Zákaznická podpora:+420 724 191 052
    Domů / Slovník pojmů / Hedging

    Hedging

    Ryzí kovHedging představuje investiční strategii, při které jsou drahé kovy – především zlato, stříbro, platina a palladium – využívány jako účinné zajištění (pojistka) proti inflaci, měnovému riziku, ekonomické nejistotě nebo geopolitickým krizím. Tento přístup vychází z historické zkušenosti, že fyzické drahé kovy si zachovávají reálnou hodnotu v dobách, kdy papírové měny ztrácejí kupní sílu nebo když finanční trhy procházejí turbulencemi. Hedging pomocí drahých kovů je proto klíčovou součástí diverzifikace investičního portfolia, která pomáhá snižovat celkové riziko a chránit majetek v období ekonomických otřesů.

    Historie

    Koncept využívání drahých kovů jako ochrany proti ekonomickým rizikům sahá hluboko do historie lidstva. Již starověké civilizace v Egyptě, Mezopotámii a Číně používaly zlato a stříbro jako stabilní uchovatele hodnoty. Formálnější pojetí hedgingu se začalo rozvíjet v 17. století s rozvojem mezinárodního obchodu, kdy obchodníci využívali drahé kovy k zajištění proti výkyvům měnových kurzů. Zásadním obdobím bylo 18. a 19. století, kdy fungoval zlatý standard, který přímo vázal hodnotu měn na zlato. Po zrušení zlatého standardu v roce 1971 (tzv. Nixonův šok), kdy USA jednostranně ukončily směnitelnost dolaru za zlato, význam drahých kovů jako hedgingového nástroje paradoxně vzrostl. V 70. letech, během období vysoké inflace, se hodnota zlata zvýšila více než desetinásobně. Moderní koncept hedgingu pomocí drahých kovů se plně rozvinul po světové finanční krizi v letech 2008-2009, kdy centrální banky začaly s politikou kvantitativního uvolňování, což vedlo k obavám z dlouhodobé inflace a znehodnocení měn. V současnosti představuje hedging prostřednictvím drahých kovů standardní přístup nejen pro individuální investory, ale i pro institucionální subjekty jako jsou penzijní fondy, suverénní fondy a dokonce i centrální banky.

    Hedging pomocí drahých kovů lze v praxi realizovat několika způsoby. Nejzákladnější formou je přímé vlastnictví fyzických drahých kovů ve formě investičních slitků, mincí nebo cihel, které jsou skladovány buď vlastníkem, nebo v profesionálních úschovnách. Další možností je investice do burzovně obchodovaných fondů (ETF) krytých fyzickými drahými kovy, které nabízejí větší likviditu a nižší transakční náklady. Pro pokročilejší investory existují také futures kontrakty a opce na drahé kovy, které umožňují sofistikovanější hedgingové strategie. Významným faktorem při rozhodování o konkrétní formě hedgingu je poměr mezi likviditou a bezpečností – fyzické kovy poskytují nejvyšší bezpečnost, ale mají nižší likviditu, zatímco derivátové instrumenty nabízejí vysokou likviditu, ale jsou spojeny s protistranným rizikem. Z hlediska alokace portfolia se tradičně doporučuje vyčlenit na drahé kovy jako hedgingové aktivum přibližně 5-15% celkového investičního portfolia, přičemž konkrétní podíl závisí na individuální rizikové toleranci investora a aktuální ekonomické situaci.

    Význam pro investory a sběratele

    Hedging prostřednictvím drahých kovů představuje pro investory klíčovou defenzivní strategii, která nabývá na významu zejména v dobách zvýšené ekonomické nejistoty. Hlavními výhodami tohoto přístupu jsou: ochrana před inflací, neboť drahé kovy si historicky zachovávají kupní sílu i v dobách růstu cenové hladiny; diverzifikace portfolia díky nízké nebo negativní korelaci drahých kovů s tradičními finančními aktivy; zajištění proti měnovému riziku, protože hodnota drahých kovů není závislá na stabilitě konkrétní měny; a ochrana před systémovými riziky finančního systému. Pro sběratele numismatického materiálu představuje hedgingový aspekt dodatečnou výhodu, kdy vedle sběratelské hodnoty získávají i ekonomické zajištění proti negativním trendům.

    Příklady

    Mezi nejběžnější formy hedgingu pomocí drahých kovů patří:

    Zajímavosti

    • V dobách extrémní ekonomické nejistoty nebo válečných konfliktů sloužilo zlato jako "hedge posledního útočiště", který pomohl mnoha rodinám zachránit majetek – například během druhé světové války nebo při útěku před totalitními režimy.
    • Centrální banky po celém světě v posledních letech výrazně zvyšují své zlaté rezervy, což je interpretováno jako forma národního hedgingu proti potenciální nestabilitě globálního měnového systému.
    • Starověký římský císař Marcus Aurelius údajně prohlásil, že "ten, kdo kontroluje zlato, kontroluje veškerou měnu" – tato myšlenka zůstává relevantní i po téměř 2000 letech a vystihuje podstatu hedgingu pomocí drahých kovů.