Operace Bernhard

Operace Bernhard byla tajná akce nacistického Německa, při níž vězni koncentračního tábora Sachsenhausen v letech 1942–1945 padělali britské bankovky v hodnotách 5, 10, 20 a 50 liber. Jde o největší známé padělání peněz v dějinách. Jméno dostala podle velitele, SS-Sturmbannführera Bernharda Krügera.
| Co to bylo | státem řízené padělání bankovek Bank of England |
|---|---|
| Období | 1942–1945; předchůdkyní byla operace Andreas zahájená roku 1940 |
| Místo | koncentrační tábor Sachsenhausen u Berlína, bloky 18 a 19 |
| Velitel | SS-Sturmbannführer Bernhard Krüger |
| Padělané bankovky | 5, 10, 20 a 50 liber |
| Odhalení | roku 1943 v Maroku – číslo bankovky už bylo v Bank of England vedeno jako proplacené |
| Reakce Bank of England | stažení všech bankovek vyšších než 5 liber z oběhu |
Historie
Myšlenka otřást britskou měnou falešnými penězi se v nacistickém vedení objevila hned po začátku války. První pokus, pojmenovaný operace Andreas, začal roku 1940 v bezpečnostní službě SD pod vedením Alfreda Naujockse, k velkosériovému tisku ale nedospěl. Roku 1942 převzal akci Bernhard Krüger a pojmenoval ji po sobě.
Krüger přesunul tisk do koncentračního tábora Sachsenhausen severně od Berlína. V blocích 18 a 19, oddělených od zbytku tábora ostnatým drátem, pracovalo přibližně 140 židovských vězňů. SS je v letech 1942–1944 cíleně vybírala podle profese mezi vězni koncentračních táborů; šlo o tiskaře, rytce a sazeče z mnoha evropských zemí. Nejtěžším úkolem bylo napodobit papír originálu a jeho složení se podařilo zjistit až po stovkách zkoušek. Padělatelé museli dodržet i systém sériových čísel a dat vydání skutečných bankovek.
Od původního záměru zaplavit falešnými librami Británii se postupně ustoupilo. Padělky místo toho sloužily k nákupu cizích měn a zlata a k placení agentů – v nich dostával odměnu i špion známý pod krycím jménem Cicero. První falešnou bankovku odhalila Bank of England roku 1943, když prošla britskou bankou v Maroku a úředník zjistil, že její číslo už má vedené jako proplacené. Banka poté stáhla z oběhu všechny bankovky vyšší než 5 liber; nové desetilibrovky vydala až roku 1964, dvacetilibrovky roku 1970 a padesátilibrovky roku 1981. Roku 1944 se v Sachsenhausenu začalo pracovat i na amerických dolarech, do ledna 1945 však vzniklo jen dvacet zkušebních stodolarovek bez sériových čísel.
Na přelomu února a března 1945 se tisk před postupující Rudou armádou zastavil. Stroje, padělky i vězni putovali do koncentračního tábora Mauthausen a jeho pobočky Redl-Zipf; tiskové desky spolu se zbylými bankovkami skončily na konci dubna 1945 na dně rakouského jezera Toplitzsee. Potápěči z nich část vylovili roku 1959. Téměř všichni vězni padělatelského komanda válku přežili a v květnu 1945 se dočkali osvobození v táboře Ebensee.
Padělky a jejich odkaz
Padělky se podle kvality třídily do skupin; ty nejlepší přijímaly i banky. Odhady celkové nominální hodnoty vytištěných bankovek se mezi zdroji liší o celé řády. Dochované padělky dnes mají ve sbírkách muzea, mezi nimi i muzeum Bank of England, které uchovává falešnou pětilibrovku z let 1942–1945.
Jedním z vězňů komanda byl Adolf Burger (1917–2016), rodák ze Slovenska, který od roku 1945 až do své smrti žil v Praze. O padělatelské dílně napsal knihu, podle níž rakouský režisér Stefan Ruzowitzky natočil film Ďáblova dílna (Die Fälscher, 2007); snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Podrobnější článek o operaci najdete v našem blogu.
