Zikmund Lucemburský

Zikmund Lucemburský (1368-1437) byl uherský král od roku 1387, římský král od roku 1411, český král od roku 1419 a římsko-německý císař od roku 1433, jehož vláda byla poznamenána bojem s husitským hnutím a snahou o reformu církve. Nejmladší syn císaře Karla IV. a Elišky Pomořanské se stal jedním z nejkontroverznějších panovníků českých dějin. V numismatice je Zikmund spojován s úpadkem českého mincovnictví během husitských válek a masovou produkcí uherských dukátů, které se staly hlavní obchodní mincí střední Evropy.

Historie

Zikmund se narodil 14. února 1368 v Norimberku jako nejmladší ze čtyř synů císaře Karla IV. z jeho čtvrtého manželství s Eliškou Pomořanskou. Již jako pětiletému mu otec roku 1373 udělil Braniborskou marku, čímž zajistil synovi kurfiřtskou hodnost. Kardinální význam pro Zikmundovu budoucnost měl sňatek s Marií Uherskou (1371), dědičkou uherského a polského trůnu, dceru Ludvíka I. Velikého.

Po smrti Ludvíka I. roku 1382 se situace zkomplikovala. Poláci odmítli jedenáctiletou Marii a zvolili její starší sestru Hedviku. Marie byla po matčině smrti zasnoubena s Ludvíkem Orleánským (1372-1407), ale teprvé Zikmundův návrat do Uher a uvěznění královny-vdovy Alžběty umožnily jeho sňatek s Marií. Dne 31. března 1387 byl Zikmund korunován na uherského krále.

Do dalších bojů zastavil finančně vyčerpaný Zikmund na pět let Braniborsko bratranci Joštovi a spolu s ním rozhodoval roku 1396 ve sporu o nástupnictví po Václavovi IV. Ten s Václavem obnovil smlouvu o nástupnictví - stal se vikářem a správcem v Německu. Následně se účastnil křížové výpravy, která však byla v září 1396 u Nikopole rozprášena Turky, přičemž Zikmund jen těsně unikl zajetí.

Patnácté století nezačalo pro Lucemburky dobře. Roku 1401 vypuklo proti Zikmundovi v Uhrách povstání a panovník byl dokonce přechodně uvězněn. Jeho bratr Václav IV. byl sesazen z římsko-německého trůnu. Václav se obrátil na bratra s žádostí o pomoc, Zikmund jej však dal zajmout a odvézt do Vídně. Tento čin vyvolal v Čechách vlnu odporu.

V roce 1404 se oba bratři smířili a Zikmund se za Václavova života do Čech již nevrátil. Roku 1411 byl zvolen německým králem a ve stejném roce 8. července korunován. V této funkci se snažil o odstranění papežského schizmatu. Podařilo se mu přimět jednoho z papežů, Jana XXIII. (1410), ke svolání koncilu, který se pak o vánocích 1414 sešel v Kostnici.

Ze Zikmundova popudu byl jako kacíř na koncilu upálen Jan Hus 6. července 1415. Král se tímto činem snažil o vymýcení kacířství v Čechách a o likvidaci husitského hnutí, protože počítal se svým nástupnictvím po Václavovi IV. Po jeho smrti roku 1419 se Zikmund stal právoplatným dědicem Českého království.

Kališnická šlechta však při volbě vznášela požadavky na přijímání pod obojí a zabavení (sekularizaci) církevního majetku. Neústupný Zikmund byl rozhodnut zasáhnout vojensky. V březnu roku 1420 byla ve Vratislavi za jeho přítomnosti vyhlášena křížová výprava proti jeho kacířským Čechám. Na konci května 1420 oblehl Zikmund Prahu, avšak 14. července byl poražen na Vítkově a 2. listopadu pod Vyšehradem.

Své přítomnosti na Pražském hradě přesto využil 28. července ke své korunovaci. Český sněm v Čáslavi roku 1421 jej však neuznal - uznán byl pouze na Moravě a ve Slezsku. Zikmund se proto pokusil o novou křížovou výpravu a zároveň oblehl Kutnou Horu. Po porážce v bitvě u Německého Brodu 8. ledna 1422 a neúspěšném jednání s umírněnými kališníky Čechy opustil.

Začal se snažit o upevňování moci v říši a 31. května 1433 byl korunován německým císařem. Ve snaze dosáhnout uznání českým králem pomohla Zikmundovi bitva u Lipan roku 1434. Úspěchu však dosáhl až roku 1436, kdy v Jihlavě potvrdil Čechům předložené podmínky a basilejská kompaktáta. Své sliby však nesplnil, z Prahy vypudil kněze Jana Rokyčanu, poražen byl Jan Roháč z Dubé.

Na zemském sněmu 30. září 1437 byla proti císaři vznesena řada stížností. V této době si již nemocný Zikmund pouze přál zajistit nástupnictví pro svého zetě Albrechta Habsburského. Dne 11. listopadu opustil Prahu a zemřel ve Znojmě 9. prosince 1437 na cestě do Uher.

Mincovnictví za Zikmunda Lucemburského

Za Zikmundovy vlády kutnohorská mincovna razila pouze drobné jednostranné mince - tzv. peníze se čtyřrázem. Tyto primitivní ražby odrážely ekonomický úpadek během husitských válek. Nepravidelně razila také mincovna v Praze v podstatě tytéž nekvalitní ražby. Pravděpodobně byly stejné mince raženy i na rozměrském Českém Krumlově, který byl v rukou katolické strany.

Paradoxně Zikmundovy uherské dukáty patřily k nejkvalitnějším a nejrozšířenějším zlatým mincím své doby. Byly raženy v obrovském množství a tvořily důležitou součást oběživa i v českých zemích. Tyto dukáty s erbem Uher a svatováclavským lvem dokumentují Zikmundovy nároky na českou korunu.

Dne 20. července 1436 dal Zikmund českým stavům v Jihlavě mimo jiné slavnostní slib, že chce "pro zemské dobro a obecné, aby groš dobrý (tedy pražský groš) v Čechách dělán byl, jakož jest dělán za krále Václava Druhého". Tento slib však již nesplnil.

Zajímavosti

• Zikmund byl posledním mužským potomkem rodu Lucemburků
• Založil Řád draka (1408) pro boj proti Turkům - členem byl i Vlad III. Dracula
• Jeho uherské dukáty byly nejpadělovanější mincí 15. století - známo přes 200 typů padělků
• Zikmund ovládal sedm jazyků - latinu, němčinu, češtinu, maďarštinu, italštinu, francouzštinu a polštinu
• Za husitských válek ztratilo České království 90% mincovní produkce
• Jediný český panovník korunovaný během obležení vlastního hlavního města (28.7.1420)