Rašínova desetikoruna z roku 1993

Rašínova desetikoruna z roku 1993 je nevydaná československá mince s portrétem ministra Aloise Rašína. Byla připravena jako čtvrtý díl série osobností první republiky, ale rozpad federace plán zrušil. Několik zkušebních kusů s ročníkem 1993 se dostalo mimo mincovnu a stalo se sběratelskou raritou.

Historie

Státní banka československá rozhodla roku 1990 připravit sérii oběžných desetikorun s významnými osobnostmi meziválečného státu. Do oběhu byly vydány mince s Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Karlem Čapkem. Čtvrtým námětem měl být Alois Rašín.

Rašín byl prvním československým ministrem financí a patřil k mužům 28. října. Jeho měnová odluka roku 1919 vytvořila samostatnou československou měnu. Roku 1923 zemřel na následky atentátu, a jeho portrét proto symbolicky spojoval státnost, finance a tvrdou poválečnou stabilizaci.

Návrh desetikoruny připravila sochařka Marie Uchytilová-Kučová. Mince měla navázat technickými parametry na předchozí československé pamětní oběžné desetikoruny a nést Rašínův portrét, jméno a letopočty. Zkušební ražba ověřovala razidla a podobu před plánovanou emisí.

K 1. lednu 1993 však Československo zaniklo. Česká a Slovenská republika krátce používaly společnou měnu, poté v únoru provedly měnovou odluku. Federální mince s Rašínem proto nemohla být vydána podle původního plánu pro rok 1994 a projekt byl ukončen.

Dochované kusy s ročníkem 1993 nebyly běžnou oběžnou emisí. Jejich počet a cesta z mincovního prostředí se v literatuře popisují různě. Odpovědný katalog uvádí zkušební charakter a doloženou provenienci konkrétního kusu, nikoli senzační přesné číslo bez archivní opory.

Rašínova zkouška se nemá zaměnit s běžnou českou desetikorunou vzoru 1993 s brněnským Petrovem, navrženou Ladislavem Kozákem a raženou v Hamburku. Jde o jiného emitenta, obraz, právní přípravu i sběratelský status.

Výklad hesla Rašínova desetikoruna z roku 1993 musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Rašínova desetikoruna z roku 1993 může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Nevydaná emise a ověřování zkušebních kusů

První otázkou je, zda kus odpovídá návrhu československé série osobností a nese federální označení, nikoli českého lva s Petrovem. Porovnává se portrét, opis, datum, kov, průměr, hmotnost a vazba razidel s publikovanými exempláři.

Zkušební ražba není automaticky zákonným platidlem ani běžnou mincí vyřazenou z oběhu. Její sběratelský status vychází z výrobního účelu a vzácnosti. Označení „Rašínova desetikoruna“ je ustálené, ale katalog má dodat, že emise nebyla vydána.

Vysoká cena podporuje vznik kopií a novodobých medailí. Certifikát, stará aukční dokumentace a odborná expertiza jsou zásadní. Předmět se nemá čistit ani zkoušet destruktivně; mikroskopické znaky razidla mohou být pro určení rozhodující.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.