Svatopluk

Svatopluk byl nejmocnějším velkomoravským knížetem, který vládl v letech 870–894 a rozšířil hranice Velké Moravy na největší územní rozsah v její historii. Pod jeho vládou zahrnovala říše území dnešního Slovenska, Moravy, Čech, části Polska, Maďarska a Dolního Rakouska. Jeho panování představuje vrchol politické, vojenské a hospodářské moci prvního západoslovanského státu, který ovlivnil formování raně středověké střední Evropy.

Historie

Svatopluk pocházel z moravského knížecího rodu Mojmírovců a byl synovcem knížete Rostislava, který vládl Velké Moravě v letech 846–870. Původně spravoval jako údělné kníže Nitranské knížectví, které bylo součástí velkomoravské říše. Jeho cesta k moci začala dramaticky – roku 870 se spojil s východofranským králem Ludvíkem Němcem proti svému strýci Rostislavovi, kterého zajal a vydal Frankům.

Východofranská říše však Svatopluka brzy zradila. Karloman, syn Ludvíka Němce, nechal Svatopluka uvěznit a na Moravu dosadil franské správce. Toto porušení dohody vyvolalo povstání Moravanů, kteří odmítli cizí nadvládu. Frankové byli nuceni Svatopluka propustit a pověřit ho potlačením vzpoury. Svatopluk však namísto toho stanul v čele odboje a roku 871 porazil franská vojska.

V letech 871–874 vedl Svatopluk úspěšné obrané války proti Východofranské říši. Rozhodující vítězství dosáhl v bitvě u neznámé lokality, kde podle Fuldských análů zahynulo mnoho franských velitelů. Roku 874 uzavřel s Ludvíkem Němcem mír ve Forcheimu, který potvrdil nezávislost Velké Moravy a ustanovil každoroční tribut, který však byl spíše symbolickým uznáním než skutečnou závislostí.

Po zajištění nezávislosti zahájil Svatopluk expanzivní politiku. Postupně připojil České kotliny, kde jeho vazalem byl český kníže Bořivoj I., kterého nechal pokřtít arcibiskup Metoděj. Rozšířil svou moc do Slezska, Lužice a Panonie. Kolem roku 880 ovládl území Vislanů v dnešním Malopolsku. Na jihu jeho vliv sahal až k řece Drávě a na východě kontroloval část Potisí.

Svatopluk podporoval christianizaci svých zemí, i když jeho vztah k arcibiskupu Metodějovi byl komplikovaný. Po Rostislavově pádu nejprve Metoděje vydal Frankům, kteří ho uvěznili. Po svém osvobození však Metoděje přijal zpět a podpořil zřízení moravské církevní provincie podřízené přímo papeži. Tento krok posiloval samostatnost Velké Moravy vůči franské říši.

Roku 885 přijel na Moravu Metoděj se svými žáky dokončit překlad liturgických knih do staroslověnštiny. Po Metodějově smrti téhož roku jmenoval Svatopluk jeho nástupcem Vichinga, stoupence latinské liturgie. Toto rozhodnutí vedlo k vyhnání slovanských učedníků, kteří odešli do Bulharska a Čech, kde pokračovali v šíření slovanského písemnictví.

Hospodářsky Velká Morava za Svatopluka vzkvétala. Archeologické nálezy dokládají rozvoj řemesel, zejména kovářství, šperkařství a zbrojní výroby. Hradiště jako Mikulčice, Staré Město nebo Nitra se stala centry obchodu a správy. Obchodní kontakty sahaly od Byzance přes Kyjevskou Rus až po západní Evropu. V platebním styku se používaly byzantské, arabské a franské mince, stejně jako domácí platidla v podobě železných hřiven.

Svatopluk zemřel roku 894 za nejasných okolností. Podle legendy před smrtí rozdělil říši mezi své tři syny – Mojmíra II., Svatopluka II. a Predslava. Pověst o třech prutech, které jednotlivě lze zlomit, ale svázané nikoli, varovala před rozdrobením moci. Synové se skutečně začali přít o vládu, což oslabilo říši právě v době příchodu kočovných Maďarů, kteří během následujících desetiletí Velkou Moravu zničili.

Správa říše a ekonomika

Svatopluk vybudoval efektivní správní systém založený na hradištích, která sloužila jako vojenská, správní a hospodářská centra. Hlavními centry byly Mikulčice, považované za možné hlavní město, Staré Město u Uherského Hradiště, Nitra a Bratislavský hrad. Každé hradiště spravoval župan jmenovaný knížetem, který vybíral daně, organizoval obranu a vykonával soudní pravomoc.

Ekonomika Velké Moravy za Svatopluka dosáhla značné úrovně. Specializovaná řemeslná výroba se soustředila v podhradích, kde pracovali kováři, šperkaři, hrnčíři a tkalci. Velkomoravské šperky, zejména gombíky a náušnice, patřily k nejkvalitnějším výrobkům své doby. Železné nástroje a zbraně se vyvážely do sousedních zemí. Zemědělství produkovalo přebytky obilí, které umožňovaly specializaci řemeslníků a válečníků.

V oblasti mincovnictví Velká Morava vlastní mince nerazila, ale používala cizí ražby jako platidlo. Archeologické nálezy dokládají byzantské solidy, arabské dirhamy, karolinské denáry a řezenské pfennigy. Domácím platidlem byly železné hřivny ve tvaru sekyrek, které sloužily jak jako platidlo, tak jako surovina pro výrobu nástrojů. Tento duální charakter železných platidel dokládá přechodnou fázi mezi naturální a peněžní ekonomikou.

Svatoplukova vojenská organizace patřila k nejlepším v tehdejší Evropě. Jádro armády tvořila knížecí družina – těžce ozbrojení jezdci vybavení mečem, kopím a drátěnou zbrojí. Pěchotu poskytovalo svobodné obyvatelstvo povinné vojenskou službou. Opevnění hradišť s mohutnými valy, palisádami a příkopy dokázalo odolat franským obléhacím technikám.

Zajímavosti

• Tajemný hrob – Místo Svatoplukova pohřbení zůstává záhadou, archeologové ho marně hledají v Mikulčicích i na dalších velkomoravských lokalitách
• Legenda o bílém koni – Podle pověsti Svatopluk unikl před nepřáteli na bílém koni, který ho odnesl do hory Zobor u Nitry, kde čeká na probuzení
• Největší slovanská říše – Svatoplukova Velká Morava byla rozlohou největším slovanským státem raného středověku, větším než dnešní Česká republika
• Diplomatické mistrovství – Svatopluk udržoval diplomatické styky s papežem, byzantským císařem i franským králem, čímž zajistil mezinárodní uznání své říše
• Zlatý poklad z Blatnice – Nález zlatých předmětů z doby Svatoplukovy vlády dokládá bohatství velkomoravské elity a kontakty s Byzancí
• Syn na nepřátelském dvoře – Svatopluk poslal jednoho syna jako rukojmího ke dvoru krále Arnulfa, což byla běžná diplomatická praxe zajišťující mír