Karel II. Eugen
Karel II. Eugen Württemberský (11. února 1728 Brusel – 24. října 1793 Hohenheim) byl württemberský vévoda od roku 1737, samostatně vládl v letech 1744–1793. Absolutistický panovník s nákladným dvorem se přel se stavy až do dědičného smíru roku 1770; založil Karlovu školu a dnešní Württemberskou zemskou knihovnu.
| Život | 11. února 1728 Brusel – 24. října 1793 Hohenheim |
|---|---|
| Země | Württemberské vévodství |
| Nástup | 1737, do roku 1744 pod poručnickou správou |
| Samostatná vláda | 1744–1793 |
| Dohoda se stavy | Erbvergleich roku 1770 |
| Vzdělávání | Karlsschule, založená roku 1770 |
| Nástupci | bratři Ludvík Eugen a Fridrich Eugen |
| Mince | Například konvenční tolar 1759 ze Stuttgartu |
Historie
Karel Eugen se narodil 11. února 1728 v Bruselu jako nejstarší syn vévody Karla Alexandra Württemberského a Marie Augusty Thurn-Taxisové. Po otcově smrti roku 1737 se stal vévodou jako devítiletý; za něj vládli poručníci Karel Rudolf Württembersko-Neuenstadtský a Karel Fridrich Württembersko-Olešnický. Vzdělání získal na dvoře pruského krále Fridricha II. Velikého, kde ho hudbě učil Carl Philipp Emanuel Bach. Roku 1744 byl v šestnácti letech prohlášen zletilým. Roku 1748 se v Bayreuthu oženil s Alžbětou Frederikou Žofií Braniborsko-Bayreuthskou; manželé od konce 50. let žili odděleně, rozvedeni však nikdy nebyli. Jejich jediná dcera zemřela roku 1751 ve věku třinácti měsíců.
Za sedmileté války se Karel Eugen přidal ke spojenectví Rakouska a Francie proti Prusku a Británii a přijímal francouzské subsidie. Württemberská vojska utrpěla opakované porážky a jejich zbytky se roku 1760 vrátily do posádek. Spor se zemskými stavy o daně a vévodovy absolutistické nároky vyústil roku 1764 v žalobu stavů u říšské dvorské rady. Spor skončil roku 1770 dědičným smírem (Erbvergleich), který vévodovu moc omezil.
Karel Eugen nechal od roku 1763 stavět zámek Solitude a kolem roku 1765 sídlil jeho dvůr v Ludwigsburgu. Roku 1761 založil ve Stuttgartu akademii umění, roku 1765 v Ludwigsburgu veřejnou vévodskou knihovnu, dnešní Württemberskou zemskou knihovnu, a roku 1770 na Solitude vzdělávací ústav, z něhož vyrostla Vysoká Karlova škola (Hohe Karlsschule). Roku 1785 se morganaticky oženil s Františkou z Hohenheimu. Zemřel 24. října 1793 na zámku Hohenheim a byl pohřben v kryptě ludwigsburského zámku. Protože neměl legitimního syna, vystřídali se po něm na trůnu jeho bratři Ludvík Eugen a Fridrich Eugen.
Mince a medaile
Konvenční tolar z roku 1759 ze stuttgartské mincovny nese na líci obrněné poprsí vévody s opisem CAROLVS D G DVX WURT & T, na rubu znak s pěti přilbami, heslo PROVIDE ET CONSTANTER a označení 10 – FM, tedy deset tolarů z kolínské hřivny ryzího stříbra podle konvenční měny. Za poručnické vlády nesly ražby jméno a poprsí administrátora: výtěžní tolar z roku 1740 z dolu Christophstal ukazuje Karla Fridricha Württembersko-Olešnického jako poručníka mladého vévody. Karlovu školu připomínají stříbrné medaile s vévodovým poprsím od medailérů Johanna Martina Bückleho a Adama Rudolfa Wernera.
