Naxos
Naxos je s rozlohou 430 km² největší ostrov řeckých Kyklad v Egejském moři. Jeho hora Zas (1 001 m) je nejvyšším vrcholem celého souostroví. V numismatice nese stejné jméno i nejstarší řecká kolonie na Sicílii, proslulá stříbrnými tetradrachmami s hlavou boha Dionýsa a sedícím Silénem.
| Poloha | Kyklady, Egejské moře (Řecko) |
|---|---|
| Rozloha | 430 km², největší ostrov Kyklad |
| Nejvyšší bod | hora Zas, 1 001 m, nejvyšší vrchol Kyklad |
| Hlavní město | Chóra (Naxos) |
| Symbol ostrova | Portara, brána nedokončeného Apollónova chrámu z doby kolem 530 př. n. l. |
| Středověk | 1207–1566 sídlo Vévodství Archipelagu, které založil Benátčan Marco Sanudo |
| Mince ostrova | archaické statéry s kantharem do roku 490 př. n. l., od 4. století př. n. l. hlava Dionýsa a kantharos |
| Naxos na Sicílii | založen 734 př. n. l., zničen 403 př. n. l. Dionýsiem I. Syrakuským |
Historie
Naxos (řecky Náxos) leží uprostřed Kyklad a je v rámci souostroví nezvykle úrodný a bohatý na vodu, což přispívalo k osídlení i k hospodářské síle. V době bronzové patřil k významným centrům kykladské kultury a v archaickém období se prosadil jako jedno z nejsilnějších měst Egeidy. Ostrov vyvážel smirek a proslul mramorem, který se lámal už před polovinou 6. století př. n. l. a uplatnil se mimo jiné v Olympii a na athénské Akropoli.
Symbolem ostrova je dodnes mramorová brána Portara. Je to vstup do Apollónova chrámu, jehož stavbu zahájil kolem roku 530 př. n. l. tyran Lygdamis. Práce ustaly nejpozději kolem roku 524 př. n. l., kdy byl Lygdamis svržen, a chrám zůstal nedokončený.
K Naxu se váže i řecká mytologie. Na ostrově opustil Théseus Ariadnu, která mu pomohla zabít Mínotaura, a nalezl ji tu Dionýsos, ochránce ostrova. Jméno nejvyšší hory Zas se odvozuje od Dia.
Po čtvrté křížové výpravě dobyl Naxos a většinu Kyklad v letech 1205–1207 Benátčan Marco Sanudo. Ostrov se stal sídlem Vévodství Archipelagu, kde se do roku 1566 vystřídalo 21 vévodů ze dvou dynastií; benátské období připomíná opevnění Chóry. Roku 1566 sesadil sultán Selim II. posledního latinského vévodu a ostrov připadl Osmanské říši. Naxos se roku 1821 přidal k řecké válce za nezávislost a od roku 1830 patří k samostatnému Řecku.
Jméno Naxos se v antických katalozích objevuje ve dvou souvislostech. Vedle kykladského ostrova existovalo i město Naxos na Sicílii, které založili kolonisté z Chalkidy na Euboji a z ostrova Naxu roku 734 př. n. l. Byla to nejstarší řecká kolonie na Sicílii. Roku 403 př. n. l. město dobyl syrakuský tyran Dionýsios I., obyvatele prodal do otroctví a hradby i stavby dal zbořit. Jeho pozůstatky leží v dnešním Giardini-Naxos u Taorminy.
Mince Naxu
Mince obou měst spojuje kult Dionýsa a víno. Kykladský Naxos razil v archaickém období stříbrné statéry podle aiginské měnové soustavy s kantharem (pohárem na víno) ověnčeným břečťanem a se zavěšenými hrozny; rub nesl jen vtlačený čtverec. Po roce 490 př. n. l., za perské a poté athénské nadvlády, ostrov nerazil. Nová řada začala po pádu Athén roku 404 př. n. l.: drachmy s hlavou vousatého Dionýsa a kantharem s nápisem ΝΑΞΙΩΝ, později didrachmy s kráterem a thyrsem.
Sicilský Naxos razil kvalitní stříbrné mince hlavně v letech 460–403 př. n. l. Nejslavnější je tetradrachma z doby kolem roku 460 př. n. l. s vousatou hlavou Dionýsa v břečťanovém věnci na líci a sedícím Silénem s kantharem a nápisem ΝΑΞΙΟΝ na rubu. Vznikla z jediného páru razidel a dochovalo se jí kolem padesáti kusů. Při čtení katalogu je proto vždy třeba rozlišit, zda jde o Kyklady, nebo o Sicílii.
