Výmarská republika

Výmarská republika bylo demokratické státní zřízení Německa v letech 1918 až 1933, pojmenované podle města Výmar, kde byla přijata ústava. Vznikla po porážce v první světové válce a zanikla nástupem nacismu k moci. Její období poznamenala hospodářská krize, hyperinflace i kulturní rozkvět.

Historie

Výmarská republika se zrodila z chaosu vojenské porážky a revoluce. V listopadu 1918 vypuklo v Německu povstání námořníků v Kielu, které se rychle rozšířilo po celé zemi. Císař Vilém II. Pruský abdikoval a 9. listopadu 1918 vyhlásil sociální demokrat Philipp Scheidemann z okna říšského sněmu republiku. Téhož dne provolal komunista Karl Liebknecht socialistickou republiku rad, čímž začal zápas o podobu nového státu.

Prozatímní vláda vedená sociálním demokratem Friedrichem Ebertem potlačila s pomocí armády a dobrovolnických sborů takzvané Freikorps pokusy o komunistickou revoluci. Spartakovské povstání v Berlíně v lednu 1919 bylo krvavě potlačeno a jeho vůdci Liebknecht a Rosa Luxemburgová byli zavražděni. Volby do ústavodárného národního shromáždění proběhly 19. ledna 1919 a vítězství v nich získaly umírněné strany.

Národní shromáždění se kvůli nepokojům v Berlíně sešlo ve Výmaru, odkud republika získala své jméno. Nová ústava přijatá 11. srpna 1919 vytvořila parlamentní demokracii s přímo voleným prezidentem disponujícím rozsáhlými pravomocemi. Prezident mohl jmenovat a odvolávat kancléře, rozpouštět říšský sněm a v případě ohrožení veřejného pořádku vládnout pomocí nouzových dekretů podle článku 48. Tato ustanovení se později stala nástrojem podkopání demokracie.

Versailleská mírová smlouva podepsaná v červnu 1919 uvalila na Německo tvrdé podmínky. Země přišla o značná území včetně Alsaska-Lotrinska, Poznaňska a koloniálních držav. Armáda byla omezena na sto tisíc mužů bez těžkých zbraní, letectva a ponorek. Astronomické válečné reparace ve výši 132 miliard zlatých marek zatížily německé hospodářství na celá desetiletí. Takzvaná válečná vina připsaná Německu vyvolávala trvalou hořkost a živila nacionalistickou agitaci.

První léta republiky provázela politická nestabilita a pokusy o převrat. Kappův puč v březnu 1920 na několik dní ovládl Berlín, než byl poražen generální stávkou. Hitlerovský pivní puč v Mnichově v listopadu 1923 skončil fiaskem a zatčením vůdců. Politické vraždy připravily o život ministra zahraničí Walthera Rathenaua a další představitele republiky. Extremistické strany zprava i zleva zpochybňovaly legitimitu demokratického zřízení.

Hospodářská situace se dramaticky zhoršila v letech 1922 až 1923, kdy Německo postihla hyperinflace nevídaných rozměrů. Hodnota marky se zhroutila tak, že lidé nosili peníze v kolečkách a bankovky se tiskly v bilionových hodnotách. Střední třída přišla o úspory a důvěra v republiku byla otřesena. Teprve měnová reforma zavedením rentové marky v listopadu 1923 a Dawesův plán regulující splácení reparací přinesly stabilizaci.

Období 1924 až 1929 bývá označováno jako zlatá léta Výmarské republiky. Ministr zahraničí Gustav Stresemann dosáhl usmíření s Francií, přijetí Německa do Společnosti národů a postupného zmírňování reparací. Hospodářství se zotavilo díky americkým půjčkám a průmyslová výroba překonala předválečnou úroveň. Berlín se stal jednou z kulturních metropolí světa proslulou moderním uměním, architekturou Bauhausu, divadlem a filmem.

Světová hospodářská krize vypuknuvší roku 1929 zasadila republice smrtelnou ránu. Stažení amerických úvěrů a kolaps světového obchodu vyvolaly masovou nezaměstnanost, která roku 1932 dosáhla šesti milionů lidí. Zoufalství otevřelo dveře extremismu. Nacistická strana Adolfa Hitlera prudce rostla a v červencových volbách 1932 se stala nejsilnější stranou v říšském sněmu. Dne 30. ledna 1933 jmenoval prezident Paul von Hindenburg Hitlera říšským kancléřem, čímž fakticky skončila Výmarská republika.

Měna a hospodářství

Měnový vývoj Výmarské republiky patří k nejdramatičtějším epizodám hospodářských dějin. Papírová marka zděděná po císařství ztratila během války značnou část své hodnoty, avšak skutečná katastrofa přišla po francouzsko-belgické okupaci Porúří v lednu 1923. Vláda financovala pasivní odpor tiskem nových bankovek, což roztočilo spirálu hyperinflace. V listopadu 1923 stál bochník chleba biliony marek a mzdy se vyplácely dvakrát denně, aby lidé stihli nakoupit dříve, než peníze opět ztratí hodnotu.

Říšská banka tiskla bankovky stále vyšších nominálů, až vznikly kuriózní hodnoty jako padesát miliard nebo sto bilionů marek. Města a podniky vydávaly vlastní nouzové platidlo zvané Notgeld, často s uměleckými návrhy odrážejícími místní tradice nebo aktuální politické události. Tyto nouzové emise se později staly vyhledávaným sběratelským materiálem dokumentujícím absurditu hyperinflační doby.

Měnová reforma z listopadu 1923 zavedla rentovou marku krytou hypotékami na německou půdu a průmysl. Jeden bilion starých marek se směňoval za jednu rentovou marku. Následující rok byla zavedena říšská marka navázaná na zlatý standard. Stabilizace měny umožnila hospodářské oživení, avšak psychologické trauma z hyperinflace poznamenalo německou společnost na generace a přispělo k nedůvěře v demokratické instituce.

Mincovnictví Výmarské republiky pokračovalo v tradici německých mincoven v Berlíně, Mnichově, Stuttgartu, Karlsruhe a dalších městech. Raženy byly drobné mince z mědi a hliníku, stříbrné mince vyšších hodnot i pamětní ražby k významným výročím. Výtvarné zpracování odráželo soudobé umělecké proudy od expresionismu po novou věcnost. Symboly republiky jako říšská orlice bez císařských insignií nahradily monarchistickou ikonografii.

Zajímavosti

• Během hyperinflace roku 1923 tiskla Říšská banka bankovky tak rychle, že nestíhala potiskovat obě strany a některé nominály zůstaly z rubu prázdné.
• Nouzové peníze Výmarské republiky patří k nejpestřejším emisím v dějinách numismatiky, některé obce vydávaly i satirické motivy zesměšňující politiky.
• Ústava Výmarské republiky byla na svou dobu pokroková a zaručovala volební právo ženám, osmihodinovou pracovní dobu i sociální práva.
• Kulturní rozkvět dvacátých let dal světu expresionistický film, kabaret, Brechtovo divadlo a architektonickou školu Bauhaus.