Kreditní peníze

Kreditní peníze jsou mince, jejichž nominální hodnota je pevně stanovena zákonem nebo nařízením, ale jejich vnitřní hodnota materiálu je výrazně nižší než hodnota vyznačená. Název pochází z latinského credere (věřit), protože příjemce musí věřit v jejich stanovenou hodnotu. Jedná se o protiklad k mincím s reálnou hodnotou, kde hodnota kovu odpovídá nominální hodnotě mince.

Historie

Koncept kreditních peněz vznikl postupně s rozvojem moderního měnového systému, kdy se státy snažily řešit nedostatek drahých kovů pro ražbu mincí. V českých zemích první kreditní mince razila z mědi Marie Terezie od roku 1759, známé jako grešle. Tento krok představoval zásadní změnu v měnovém systému habsburské monarchie. Zavedení kreditních peněz umožnilo státu razit více mincí při nižších nákladech a lépe kontrolovat peněžní oběh. Postupně se tento systém rozšířil napříč Evropou a stal se základem moderního měnictví.

Kreditní peníze vznikají na základě zákonného nařízení nebo patentu, kde je přesně stanovena jejich nominální hodnota a povinnost je přijímat jako platební prostředek. Na rozdíl od mincí z drahých kovů, kde hodnota materiálu přibližně odpovídala nominální hodnotě, jsou kreditní peníze razeny z levnějších kovů jako měď, nikl nebo slitiny. Jejich hodnota je tedy založena na důvěře v emitenta a zákonné podpoře státu. Nominální hodnota je na mincích přímo vyznačena a musí být respektována při obchodních transakcích. Moderní technologie ražby umožňují vytváření složitých bezpečnostních prvků, které ztěžují padělání těchto mincí.

Zajímavosti

• V současnosti jsou všechny oběžné mince v podstatě kreditními penězi, včetně eurocentů a českých korun
• Papírové bankovky představují nejčistší formu kreditních peněz, kde hodnota materiálu je zanedbatelná oproti nominální hodnotě
• Marie Terezie zavedla měděné grešle částečně kvůli nedostatku stříbra pro ražbu tradičních mincí
• Někteří sběratelé preferují historické kreditní mince právě pro jejich zajímavý přechod od reálhodnotného měnictví