Jak se razí mince dnes a jak vypadala ražba ve středověku?

Jak se razi mince

Ražba mincí je fascinující proces, který spojuje technologii, umění i moc. Ve středověku byla ražba symbolem královské autority, dnes je sofistikovaným průmyslovým oborem s precizními normami. Jak se vlastně měnil způsob výroby mincí během staletí? A co všechno musí splňovat moderní mince, aby se dostala do oběhu? V tomto článku se podíváme do historie i současnosti mincovnictví – krok za krokem.

1. Středověká ražba: síla kladiva a lidské paže

V raném a vrcholném středověku se mince vyráběly manuálně, většinou v královských nebo knížecích mincovnách. Proces začínal tavením stříbra nebo jiného kovu, který se následně litím nebo válcováním přetvářel na plechy nebo dráty. Z těch se odsekávaly nebo stříhaly přibližně kulaté kovové kotouče – tzv. střížky.

Samotná ražba probíhala pomocí dvou razidel a kladiva. Dolní razidlo (tzv. podložka) bylo zasazeno do pevného podstavce, horní razidlo držel mincmistr nebo jeho pomocník v ruce. Střížek se vložil mezi razidla a prudkým úderem kladiva došlo k přenesení motivu na kov.

Výsledkem byly jedinečné kusy – často s drobnými odchylkami, deformacemi nebo vyosenými nápisy. Tyto rozdíly dnes pomáhají numismatikům určovat jednotlivé emise, mincovny nebo dokonce ruce konkrétního mincmistra.

2. Razidla a výtvarné zpracování ve středověku

Každé razidlo bylo ručně vyráběno rytcem, často s velkou uměleckou invencí. Používaly se motivy panovníka, svatých, heraldiky nebo náboženské symboly. Razidla nevydržela mnoho úderů – jejich životnost byla omezená, a proto se často nahrazovala novými verzemi, což vysvětluje časté varianty typů.

Ražba mincí byla tehdy privilegium panovníka, šlechtice nebo města, které mělo od panovníka ražební právo. Mince tedy nesly nejen ekonomickou, ale i politickou a ideologickou hodnotu.

3. Přechod ke strojové výrobě: technická revoluce v 17.–19. století

Ve středověku a raném novověku začínaly mincovny zavádět mechanické lisy poháněné klikou nebo vodním kolem. Ve Francii se kolem roku 1550 začal používat šroubový lis, který umožnil přesnější a jednotnější ražbu.

Největší skok ale přišel v 19. století s průmyslovou revolucí. Parou nebo elektřinou poháněné lisy umožnily masovou produkci, vysokou přesnost a stejnoměrnou kvalitu mincí. Ražba přestala být závislá na fyzické síle a stala se strojově řízeným procesem. Zavedlo se vroubkování hran a ochranné prvky proti padělání.

4. Moderní ražba mincí: preciznost, automatizace, bezpečnost

Dnešní ražba mincí je kombinací inženýrství, chemie, informatiky a logistiky. Proces v moderní mincovně (např. České mincovny nebo Münze Österreich) probíhá ve více fázích:

  1. Příprava slitiny: Nejčastěji se používá měď, zinek, nikl nebo drahé kovy (Ag, Au). Slitiny se taví a odlévají do pásů.
  2. Vykrajování střižků: Pásy se lisují do tvaru budoucích mincí (kulaté disky).
  3. Žíhání a čištění: Střižky se změkčují v peci, čistí a suší.
  4. Ražba: Probíhá pod velkým tlakem (až 800 tun), přičemž se motiv vtlačuje do kovu.
  5. Kontrola kvality: Každá mince se opticky i váhově ověřuje. Chyby se automaticky vyřazují.

Součástí výroby jsou také bezpečnostní prvky – mikrotexty, latentní obrazy nebo skryté značky, které chrání mince proti padělání.

5. Umění moderní mince: od návrhu k hotovému kusu

Moderní mince nezačíná v lisovně, ale v ateliéru. Umělecký návrh vytváří medailér nebo sochař na základě zadání mincovny či státu. Návrh je nejprve kreslený, pak digitálně modelovaný a následně převeden na razidla – buď ručně, nebo laserem.

Současné mince tak kombinují umělecký záměr, funkční prvky a strojovou přesnost. U sběratelských a pamětních mincí se často používá více technik: proof ražba (zrcadlový povrch), barevný tisk, vložené kameny nebo kombinace kovů.

6. Shrnutí

Od úderu kladiva ve středověké dílně po tisícové lisy v moderních halách – cesta mincí od minulosti k současnosti je příběhem technologického i kulturního vývoje. Ať už sbíráte groše Václava II., dukáty Františka Josefa nebo investiční stříbrné mince dnešní doby, vždy držíte v ruce výsledek řemesla, které se neustále vyvíjí – ale zároveň stále ctí svou tradici.