Americká válka za nezávislost
Americká válka za nezávislost byla válka třinácti britských kolonií proti Velké Británii v letech 1775–1783, ze které vzešly Spojené státy americké. Kolonie vyhlásily nezávislost 4. července 1776 a Británie ji uznala pařížským mírem 3. září 1783. Válku povstalci financovali tiskem papírových peněz.
| Trvání | 19. dubna 1775 – 3. září 1783 |
|---|---|
| Strany | třináct kolonií, od 1778 Francie a od 1779 Španělsko proti Velké Británii |
| Deklarace nezávislosti | 4. července 1776 |
| Rozhodující vítězství | obléhání Yorktownu, 1781 |
| Konec | pařížský mír 3. září 1783 |
| Válečné peníze | kontinentální papírové peníze od roku 1775, oběh skončil v květnu 1781 |
| Nová měna | dolar dělený na 100 centů, mincovní zákon z 2. dubna 1792 |
Historie
Spor začal o daně. Britský parlament zdaňoval kolonie, které v něm neměly zastoupení, a heslo „žádné zdanění bez zastoupení“ se stalo hlavním argumentem odporu. Roku 1773 se napětí vyhrotilo bostonským pitím čaje.
Boje začaly 19. dubna 1775 u Lexingtonu a Concordu a 4. července 1776 přijal kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti. Vojensky byly kolonie slabší, ale těžily z domácího terénu a z toho, že Británie válčila za oceánem. Zlom přinesla v říjnu 1777 kapitulace britského sboru generála Johna Burgoyna u Saratogy. V únoru 1778 uzavřela s povstalci spojenectví Francie a roku 1779 vstoupilo do války i Španělsko.
Rozhodlo vítězství armády George Washingtona při obléhání Yorktownu roku 1781, po kterém Británie přistoupila k jednání. Pařížským mírem z 3. září 1783 uznala nezávislost Spojených států. Francie vydala na podporu války přes miliardu livrů a dluhy, které jí tím narostly, přispěly k finanční krizi, z níž o šest let později vzešla Velká francouzská revoluce.
Peníze revoluce
Kongres neměl pravomoc vybírat daně, a tak válku financoval tiskem papírových peněz, takzvaných kontinentálních peněz (Continental currency). Vydávalo se jich stále víc, jejich hodnota se hroutila a v květnu 1781 přestaly obíhat. V angličtině po nich zůstal obrat not worth a Continental, tedy „nemá to cenu ani kontinentálka“. Po přijetí ústavy je bylo možné vyměnit za státní dluhopisy v jednom procentu nominální hodnoty.
Vlastní ražba byla v koloniích výjimkou. Massachusettský sněm zřídil roku 1652 bez svolení anglické vlády mincovnu v Bostonu, kterou vedl mincmistr John Hull a kterou Angličané roku 1682 zavřeli; její šilinky s borovicí nesou letopočet 1652. V oběhu proto kolovaly hlavně cizí mince, především španělské osmireálové mince z amerického stříbra ražené v Potosí, Limě a Mexiku. Jejich rozšíření vedlo k tomu, že se peníze nového státu počítaly v dolarech, a ne v librách. Španělské mince zůstaly v USA zákonným platidlem až do roku 1857.
Řádné mincovnictví přišlo až po válce. Mincovní zákon z 2. dubna 1792 zřídil mincovnu ve Filadelfii, tehdejším hlavním městě, a zavedl dolar dělený na sto centů – po Rusku, které zavedlo desetinnou měnu roku 1704, jednu z prvních desetinných měn na světě. Hodnotou se dolar rovnal španělskému dolaru a obsahoval 371,25 grainu čistého stříbra.
