Jindřich III. Černý

Jindřich III. Černý byl císař Svaté říše římské vládnoucí v letech 1046–1056, který představoval vrchol moci sálské dynastie a císařské autority ve středověké Evropě. Jeho vláda znamenala období největšího rozmachu císařské moci nad papežstvím, když na synodě v Sutri roku 1046 sesadil tři soupeřící papeže a dosadil vlastního kandidáta. Pro české dějiny byl významný jako spojenec knížete Břetislava I. a podporovatel pražského biskupství.

Historie

Jindřich se narodil 28. října 1017 jako syn císaře Konráda II. a jeho manželky Gisely Švábské. Již ve věku devíti let byl roku 1026 zvolen německým králem a o dva roky později korunován v Cáchách. Tato raná volba zajistila kontinuitu sálské dynastie a předešla případným sporům o nástupnictví. Mladý Jindřich vyrůstal na císařském dvoře, kde získal vynikající vzdělání v latinské literatuře, teologii a právu.

Po smrti otce Konráda II. v červnu 1039 se Jindřich ujal vlády jako dvaadvacetiletý zkušený politik. První roky jeho samostatné vlády byly poznamenány bojem o upevnění moci v říši. Musel čelit vzpouře lotrinského vévody Gottfrieda II. a odboji v Burgundsku. V Itálii potlačil povstání milánských měšťanů a obnovil císařskou autoritu v severní Itálii.

Vztahy s českým knížectvím byly zpočátku napjaté. Český kníže Břetislav I. využil oslabení Polska a roku 1039 dobyl Krakov a odvezl do Prahy tělo svatého Vojtěcha. Polský kníže Kazimír I. Obnovitel požádal Jindřicha o pomoc proti české expanzi. Císař vytáhl roku 1040 s velkou armádou do Čech, ale jeho tažení skončilo katastrofou. Němečtí rytíři neznalí terénu zabloudili v českých lesích a utrpěli těžké ztráty při ústupu.

Druhé císařské tažení do Čech roku 1041 bylo úspěšnější. Jindřich tentokrát postupoval opatrněji a s lepší znalostí území. Břetislav I., který čelil současně útoku ze severu, raději uzavřel mír. V Řezně složil Břetislav lenní hold císaři a zavázal se k placení ročního tributu 1200 hřiven stříbra a 30 hřiven zlata. Tento tribut však Čechy ekonomicky nezruinoval a Břetislav si zachoval faktickou nezávislost.

Překvapivě se z bývalých nepřátel stali spojenci. Jindřich III. ocenil Břetislavovy vojenské schopnosti a využíval české vojsko při svých taženích. Břetislav pomohl císaři v bojích proti Uhrám a účastnil se císařských výprav do Itálie. Za tuto věrnost Jindřich podporoval české zájmy, včetně povýšení pražského biskupství a uznání seniorátního řádu – Břetislavových zákonů o nástupnictví.

Vrcholem Jindřichovy moci se stala synoda v Sutri roku 1046. V této době soupeřili o papežský stolec tři papežové – Benedikt IX., Silvestr III. a Řehoř VI. Jindřich svolal synodu, kde byli všichni tři sesazeni pro simeonii a jiné prohřešky. Na císařův návrh byl zvolen nový papež Klement II., který vzápětí korunoval Jindřicha císařem. Tímto aktem dosáhla císařská moc nad církví svého zenitu.

Jindřich jmenoval postupně čtyři německé papeže – Klementa II., Damasa II., Lva IX. a Viktora II. Tito papežové zahájili reformu církve zaměřenou proti simeonii, kněžskému manželství a morálnímu úpadku kléru. Paradoxně tyto reformy, které Jindřich podporoval, později vedly k boji o investituru a oslabení císařské moci nad církví.

V říjnu 1056 zemřel Jindřich III. na hradě Bodfeld v Harzu ve věku pouhých třiceti devíti let. Příčinou smrti byla pravděpodobně malárie, kterou se nakazil během italského tažení. Byl pohřben ve Špýru po boku svého otce Konráda II. Jeho předčasná smrt znamenala konec období silné císařské moci – jeho syn Jindřich IV. zdědil trůn jako šestiletý a říše upadla do dlouhého období regentství a vnitřních bojů.

Hospodářská a měnová politika

Jindřich III. provedl významnou reformu říšského mincovnictví, která ovlivnila i české země. Zavedl jednotnější standard pro ražbu denárů a snažil se omezit právo ražby, které si uzurpovala místní knížata a biskupové. Císařské mincovny v Řezně, Augsburgu a Kostnici razily kvalitní stříbrné denáry s jednotnou váhou kolem 1,5 gramu, které se staly vzorem pro okolní země.

Český tribut placený Jindřichovi představoval významnou položku císařských příjmů. Roční platba 1200 hřiven stříbra odpovídala přibližně 250 kilogramům drahého kovu. Tyto prostředky císař používal na financování italských tažení a výstavbu hradů na východní hranici říše. České stříbro z kutnohorských dolů tak nepřímo financovalo císařskou expanzi.

Za Jindřichovy vlády se rozvíjel dálkový obchod mezi Západem a Východem. Praha se stala důležitou zastávkou na obchodní cestě z Řezna do Krakova a dále do Kyjeva. Císař podporoval kupce poskytováním ochranných listin a zakládáním tržních míst. Celní poplatky z tohoto obchodu plnily císařskou i knížecí pokladnu.

Jindřich založil několik nových měst a podporoval kolonizaci východních oblastí říše. Zvláštní privilegia udělil městu Norimberk, které se díky císařské přízni stalo významným obchodním centrem. Rozvoj městské ekonomiky vedl k postupnému přechodu od naturálního k peněžnímu hospodářství.

Zajímavosti

• Černý král – Přízvisko "Černý" získal podle tmavé pleti a vlasů, což bylo u Sálců neobvyklé, někteří kronikáři to připisovali jeho melancholické povaze
• Trojjazyčný panovník – Jindřich ovládal kromě němčiny plynně latinu a francouzštinu, což mu umožňovalo jednat přímo s církevními hodnostáři
• Zázračné uzdravení – Kronikáři popisují, jak se Jindřich zázračně uzdravil z těžké nemoci po modlitbách u hrobu svatého Benedikta v Monte Cassinu
• Největší armáda – Při druhém tažení do Čech vedl Jindřich údajně 60 000 mužů, což bylo jedno z největších vojsk raného středověku
• Manželka z rodu Přemyslovců – Jeho druhá žena Anežka z Poitou byla příbuzná českých Přemyslovců přes babičku Adlétu Bílou
• Poslední silný císař – Jindřichova smrt znamenala konec období, kdy císař mohl sesazovat papeže – jeho syn Jindřich IV. musel později stát bos před papežem v Canosse