Představte si město, které po tři století zásobovalo celou Evropu stříbrnými mincemi a jehož bohatství přesahovalo i královskou Prahu. Kutná Hora nebyla jen obyčejným hornickým městem – byla to skutečná pokladnice českých králů, jejíž stříbrné doly financovaly nejvelkolepější stavby střední Evropy a jejíž pražské groše se staly uznávanou mezinárodní měnou svého času. Vydejte se s námi na cestu do minulosti města, které navždy změnilo historii českého mincovnictví a dolování drahých kovů.
Tajemné počátky: Od cisterciáků k prvním havířům
Historie kutnohorského stříbra sahá mnohem hlouběji do minulosti, než by mnozí čekali. První stříbrné mince s nápisem "MALIN CIVITAS" razili již Slavníkovci v letech 985-995 na svém hradišti Malíně, které dnes tvoří součást Kutné Hory. Tyto denáry dokazují, že o existenci stříbrných nalezišť věděli už naši předkové před více než tisíciletím.
Významná těžba stříbra začala ve 13. století. Podle místní legendy cisterciácký mnich při práci na poli objevil tři stříbrné pruty a místo nálezu označil svou kutnou – částí svého habitu. Odtud by měl pocházet název "Kutná Hora". Historicky pravděpodobnější je však vysvětlení spojené s hornickou činností zvanou "kutání", tedy dobýváním stříbrných rud z podzemí.
Kolem roku 1260 dostala již blízká města Čáslav a Kolín horní právo, což nasvědčuje tomu, že se v okolí aktivně těžilo stříbro. První písemná zmínka o "obyvatelích od Hory" pochází z roku 1276. Ve druhé polovině 13. století pak začal masivní příliv horníků z různých koutů Evropy – proces, který historici nazývají "velkým sběhem na Kutnou Horu".
Zlatý věk kutnohorského stříbra
Skutečný rozmach Kutné Hory začal za vlády Václava II., který kolem roku 1300 vydal revoluční Královský horní zákon neboli "Ius regale montanorum". Tento právní dokument, vytvořený ve spolupráci s italským právníkem Goziem z Orvieta, představoval nejpokrokovější horní legislativu svého času a stanovil královská práva nad těžbou stříbra i mincovnictvím.
Pod vedením italských odborníků z Florencie vznikla v nové mincovně roku 1300 budova, která se dodnes jmenuje Vlašský dvůr. Zde se začaly razit věhlasné pražské groše o váze 3,5 - 3,7 gramu stříbra – jedna z nejdůležitějších mincí tehdejší Evropy. Tyto mince se díky své vysoké kvalitě a stálé váze rychle rozšířily po celém kontinentu a staly se de facto mezinárodní měnou.
Největšího rozkvětu dosáhla Kutná Hora za vlády Jana Lucemburského, který městu v roce 1318 udělil privilegium královského města a roku 1377 bylo povýšeno dokonce na město České koruny. V té době tvořila kutnohorská těžba stříbra jednu třetinu evropské produkce tohoto drahého kovu. Bohatství z místních dolů – zejména ze slavné šachty Osel – financovalo Karlovy velkolepé stavby včetně chrámu svatého Víta a Karlštejna.
Vlašský dvůr: Srdce královské mincovny
Vlašský dvůr nebyl jen mincovnou – byl to skutečný ekonomický mozek českého království. V jeho síních se konaly zemské sněmy a důležitá státnická jednání. Roku 1409 zde byl podepsán Dekret kutnohorský, který reorganizoval pravomoci na pražské univerzitě ve prospěch českých studentů a učitelů.
Nejslavnější událostí v historii Vlašského dvora byla královská volba v květnu 1471, kdy byl mladý polský princ Vladislav II. Jagellonský zvolen českým králem. Stal se tak jediným panovníkem v celé české historii, který nebyl zvolen v Praze, ale právě v Kutné Hoře – důkaz obrovského politického významu tohoto stříbrného města.
Ve 14. století vynášela urbura – královská daň z těžby – králi 100 až 200 hřiven stříbra týdně. V době panování Václava II. činila roční těžba asi 10 tun čistého stříbra. Pro představu: toto množství stačilo na výrobu více než 2 milionů pražských grošů ročně!
Husitské bouře a cesta k obnově
Husitské války přinesly Kutné Hoře těžkou zkoušku. Město bylo dvakrát vypáleno v letech 1422 a 1424, mnoho německých horníků uprchlo a důlní činnost se téměř zastavila. Mincovna byla uzavřena a řada dolů se zřítila nebo byla záměrně zasypána.
Obnova přišla až za vlády Jiřího z Poděbrad, kdy zvýšení produkce stříbra umožnilo roku 1469 obnovit ražbu pražského groše. Jagellonské období pak přineslo další rozkvět – tentokrát se těžba přesunula na nová ložiska, především na Staročeské pásmo. Pokračovala stavba chrámu svaté Barbory a vznikaly další významné stavby včetně Kamenného domu.
Sociální proměna: Od zemědělské krajiny k hornickému velkoměstu
Příchod tisíců horníků z různých koutů Evropy zcela proměnil charakter původně zemědělského regionu. Kutná Hora se během několika desetiletí proměnila z malé osady v druhé největší město českého království s více než 20 000 obyvateli. Tento demografický boom vyžadoval rychlé budování infrastruktury – kromě dolů a hutí vznikaly kostely, špitály, lázně, pivovary a tržiště.
Hornická komunita byla národnostně velmi pestrostá. Vedle Čechů zde pracovali Němci, Italové, Rakušané i horníci z dalších evropských regionů. Každá skupina přinášela své odborné znalosti a technologie, což významně přispělo k technickému pokroku kutnohorského dolování. Vznikla zde specifická hornická kultura s vlastními tradicemi, řemeslnými cechy a právním systémem.
Město vybudovalo pokročilý systém sociální péče. První hornický špitál v Čechách založený roku 1324 poskytoval péči zraněným havířům, což bylo pro tehdejší dobu výjimečné. Hornické právo garantovalo havířům určitá privilegia včetně nároku na podíl z vytěžené rudy, což motivovalo k vyšší produktivitě práce.
Technologie a postupy středověké těžby
Kutnohorští havíři vyvinuli pokročilé metody těžby, které byly pro svou dobu revoluční. Hlubinná těžba dosahovala již ve 14. století hloubek přesahujících 200 metrů, což byl na tehdejší dobu technický zázrak. Slavný důl Osel patřil až do poloviny 16. století k nejhlubším a nejbohatším kutnohorským dolům.
Město vybudovalo sofistikovaný systém odvodňovacích štol, které umožňovaly těžbu i ve velkých hloubkách. Dodnes zachovaná středověká štola mezi muzeem a chrámem svaté Barbory, objevená až v roce 1967, dokládá vysokou úroveň středověkého důlního inženýrství.
Organizace práce byla přísně regulována hornickými zákony. Vznikla zde instituce královského zástupce, který dohlížel na těžbu a vybíral královskou daň. První hornický špitál v Čechách byl založen v Kutné Hoře již v roce 1324, což svědčí o pokročilé sociální péči o havíře.
Úpadek velkého stříbrného města
Začátek konce přišel v 16. století ze dvou směrů. Jednak se vytěžená ložiska postupně vyčerpávala a náklady na těžbu rostly, jednak začalo do Evropy proudit levné stříbro z amerických kolonií. Španělské galeony vozily z Nového světa obrovské množství stříbra, které dramaticky snížilo jeho cenu na evropských trzích.
Po roce 1530 začal výnos dolů rapidně klesat, šachty se zalévaly vodou a postupně se opouštěly. Roku 1547 ztratilo město po stavovském odporu část svých svobod a v roce 1550 se přestaly razit pražské groše – skončila tak více než 250letá éra kutnohorského mincovnictví.
Třicetiletá válka pak byla poslední ranou. Město bylo několikrát drancováno švédskými vojsky, v letech 1639 a 1643 způsobily švédské vpády obrovské škody. Z někdejší pokladnice českých králů se postupně stalo spící provinciální městečko.
Odkaz pro dnešní numismatiky a sběratele
Ačkoliv velká éra kutnohorského dolování skončila, odkaz tohoto výjimečného města žije dál. Pražské groše patří dodnes k nejhledanějším mincím českých sběratelů. Jejich kvalitní stříbro, precizní ražba a historický význam z nich činí skutečné klenoty numismatických sbírek.
Pro investory do drahých kovů představuje kutnohorská historie důležité ponaučení o cyklické povaze těžby a o tom, jak technologické inovace nebo nové zdroje mohou zásadně změnit trh se stříbrem. České stříbro si díky kutnohorské tradici vybudovalo pověst vysoké kvality, která přetrvává dodnes.
Moderní ražby a pamětní mince věnované Kutné Hoře připomínají slavnou minulost a jsou oblíbené mezi sběrateli, kteří si váží historických souvislostí a příběhů, které každá mince vypráví. Investiční stříbrné mince dnešní doby navazují na tisíciletou tradici českého mincovnictví, jejíž zlatý věk právě v Kutné Hoře dosáhl svého vrcholu.
Město, které napsalo dějiny stříbra
Kutná Hora nebyla jen hornickým městem – byla to metropole středověkého stříbra, jejíž vliv sahál daleko za hranice českých zemí. Za tři století své největší slávy vytěžila odhadem 2500 tun stříbra a razila miliony mincí, které putovaly po celé Evropě.
Dnes, kdy je Kutná Hora zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO, můžeme jejím prostřednictvím pochopit, jak těžba drahých kovů formovala civilizaci a jak úzce jsou spojeny dějiny peněz s dějinami celé společnosti. Pro každého sběratele nebo investora do drahých kovů představuje příběh Kutné Hory fascinující lekcí z historie, která odhaluje, jak se rodily základy moderní ekonomiky.
Miroslav Uďan