Velkomoravská říše

Velkomoravská říše byla raně středověký státní útvar západních Slovanů existující v 9. a na počátku 10. století na území dnešní Moravy, západního Slovenska, částí Čech, Polska a Maďarska. Představovala první významnou slovanskou říši ve střední Evropě a kolébku slovanského písemnictví.

Historie

Velká Morava vznikla v první třetině 9. století jako výsledek sjednocovacích procesů mezi slovanskými kmeny v povodí řeky Moravy. Archeologické nálezy dokládají, že již na přelomu 8. a 9. století existovala na Moravě rozvinutá společnost s opevněnými centry a specializovanou řemeslnou výrobou. První historicky doložený moravský panovník Mojmír I. vládl přibližně od roku 830 a položil základy moravské státnosti tím, že sjednotil moravské kmeny a vypudil nitranského knížete Pribinu, čímž připojil Nitransko k moravskému knížectví.

Skutečný rozkvět Velké Moravy nastal za vlády Rostislava (846-870), který transformoval knížectví v mocnou středoevropskou říši. Rostislav vedl úspěšné války proti východofranské říši a snažil se vymanit z jejího církevního vlivu. V roce 862 vyslal poselstvo k byzantskému císaři Michaelu III. s žádostí o vyslání učitelů, kteří by Moravanům vyložili křesťanskou víru v jejich jazyce. Toto rozhodnutí mělo dalekosáhlé důsledky pro celý slovanský svět.

Roku 863 přišli na Moravu soluňští bratři Konstantin (později známý jako Cyril) a Metoděj, kteří přinesli slovanské bohoslužebné knihy psané hlaholicí, prvním slovanským písmem. Cyril vytvořil pro potřeby misie speciální abecedu založenou na řeckém písmu, přizpůsobenou fonetice slovanských jazyků. Bratři přeložili základní liturgické texty a části Bible do staroslověnštiny, čímž položili základy slovanského písemnictví. Jejich dílo představovalo kulturní revoluci - Slované získali vlastní literární jazyk srovnatelný s latinou nebo řečtinou.

Nejvýznamnějším panovníkem Velké Moravy byl Svatopluk I. (870-894), za jehož vlády dosáhla říše největšího územního rozsahu a politického významu. Svatopluk využil sporů v východofranské říši a rozšířil své panství o Čechy, Lužici, Slezsko, Malopolsko a Panonii. Velkomoravská říše se rozkládala na území o rozloze přibližně 250 000 km² a představovala významnou evropskou velmoc. Svatopluk udržoval diplomatické styky s papežstvím, Byzancí i východofranskou říší.

Po smrti Metoděje roku 885, který byl od roku 880 moravským arcibiskupem, došlo k vyhnání jeho žáků z Moravy. Tito učenci, především Kliment, Naum a Angelár, odešli do Bulharska a Makedonie, kde založili ohridskou a preslavskou literární školu. Jejich prostřednictvím se cyrilometodějské dědictví rozšířilo do jižních a východních slovanských zemí, kde staroslověnština zůstala liturgickým jazykem dodnes.

Archeologické výzkumy posledních desetiletí odhalily vysokou úroveň velkomoravské kultury. Hradiště v Mikulčicích, Starém Městě u Uherského Hradiště, Pohansku u Břeclavi a dalších lokalitách dokládají existenci kamenných kostelů, paláců a rozvinuté řemeslné výroby. Velkomoravští řemeslníci vyráběli špičkové šperky, zbraně a luxusní předměty srovnatelné s karolínskou produkcí. Nálezy mincí svědčí o rozvinutém obchodě a možná i vlastní ražbě.

Po Svatoplukově smrti roku 894 nastoupili jeho synové Mojmír II. a Svatopluk II., mezi nimiž propukl konflikt o vládu. Vnitřní rozpory oslabily říši právě v době, kdy ze stepí přicházeli Maďaři. Staromaďarské kmeny, které se usadily v Karpatské kotlině kolem roku 896, začaly podnikat pustošivé nájezdy na moravské území. Oslabená a vnitřně rozštěpená Velká Morava nedokázala čelit maďarskému tlaku.

Zánik Velké Moravy je tradičně kladen do let 905-907, kdy Maďaři definitivně zničili hlavní moravská centra. Poslední zmínka o Mojmíru II. pochází z roku 906. Části velkomoravského území byly začleněny do vznikajícího českého státu, jiné ovládli Maďaři nebo Poláci. Církevní organizace založená Metodějem zanikla a byla obnovena až v 11. století v rámci latinské církve.

Velkomoravské dědictví však nezaniklo. Cyrilometodějská tradice se stala základem identity mnoha slovanských národů. V Čechách se udržovaly slovanské liturgické památky v Sázavském klášteře až do konce 11. století. Na Rusi, v Bulharsku, Srbsku a Makedonii se staroslověnština stala základem literárního jazyka. Právní tradice Velké Moravy ovlivnila formování práva v přemyslovských Čechách.

Státní organizace a kultura Velké Moravy

Velká Morava představovala raně feudální stát s rozvinutou správní strukturou. V čele stál kníže (dux), který sídlil na hlavním hradišti, pravděpodobně v Mikulčicích nebo Starém Městě. Územní správu vykonávali župani spravující jednotlivé hrady a jejich zázemí. Společnost se členila na svobodné bojovníky, svobodné zemědělce, řemeslníky a závislé obyvatelstvo. Existence velkomoravské nobility dokládají bohaté hroby s luxusní výbavou.

Ekonomika Velké Moravy byla založena na zemědělství, řemeslné výrobě a dálkovém obchodu. Pěstovaly se obilniny, choval dobytek, rozvíjelo se železářství, hrnčířství, šperkařství a tkalcovství. Archeologické nálezy dokládají import luxusního zboží z Byzance, západní Evropy i Orientu. Velkomoravská centra byla propojena sítí cest, které umožňovaly vojenskou kontrolu i obchodní výměnu.

Kristianizace představovala klíčový civilizační proces. Před příchodem Cyrila a Metoděje existovalo na Moravě bavorské křesťanství latinského ritu. Cyrilometodějská mise přinesla alternativu v podobě slovanské liturgie, což vyvolalo konflikt s bavorským klérem. Přes krátkodobý úspěch slovanské liturgie nakonec převážil latinský ritus, ale kulturní odkaz byzantské mise přetrval.

Zajímavosti

• V Mikulčicích bylo objeveno 12 kostelů, což z něj činí největší raně středověké církevní centrum ve střední Evropě
• Velkomoravští kováři vyráběli meče technikou svaření různých druhů oceli, které kvalitou konkurovaly franským mečům
• Gombík, typický velkomoravský šperk ve tvaru duté polokoule zdobené granulací a filigránem, se stal symbolem moravského šperkařství