečové ulici č. 2 nebo v Dietrichsteinském paláci, který připadl evangelickým stavům. Razily se zde pouze drobné nominály, konkrétně 12krejcary a 3krejcary.

Hlavní mincovnou se stala Olomouc, kde stavy využily budovu bývalé jezuitské koleje. Funkci zemského mincmistra vykonával Hanuš Pecz, který do Olomouce převezl inventář zkonfiskované kroměřížské mincovny olomouckých biskupů. Olomouckým mincmistrem byl nejprve Kryštof Cantor, jehož v roce 1620 nahradil Baltazar Zwirner. V Olomouci se razila celá škála nominálů: stříbrné tolary, 48krejcary, 24krejcary, 12krejcary a vzácné 3krejcary. Ze zlatých mincí vznikly 5dukáty, 10dukáty a unikátní příležitostný 25dukát.

Umělecké ztvárnění olomouckých tolarů je řadí mezi nejkrásnější výtvory evropského mincovního umění 17. století. Na líci nesou moravskou orlici, na rubu pak neobvyklý motiv vinného keře obtáčejícího čtyřboký obelisk s nápisem VNIO (Jednota) a latinským opisem TE STANTE VIREBO (Stojíš-li spolu se mnou, budu silný) – protestantské heslo zdůrazňující nutnost politické jednoty povstaleckých stavů. Nařízením Ferdinanda II. z 15. prosince 1620 byla ražba stavovských mincí zastavena a mince stahovány z oběhu, ačkoli v praxi obíhaly ještě v roce 1621.

Zajímavosti

• Karel starší ze Žerotína, přední představitel moravských stavů, odmítl připojení Moravy ke stavovskému povstání v roce 1618. Radikálové mu za to hrozili defenestrací z oken Zemského domu v Brně – podobný osud jako potkalo královské místodržící v Praze.
• Na bartolomějském sněmu 1608 získaly moravské stavy jako jediné ze zemí Koruny české právo samostatně vypovídat válku a uzavírat mír, čímž Morava dosáhla de facto mezinárodní suverenity.
• Mincmistrovská značka „CC" na olomouckých tolarech pochází z latinského tvaru jména mincmistra Kryštofa Cantora (Christophorus Cantor).