Americká válka za nezávislost

Americká válka za nezávislost byla válka třinácti britských kolonií proti Velké Británii v letech 1775–1783, ze které vzešly Spojené státy americké. Kolonie vyhlásily nezávislost 4. července 1776 a Británie ji uznala pařížským mírem 3. září 1783. Válku povstalci financovali tiskem papírových peněz.

Trvání 19. dubna 1775 – 3. září 1783
Strany třináct kolonií, od 1778 Francie a od 1779 Španělsko proti Velké Británii
Deklarace nezávislosti 4. července 1776
Rozhodující vítězství obléhání Yorktownu, 1781
Konec pařížský mír 3. září 1783
Válečné peníze kontinentální papírové peníze od roku 1775, oběh skončil v květnu 1781
Nová měna dolar dělený na 100 centů, mincovní zákon z 2. dubna 1792

Historie

Spor začal o daně. Britský parlament zdaňoval kolonie, které v něm neměly zastoupení, a heslo „žádné zdanění bez zastoupení“ se stalo hlavním argumentem odporu. Roku 1773 se napětí vyhrotilo bostonským pitím čaje.

Boje začaly 19. dubna 1775 u Lexingtonu a Concordu a 4. července 1776 přijal kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti. Vojensky byly kolonie slabší, ale těžily z domácího terénu a z toho, že Británie válčila za oceánem. Zlom přinesla v říjnu 1777 kapitulace britského sboru generála Johna Burgoyna u Saratogy. V únoru 1778 uzavřela s povstalci spojenectví Francie a roku 1779 vstoupilo do války i Španělsko.

Rozhodlo vítězství armády George Washingtona při obléhání Yorktownu roku 1781, po kterém Británie přistoupila k jednání. Pařížským mírem z 3. září 1783 uznala nezávislost Spojených států. Francie vydala na podporu války přes miliardu livrů a dluhy, které jí tím narostly, přispěly k finanční krizi, z níž o šest let později vzešla Velká francouzská revoluce.

Peníze revoluce

Kongres neměl pravomoc vybírat daně, a tak válku financoval tiskem papírových peněz, takzvaných kontinentálních peněz (Continental currency). Vydávalo se jich stále víc, jejich hodnota se hroutila a v květnu 1781 přestaly obíhat. V angličtině po nich zůstal obrat not worth a Continental, tedy „nemá to cenu ani kontinentálka“. Po přijetí ústavy je bylo možné vyměnit za státní dluhopisy v jednom procentu nominální hodnoty.

Vlastní ražba byla v koloniích výjimkou. Massachusettský sněm zřídil roku 1652 bez svolení anglické vlády mincovnu v Bostonu, kterou vedl mincmistr John Hull a kterou Angličané roku 1682 zavřeli; její šilinky s borovicí nesou letopočet 1652. V oběhu proto kolovaly hlavně cizí mince, především španělské osmireálové mince z amerického stříbra ražené v Potosí, Limě a Mexiku. Jejich rozšíření vedlo k tomu, že se peníze nového státu počítaly v dolarech, a ne v librách. Španělské mince zůstaly v USA zákonným platidlem až do roku 1857.

Řádné mincovnictví přišlo až po válce. Mincovní zákon z 2. dubna 1792 zřídil mincovnu ve Filadelfii, tehdejším hlavním městě, a zavedl dolar dělený na sto centů – po Rusku, které zavedlo desetinnou měnu roku 1704, jednu z prvních desetinných měn na světě. Hodnotou se dolar rovnal španělskému dolaru a obsahoval 371,25 grainu čistého stříbra.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet