Maxmilián III. Josef
Maxmilián III. Josef Bavorský (1727-1777) byl bavorský kurfiřt vládnoucí v letech 1745-1777, poslední panovník z přímé wittelsbašské linie, který se proslavil jako osvícený absolutista modernizující Bavorsko během druhé poloviny 18. století a jehož bezdětná smrt vyvolala válku o bavorské dědictví. Maxmilián III. Josef je v numismatice významný díky bavorským tolarům a dukatům s portréty osvíceného kurfiřta a motivy odrážejícími hospodářský rozvoj a kulturní reformy.
Historie
Maxmilián se narodil 28. března 1727 v Mnichově jako syn bavorského kurfiřta Karla Albrechta (pozdějšího císaře Karla VII.) a Marie Amálie Rakouské. Vyrůstal během války o rakouské dědictví, kdy jeho otec získal císařskou korunu, ale Bavorsko bylo okupováno rakouskými vojsky. Tyto zkušenosti ho naučily opatrnosti v zahraniční politice a zaměření na vnitřní rozvoj země.
Nástup na trůn roku 1745 po smrti otce přinesel osmnáctiletému Maxmiliánovi zdědění válkou zničeného Bavorska s prázdnou pokladnou a demoralizovaným obyvatelstvem. Mladý kurfiřt se musel vzdát císařských ambicí svého otce a soustředit se na obnovu a modernizaci země podle vzorů osvíceného absolutismu.
Mír s Rakouskem uzavřený roku 1745 ukončil bavorskou účast ve válce o dědictví a umožnil Maxmiliánovi začít rekonstrukci země. Kurfiřt se vzdal nároků na rakouské dědictví výměnou za uznání bavorské nezávislosti a rakouskou podporu při obnově hospodářství. Tato pragmatická politika zachránila Bavorsko před dalšími válečnými zkázami.
Osvícené reformy charakterizovaly celou Maxmiliánovu vládu. Kurfiřt zavedl náboženskou toleranci, modernizoval právní systém, podporoval vzdělávání a zlepšil postavení sedláků. Založil Bavorskou akademii věd roku 1759 a podporoval rozvoj manufaktur a obchodu podle merkantilních principů.
Hospodářské reformy transformovaly feudální Bavorsko v moderní stát. Maxmilián podporoval zemědělské inovace, zavádění nových plodin a zlepšování půdy. Nechal vybudovat silniční síť spojující hlavní bavorská města a podporoval rozvoj řemesel a manufaktur, zejména textilního průmyslu.
Kulturní mecenášství učinilo z Mnichova významné kulturní centrum. Kurfiřt podporoval barokní a rokokové umění, nechal přestavět mnichrovskou rezidenci a založil dvorní divadlo a operu. Pod jeho patronátem tvořili významní architekti, malíři a hudebníci, kteří obohatili bavorskou kulturu.
Neutralitní politika umožnila Bavorsku vyhnout se dalším válečným konfliktům. Během sedmileté války (1756-1763) si Maxmilián udržel neutralitu mezi Rakouskem a Pruskem, což umožnilo pokračování vnitřních reforem a hospodářského rozvoje. Tato moudá politika kontrastovala s avantúrami jeho otce.
Náboženská politika kombinovala katolickou ortodoxii s osvícenskou tolerancí. Maxmilián zůstal věrným katolíkem, ale omezil jezuitský vliv na vzdělávání a správu a umožnil protestantům a židům větší svobody. Tyto reformy modernizovaly bavorskou společnost při zachování katolické identity.
Bezdětnost Maxmiliána vyvolávala obavy o budoucnost dynastie. Kurfiřt se nikdy neoženil a neměl legitimní děti, což znamenalo, že přímá wittelsbašská linie s ním zanikne. Tato situace vytvářela napětí o nástupnictví mezi vzdálenými příbuznými z různých wittelsbašských větví.
Smrt Maxmiliána 30. prosince 1777 v Mnichově ukončila přímou wittelsbašskou linii a vyvolala válku o bavorské dědictví (1778-1779) mezi Rakouskem a Pruskem. Trůn zdědil Karel Theodor Falcký, ale císař Josef II. si nárokoval části Bavorska. Maxmiliánovo dědictví spočívá v modernizaci Bavorska a vytvoření základů pro jeho 19. století prosperitu.
Maxmilián III. Josef v numismatice
Mince Maxmiliána III. Josefa dokumentují jeho 32letou vládu a odrážejí přechod od barokní pompéznosti k osvícenské eleganci. Portréty zobrazují kurfiřta od mladého muže po zralého panovníka s důrazem na důstojnost a moudrost. Design postupně adoptuje neoklasicistní prvky typické pro osvícenské období.
Charakteristickými motivy jsou alegorie prosperity a moudrosti - kornucopie, Minerva, knihy a symboly věd a umění odrážející Maxmiliánovu podporu osvícenství. Bavorský erb s korunou a wittelsbašským lvem dominuje většině emisí, často doplněný o říšského orla zdůrazňujícího kurfiřtský status.
Pamětní mince k založení Akademie věd (1759) a dalším kulturním projektům dokumentují Maxmiliánovu roli jako mecenáše vzdělávání a kultury. Tyto vzácnější emise často obsahují alegorie věd, umění nebo odkazy na konkrétní instituce založené během jeho vlády.
Kvalita bavorských mincí během Maxmiliánovy vlády je vysoká díky hospodářské prosperitě země a kurfiřtově podpoře řemeslných umění. Tolary a dukáty z tohoto období reprezentují vrchol bavorského rokokového mincovnictví s precizními portréty a bohatou symbolickou výzdobou reflektující kulturní rozkvět Mnichova.
Zajímavosti
- Poslední přímý Wittelsbash - jeho bezdětná smrt ukončila tisíciletou přímou linii wittelsbašské dynastie.
- Bavorská akademie věd - založená roku 1759 funguje dodnes jako jedna z předních německých vědeckých institucí.
- Válka o dědictví - jeho smrt vyvolala konflikt mezi Rakouskem a Pruskem o bavorské území.
- Neutralitní politika - jako jeden z mála německých knížat se vyhnul účasti v sedmileté válce.
- Osvícený absolutista - kombinoval tradiční monarchii s progresivními reformami vzdělávání a náboženské tolerance.