Dánské království

Dánské královstvíDánské království je konstituční monarchie v severní Evropě s hlavním městem Kodaní. Patří k němu i autonomní Faerské ostrovy a Grónsko. Jako jednotné království se formovalo v 10. století; nejstarší známá dánská mince pochází z let 825–840. Měnou je od roku 1875 dánská koruna.

Státní zřízení konstituční monarchie (ústava z 5. června 1849)
Hlavní město Kodaň
Součásti Dánsko, Faerské ostrovy, Grónsko
Panovník Frederik X. (od roku 2024)
Měna dánská koruna (DKK), od 1. ledna 1875
Nejstarší známá dánská mince penny z let 825–840
První mince se jménem krále Sven I. Vidlí vous, kolem roku 995

Historie

Dánské království se jako jednotný stát formovalo v 10. století. Z doby krále Gorma Starého a jeho syna Haralda I. Modrozuba (958–986) pocházejí runové kameny v Jellingu. Na větším z nich Harald uvádí, že získal celé Dánsko a Norsko a učinil Dány křesťany, a proto se mu přezdívá „křestní list Dánska“. Nejstarší dochovanou zmínku jména Dánsko na dánském území nese menší, starší kámen, který dal Gorm postavit své manželce Thyře.

Haraldův vnuk Knut II. Veliký vládl v Anglii od roku 1016 a v Dánsku v letech 1018–1035 a spojil Dánsko, Anglii a Norsko do takzvané Severské říše. Po jeho smrti se říše rozpadla, Dánsko si však udrželo postavení významné severoevropské moci.

Ve 12. a 13. století vládli Valdemar I. Veliký (1157–1182) a jeho syn Valdemar II. Vítězný (1202–1241). Valdemar II. ovládl Holštýnsko a Lübeck a roku 1219 připojil k dánskému státu Estonsko. Severoněmecká území ztratil v době svého zajetí a jejich ztrátu zpečetila porážka u Bornhövedu roku 1227.

Kalmarská unie (1397–1523) spojila pod dánskou královnou Markétou I. Dánskou všechna tři severská království – Dánsko, Norsko a Švédsko. Unie byla často narušována švédskými pokusy o osamostatnění a skončila roku 1523 nástupem Gustava Vasy na švédský trůn; Dánsko a Norsko zůstaly spojeny dál.

16. a 17. století bylo ve znamení soupeření se Švédskem o nadvládu v Baltu. Mírem v Roskilde roku 1658 přišlo Dánsko o provincie Skåne, Halland a Blekinge, které už zůstaly švédské. Roku 1660 zavedl Frederik III. Dánský dědičnou absolutní monarchii. Kielskou smlouvou roku 1814 se Dánsko vzdalo Norska ve prospěch švédského krále, ponechalo si však Island, Faerské ostrovy a Grónsko.

Absolutismus ukončila ústava z 5. června 1849, s níž se Dánsko stalo konstituční monarchií. Roku 1864 prohrálo válku s Pruskem a Rakouskem a přišlo o Šlesvicko a Holštýnsko. Panovníkem je od roku 2024 Frederik X.

Dánské mincovnictví

Nejstarší známou dánskou mincí je penny z let 825–840. Soustavnější ražbu představují křížové mince připisované Haraldu I. Modrozubovi z konce 10. století. Kolem roku 995 dal Sven I. Vidlí vous razit minci se svým jménem a královským titulem podle anglického vzoru, penny Ethelreda II. s křížem na rubu; Dánská národní banka ji označuje za první oficiální dánskou minci. Organizovanou ražbu ve větším rozsahu zavedl ve 20. letech 11. století Knut II. Veliký; mince se razily mimo jiné v Roskilde, Odense, Ribe, Viborgu a Hedeby.

V polovině 12. století se v některých dánských mincovnách razily i jednostranné brakteáty podle německých vzorů. Za Valdemarů se ražba vrátila k oboustranným penízům běžné hmotnosti a velikosti.

V novověku tvořil základ dánské měny rigsdaler (říšský tolar), který se dělil na marky a skillinky. Po státním bankrotu roku 1813 ho nahradil rigsbankdaler v hodnotě poloviny speciedaleru.

Roku 1873 vznikla Skandinávská měnová unie a 1. ledna 1875 nahradila rigsdaler dánská koruna v poměru 2 koruny za 1 rigsdaler. Koruna platí dodnes; Dánsko nepřijalo euro a kurz koruny je k euru vázán v mechanismu ERM II.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet