Nouzová mince

Nouzové ražby jsou mince vyráběné městy, regiony nebo institucemi v dobách ekonomických krizí, válek nebo nedostatku oficiálního oběživa. Tyto provizorní platidla byla nejčastěji ražena z levných kovů jako cín, železo nebo hliník a sloužila k zajištění místního obchodu. Nouzové mince představují významnou kapitolu numismatiky dokumentující krizová období evropských dějin.

Historie

První doložené nouzové ražby pocházejí ze středověku, kdy obležená města razila provizorní platidla pro zajištění vnitřního obchodu. Během husitských válek v 15. století česká města jako Plzeň nebo České Budějovice vyráběla obléhací mince z dostupných kovů včetně cínu a olova. Tyto primitivní ražby často nesly pouze jednoduché značky nebo městský znak bez detailního provedení.

Významná vlna nouzových ražeb zasáhla Evropu během třicetileté války (1618-1648). Nedostatek stříbra a mědi vedl k experimentům s alternativními materiály. Švédská vojska razila polní mince z ukořistěného kovu, zatímco obležená města vytvářela čtvercové nebo nepravidelné platební prostředky ze stříbrného nádobí nebo kostelních předmětů. V Čechách vznikaly nouzové ražby během obležení Brna (1645) a dalších moravských měst.

První systematicky organizované nouzové peníze vznikly během povstání malcontentů v Uhrách v letech 1703 až 1711. František II. Rákóczi nechal razit měděné a cínové mince jako náhradu za chybějící stříbrné oběživo. Tyto ražby již měly propracovanější vzhled s portréty a latinskými nápisy, ale jejich hodnota byla garantována pouze v kontrolovaném území povstalců.

Napoleonské války přinesly novou vlnu nouzových emisí. Obležené pevnosti jako Mantova (1796-1797) nebo Palmanova (1814) razily vlastní platidla z dostupných materiálů včetně kartonu potaženého kovovou fólií. Ve středoevropském prostoru vznikaly nouzové ražby během protinapoleonských povstání, například tyrolské mince z roku 1809 ražené z konfiskovaného kostelního stříbra.

Skutečný rozkvět nouzových ražeb nastal během a po první světové válce. Nedostatek kovů vedl k masivní produkci náhradních platidel ze zinku, železa a hliníku. Německé a rakouské obce vydávaly tisíce typů Notgeldu - nouzových mincí často s uměleckým zpracováním. V českých zemích vznikaly nouzové ražby především na Moravě a ve Slezsku, kde nedostatek drobných mincí ochromoval místní obchod.

Zajímavou kapitolu představují skleněné kroužky používané jako náhradní platidlo ve 13. a 14. století. Archeologové objevili v roce 1961 depot těchto předmětů v Tleskách u Jesenice. Skleněné žetony vyráběné v místních hutích nahrazovaly nedostatkové drobné mince v regionálním obchodě. Podobné nálezy pocházejí z Polska a Slezska, což dokládá rozšířenost tohoto fenoménu.

Za druhé světové války a těsně po ní vznikla poslední velká vlna nouzových ražeb. Táborové peníze z koncentračních táborů a zajateckých lágrů, partyzánské emise a poválečné provizorní ražby dokumentují chaotické období 1939-1948. V osvobozeném Československu některé obce krátce vydávaly vlastní platidla před obnovením centrálního měnového systému.

Charakteristika a typy nouzových ražeb

Nouzové ražby se vyznačují několika typickými znaky. Především jde o použití netradičních materiálů - místo drahých kovů se využíval zinek, železo, hliník, cín, olovo, někdy i keramika, porcelán nebo lisovaný papír. Technické provedení bylo často primitivní, ražba jednostranná nebo s jednoduchými motivy. Nominální hodnota převyšovala materiálovou hodnotu mnohonásobně.

Rozlišujeme několik kategorií nouzových ražeb. Obléhací mince vznikaly v obležených městech a pevnostech pro vnitřní oběh. Válečné nouzovky byly emitovány vládami během konfliktů jako náhrada za standardní měnu. Místní nouzové ražby vydávaly obce nebo podniky při nedostatku oficiálních platidel. Inflační nouzovky vznikaly během hyperinflace jako rychlá reakce na znehodnocení měny.

Právní status nouzových ražeb byl často problematický. Zatímco některé byly oficiálně povoleny centrální autoritou, jiné vznikaly spontánně nebo poloilegálně. Po stabilizaci poměrů byly obvykle stahovány z oběhu a vyměňovány za řádnou měnu, často s výraznou ztrátou hodnoty pro držitele.

Zajímavosti

• Největší nouzová mince vážila přes 40 kilogramů - švédské měděné platidlo z roku 1644
• Nejmenší nouzovky měřily pouhých 8 milimetrů - německé hliníkové žetony z roku 1920
• Porcelánové nouzovky z Míšně z roku 1921 jsou dnes cennější než zlaté mince stejného období
• Některé německé obce vydaly přes 500 různých variant nouzových mincí během let 1914-1923
• Dřevěné nouzové "mince" používali partyzáni na Slovensku během SNP v roce 1944
• Nejkurióznější nouzovky byly raženy na kůži - například v obležené Leydenu roku 1574